10.9.2008
Dnesni den zacina jiz ve 4h rano, vlastne spis ve 3h diky Robertovu wake-up callu, za coz nebyl rano zrovna moc obliben :). Lekha snidane, nakladame veskerou vybavu na trek do minibusu a vyrazime smerem na Soraypampu (3700 m). Mam z toho vseho trochu strach, protoze posledni dobou porad sama prace a ve zbylem case resime s Blandou bydleni a kocarek atd. a na sport uz casu moc nezbyva. Takze bez fyzicky, ve vysoke nadmorske vysce - mno uvidime. Spoleham ale na to, ze na tento trek chodi i spousta 200kg amiku, tak to snad bude pohodicka. Kolem 8h jsme na miste, nas pruvodce Carlos, konar a kuchar nakladaji veskerou vybavu na kone a vyrazime. Uvodni hodinka probiha docela dobre. Sice s Honzou a Vencou rychle vytvarime vlastni Team 2, ale docela pohoda. Dochazime k mistu Salkantay Pampa (3800m).Salkantay je hora pokryta ledovcem, vysoka cca 6000 m a nas trek se jmenuje podle teto hory, protoze na ni mame mit casto nadherne vyhledy, nicmene zatim neni videt pro mraky nic. Snad o neco vys... Maaarthy vytahuje navigaci a ta rika, ze jsme ne 3800 m ale 4100m vysoko, ale kdo vi kde je pravda.Stoupame cim dal prudceji a ja uz celkem nemuzu a navic se mi dostava novych informaci od Carlose: nas cil neni Abra Salkantay (4600 m.-nejvyse polozene misto treku), ale je o dalsich 5h dal. Navic si Carlos stezuje, ze nestihame a musime jit rychleji. Ja cekal konecne nejakou pauzu a misto toho mam jit rychleji?! Venca dostava kone (emergency horse) a my ostatni pokracujem dale pesky. Jak ja Vencovi zavidel toho kone! Uz chapu prislovi ¨kralovstvi za kone¨ :). S pribyvajici nadmorskou vyskou uz fakt nemuzu, s Lubosem si vzdy ukazujem k jakemu dalsimu bodu dojdem, protoze uz to fakt nejde, kazdy krok me stoji premlouvani. Co nas ale zene vpred je myslenka na to co uvidime nahore, to bude parada.
Huraaaa, po cca 5h chuze jsme tady - Abra Salkantay (4600m). Odtud je normalne nejhezci vyhled, ale jak naschval neni dnes videt vubec nic. Vsude jen mraky, vali se mlha a je videt na par kroku. Ja se tu dru, pot ze me tece a ja tu za...nou horu nevidel ani jednou. Navic me zacina ukrutne bolet hlava a zveda se mi zaludek - mam asi nemoc z nadmorske vysky. No nic Carlos nam dòpral prvni odpocinek dne a pokracujeme dale. Nasleduje cca 5h v podstate nepretrzite chuze, nebot Carlos proste zadne prestavky nedela a hlavne kolem 17:30 uz bude tma a to musime byt v tabore. Vlastne nevim jak jsem to zvladnul, tech 5h si skoro vubec nepamatuju. Jen od ostatnich vim, ze jsem pry prestal mluvit a jen sel, sel a sel. Stal se ze me Zenovy chodec. Moje duse byla jinde nez moje telo a moje telo slo bez duse dal a dal. Krok za krokem, kilometr za kilometrem, hodina za hodinou. Ani nevim jak se to stalo, ale do tabora jsem dosel jako uplne prvni, ale hlavne vim, ze bych sel klidne i nekolik hodin dal. Takze az nebudete nekdy na treku moci dal, ZEN je cesta :). Pak uz jen vecere, kterou nam pripravil v luxusnim stanu kuchar, zalezt do spacaku a za minutu spim jako drevo.
11.9.2008
Kolem 6h budicek, snidane a hura zase pochodovat. Ze by se mi moc chtelo se rict neda, boli me nohy, mam asi teplotu a utrhl se mi nehet na palci a kazdy krok me nekonecne boli. Plan je cca 7h chuze, pak obed a busem do mestecka Santa Teresa. Dnes jsem beznadejne posledni, protoze spis kulham nez jdu, ale Venca se Stopkinem jdou trpelive se mnou. Vlastne to neni uplne pravda, po prvni hodine chuze jsem byl daleko v cele s Robertem a hadejte proc. Po hodine chuze jsme totiz meli potkat zachod! a fakt tam byl a keramickej a s prkynkem, wow :). Cesta byla ale moc hezka, protoze jsme sesli do nizsich pasem, kolem nas se objevila dzungle. Videli jsme kolibrika, bambus ozrany od mistniho vegetarianskeho medveda, postipal mel pravy moskyt atd :). Kazdopadne cesta nakonec docela utekla a po obede uz jen busem presun do Santa Teresy (1650 m). Postavili jsme stany a pak hura do vodnich lazni. Vyvera tu prirodni pramen s teplotou pres 30C a je tu fakt pekny bazenek. Byl to uzasny relax po tech 2 dnech utrpeni a navic jsme se taky konecne umyli :). Dokonce jsme tak fit, ze s Carlosem vyrazime do hospody MamaCoca a pijeme pivka dlouho do noci. Musim rict, ze jsem Carlosem doted vlastne nemel moc rad, protoze to bylo same: 8hours walking, no break, please continue, we have to be on time atd. :). Na pivku s nim ale bylo fajn, vypravel jak zena po nem chce chodit tancovat, ale on tancuje az po 8 pivech. Manzelka ale zjistila, ze 8 piv na diskotece je dost draha vec, tak ho pry opiji uz
rovnou doma pred diskotekou. Jiny svetadil, ale vsude je to stejne :). Vypravel nam take o prezidentovi, ktery kazdy den postavil skolu, tvrde bojoval proti banditum a diky nemu je v Peru o neco bezpecneji, ale prezident je ted bohuzel ve vezeni - banditos nakonec vyhrali. Neni to tu asi lehke.
12.9.2008
Carlosovi se nastesti po tolika vcerejsich pivech asi taky moc nechtelo pesky (byl to ale samozrejme hlavne muj napad bo jsem linej a unavenej :), tak si zkracujem cestu minibusem k misti hydro-elektrarne a pak cca 3,5h po kolejich do mestecka Aqua Calientes (2050 m). Cesta po kolejich byla docela fajn, zadne prudke stoupani, chuze po prazcich taky celkem do pohody. Nejvetsi zajimavost pro me byla, ze maarthy je na prazcich 2x rychlejsi nez Carlos asi tak 4x nez
ja. Nechapu :). Aquas Calientes je takove male, hodne turisticke mestecko hned pod Machu Pichcu, ale me vazne vyhovuje. Bydlime v hostelu, konecne postel. Vsude sama kavarnicka. Proste tohle bylo potreba. Vecer jen chvili sedime u piva a jdem brzo spat. A zitra MACHU PICCHU - nas hlavni cil celeho treku. Uz se tesim a az bude cas zase treba i neco napisu.Buneos Tardes. Jeste vlastne jedna dulezita vec se stala: Stopkin snedl vsechno kakao ke snidani a na Robina tak uz nezbylo :).