Cestu Praha-Mnichov-Amsterdam-Lima jsme absolvovali bez jakychkoliv problemu, a tak si ted uzivame prvni dojmy z nasi kratke navstevy v hlavnim meste Peru. Podivali jsme se na zname namesti sv. Martina, ktere se pysni nejen nekolika fontanami, ale predevsim okazalymi stavbami z kolonialni doby.Pak jeste chvile odpocinku v hospudce u mate de la coca a jdeme na kute. Zitra nas ceka letecky presun do Cuzca, vychoziho bodu pro nasi vypravu na mysticke Machu Picchu.

Hola amigos, tak cim zacit, asi tim ze je to tu fakt jako dost v pohode , ale to ste ode me asi cekali ze Takze odjinud. Cesta byla husta, protoze jsem z praglu do mnichova ridil, rano nam letelo letadlo do amstru a po dalsi hodce jsme uz uhaneli na Limu, ovsem 12 hodin je 12 hodin a vazne jsme zacal premejslet o prvni tride. Pod nama bylo necekane jen more a tak jsem bud spal nebo jedl, ci se dival na filmecky, ale uplne nejvetsi radost jsem mel z tho ze v letadle fungovala GPS a ja si tak udelal rychlostni rekord - myslim ze nejakejch 945 km/h. V Lime jsme byli nekdy v 5 odpoledne mistniho casu a cekala nas trochu mlha ale hlavne ridic z hotelu. S nim jsme tedy odjeli a jeste vecer stihli pivko, caj z koky a prochazku mestem, ktere rozhodne nepusobi dojmem nejakeho nebezpecneho mesta. Klidne bych tam pustil manzelku samotnou, kdybych tedy nakou mel. Druhej den jsme mstihli zase pro zmenu ranni prochazku Limou a odjezd na letiste a prelet do Cuzca, kde na nas take cekal ridic (ale vazne to neni komercni zajezd a odvezl nas do Medison hostelu. Pak jsme vyrazili na vecerni prochazku a zkoncili jak jinak nez v hospode s pivem, burritem a kulecnikem. Take jsme v takove jedne pasazi kupoval od malinke holcicky cepici a pripadal jsem si vazne zle, kdyz jsem ji daval penize a lidi an me koukali - mozna to vypadalo jako ze nejde o cepici Cuzco je opravdu nadherny. Uz tu travime treti den a stale je tu co delat, hlavne stihame zvejkat, uz mam druhy pytlik . Samozrejme vsude maji caj z koky, bombony z koky .... proc jsem se nenarodil v Peru? Vcera jsme stihli nejaky incky pamatky ale nezanechalo to ve me nejaky hlubsi zazitek, snad jen ten ze jsme se jeste se trema kamosema odthli od nasi vetsiny a sli nekomercne jinou cestou, kde nam v ceste prekazel ostnaty drat, bobky z koz nebo lam, krovi a urcite i naky snejci. Nakonec nas tato zkratka vyplivnula pred hospodou cehoz jsme vyuzili a dali si pivko, ovsem cerveza grande v mistnim podani znamena 1,1 litru, ale poprali jsme se s tim statecne . Vecer jsme sli dojednavat zitrejsi odjezd an Machu Picchu a nejak jsme s pri tom primotali do hospody, kde jsme se dohodli ze piv uz bylo ten den dost a tak si dam ejen jedno, pricemz ale hlavni meta vecera bude ochutnani mistniho napoje pisco, coz je asi 1:1 s nasi slivovici. Ja si to objednal v nejakym koktejlu a kdyz sem to vypil byl jsem docela prijemne nasypan a zacal jsem organizovat akci - sezer si sve morce. Nakonec z toho vyslo ze kdyz snim morceti prdelku, kamos me zaplati jeste jedenm koktejl, coz se nedalo odmitnout. Melo to ovsem jeden hacek, nez se morce udelalo, stihnul jsem jeste dalsi dva koktejli a tak uz me nejaka morceci prdelka nedelala vubec zadny problemy. Ani to ze jsem mu musel vykloubit kycel a jeho drabky se mi drolili v ruce no proste hnus velebnosti. Cestou domu me jeste stacila okrast asi petileta holcina, kdyz me prodavala bombony za 1 sol, ja rek ze beru a ona zvyhla cenu na dva, ja rek ze uz nechci a ona s tim jednim solem utekla. Ja mel ovsem problemy sam se sebou a tak jsem se rozhodl ji nepronasledovat. No a dnes uz se po vcerejsim veceru nedali predpokladat zadny vetsi akce takze jsme jen zevlovali, zvejkali a popijeli pivko a podobny veci. A ted tu sedim v mini kramku, ktery ma internet inside a mackam se tu na mistecku japonskeho typu, pricemz do kolen me reze nejaka preklizka pod stolem. Proste parada. Vlastne ani nevim kolik to bude stat Takze zatim zdar a mozna z Bolivie podam dalsi zpravy Don Rana

7.9.2008 Nekdy kolem 14h priletame po necele hodince letu do Cuzca, 300 000 mesta na jihu peruanskych And. Behem nekolika malo minut na sobe zaciname pocitovat ucinky nadmorske vysky (cca 3400m), nastesti hned pred letistni halou postarsi peruanky prodavaji pytlicky koky za 1 Sola (cca 6 Kc), tak samozrejme vsichni porizujeme zasoby a ucime se jak to spravne prezvykovat. Koka pomaha lepe snaset nadmorskou vysku, zadrzuje v tele vodu a vubec ma same pozitivni ucinky. V Cuzcu muzete koupit spousty koka-veci: koka-bonkonky, na piti koka-caj (mate de coca), koka-listecky na zvykani atd. Na letisti nas cekal transfer do naseho ubytka, pak uz jen v klidu zevlingujeme na namesti Plaza De Armas, kde zrovna probiha slavnost typu Kmochuv Kolin. Pak uz jen par pivek, kulecnicek a unaveni sladce usiname. 8.9.2008 Dnesek jsme zasvetili poznavani inckych pamatek v okoli Cuzca (podle nas jsou ale stare max 20let a postavili je jen jako lakadlo pro turisty :). Nechali jsme se za 40 Kc/os odvezt cca 10km do vysky 3765m na pamatku Tambomachay, ktera slouzila mistnim vladarum jako jakesi lazne. Ted z nich ale zbylo vicemene jan par kamenu. Odtud pesky pokracujeme do Puka Pukara, coz je o neco vice kamenu, ale k cemu slouzili jsme se nedopatrali. Mistni pruvodce nam tvrdil, ze to byla skola pro urozene jinochy, v pruvodci je napsano, ze se jednalo o pevnost a vezeni. Unaveni vsemi temi kameny, usedame ke stolu v obcerstveni u silnice a objednavame jugo naranja (cerstve vymackane pomerance), cafe con leche (kava s melekem), maarthy jako vzdy una cerveza (jedno pivo) a ja si rekl spanelsky o popelnik (tienes cenicero). Proste obcas mam pocit, ze uz mluvime se s stopkinem jako mistnaci. Vsak je na nas nas ucitel Mr.Zabka urcite pysny ;). Robert uz byl trochu nervozni z nasi male aktivity, tak se zvedame se zidli a pokracujeme v ceste zpet do Cuzca. Pamatky nas vlastne tak moc nebrali, ale ta panoramata! Cuzco je v jakemsi udoli, ktere je obklopene vysokymi horami a tak alepson me to vazne bralo dech. Asi nejhezci vyhled byl od obrovske bile sochy jezise, ktera se tyci vysoko nad mestem. Vecer uz nic zvlastniho: Maarthy, ja a lubos si davame pecene morce, coz je mistni specialitka, par pivek a spat. 9.9.2008 Tento den jsme pojali odpocinkove, nebot je to posledni den pred narocnym 4dennim Salcantay trekem, ktery urcite proveri nasi fyzicku, ale za odmenu na konci cesty uvidime Machu Picchu! V ramci tohoto odpocinkoveho dne jsme si prosli cele Cuzco - vsechna 3 hlavni namesti, nejaky ten kostelik, trh a poctive to prokladali zevlinovymi zastavkami. Nejdrazsi zastavka byla ta na namesti. Behem asi 10 minut jsme viceme museli nakoupit bonbony, panenku, prispet na mistni deti atd. Radeji jsme tuto lavicku rychle opustili. Nastesti se mi podarilo panenku prodat za 2 soly Vencovi. Prestoze jsem ji koupil za 5 solo, byl to porad pro me nejlepsi obchod dne :). Cuzco je zvlastni tim, ze prez den je tu pomerne horko (cca 25C), ale vecer a v noci klesa teplota az blizko k nule. Mrznuti me uz docela prestalo bavit, tak jsem si koupil rucne pleteny svetr z lamy (joj, ten hreje :), rukavice a cepicku z lamy a je mi konecne fajn. Protoze zitra brzo vstavame, budu koncit a Adios Amigos!

Ted nevim zdali to brat osobne ze nikdo neodpovedel, nebo to mam dat za vinu preklepu v adrese, coz se me podarilo u Sashi, kterou jsem nazval alAxandrou Odpovedel jenom Petr, kterymu jsem to vubec neposilal Nicmene davam vam posledni sanci Takze, po poslani minulyho majlu jsme sli relativen brzo spat, pac ranni vstavani nekdy pred 4 hodinou nevestilo nic dobryho, nicmene jsme se po snidani presunuli do busu kde jsme v prerusenem spanku pokracovali, probudil nas jen ridic s tim ze je pekne videt hora Salkantay (nebo tak nak) okolo ktere pujdem. Tak jsem pockal az nam otevre dvere, z lezici polohy se presunul do sedici, zapnul kameru, dal ji 5 vterin na zaznam, vypnul kameru a zase spal. Cekove cca po 4 hodinach cesty jsme byli na startovnim bode naseho 4 denniho treku, kone byli pripraveni (muze se zdat ze se jednalo o komercni trek, ale je to bohuzel castene pravda , my jim dali na hrbety vse co nemame v planu behem dne pouzit (v mem pripade i jidlo, protoze jsem nemel s sebou malou mocilu (kdo nevi o co jde at se zepta sashi, takze jsme vyrazel jen s kamerou, pullitrovkou vody v kapse a jabkem. Samozrejme i s kokou, ale to asi nemusim zduraznovat. cca za pul hodky jsme potkali stanek a tak bylo i pivo (v tuto dobu nas pruvodce jeste s diky odmital s tim ze nepije alkohol). pak uz to bylo jen sproste slapani do sedla pod vyse zminenou horou, tudiz vyslap z 3700 do 4700 (cca). nahore nas cekal pruvodcuv kamos, s tim ze se asi pocitalo ze od nej neco koupime a tak jsme koupili. ja tu vubec mam takovou dobrocinnou naladu a od kazdyho neco kupuju . takze jsme tedy od nej koupili koralky, on nam samansky popral stastnou cestu a ja uz se videl nekde pod sedlem protoze ve 4700 (i kdyz skoro na rovniku) je pri vetru stale slusna kosa a ja se svym trickem a softshelkou jsem zazival pocity ktere nemuzu nazvat prijemnymi. pak tedy nasledoval sestup do cca 3100, kde uz cekali kone, stany a hlavne kuchar s jidlem (taky pronajatej . jelikoz to uz bylo skoro v dzungli, cekali tam i mrchy komari a to uz tak prijemny nebylo. dalsi den jsme se dlouhym sestupem do cca 1600 dostali zpet do cililizace kde vsichni mimo me vyuzili navstevy termalnich pramenu, zatimco ja jsem nekomercne popijel pivko u vedlejsiho stanku. nasledovala opet vytecna vecere od naseho kuchare a bohuzel i rozhodnuti zajit na jedno. ackoliv ten den sem tomu docela veril, vratili sme se asi v jednu s 6 kousky a zjistenim ze pruvodce ma daleko k abstinenci. po prvnim pivu se radne rozkecal a zjistili jsme ze je uplne stejnej jako vetsina z nas (napr rikal ze kdyz jdou s manzelkou tancovat, da si par panaku doma aby dokazal tancovat od zacatku dalsi den jsme jiz meli na praci jen presun do mestecka pod machu picchu. puvodne jsme to meli jit cele pesky ale predesliy vecer napomohl tomu ze polovinu jsme jeli busem, ktery na plastich mozna nekdy mel i vzorek. druha pulka byla velmi prijemnou zalezitosti a to takovou ze jsme 2.5 hodiny pochodovali po kolejich prave okolo MP, ale to jsme jeste nevedeli. v cilove stanici - aquacaliente - nas cekal hostylek, pivko a brzke (3:50) vstavani. rano jsme tedy vstali, a za svetlem od ostatnich turistu sli nahoru. v podstate to bylo 1.5 hodinove slapani do schodu, coz i v brzkem ranu, kdy slunce jeste plne nesviti, bylo docela krusnou zalezitosti. nahore jiz stali busy s amikama a jinejma individuama a tak jsme sli hura do fronty, a po jejim zvladnuti hned do druhe, kde jsme cekal hodinu, protoze na druhem konci arealu je vstup na horu wayna picchu kam poustej jen 400 lidi denne a odkud je docela slusny pohled na cele incke mestecko v sedum jsem tedy vyrazil na tuto vyhlidku na kterou opet vedou jen same schody a tyci se cca 250 metru na samotnym mesteckem a s poradovym cislem 26 jsme dosahl vrcholu po 35 minutach jakozto osmy. nahore jsme sedeli na kamenech jako kdyz se slitnou ptaci a po pul hodce nas zacal hlidac vyhazovat aby si dalsi lidi meli kam sednout - proste ani tam nahore nebyl klid pak nasledoval sestup a sraz s pruvodcem, kterymu jsem stejne moc nerozumel a tak jsem si to prohlizel vlastne tak nejak sam nasledne jsem se jeste pokochali pohledem na nejakou mistni superstar ktera tam natacela klip, sesli dolu, nejedli se a frceli vlakem a busem zpet do Cuzca, kde jsme meli v hotelu jen 50 minut na sbaleni veci a nasednuti do nocniho busu sem do La Pazu. Planovana cesta 12 hodin se protahla na asi 16, protoze u jezera Titicaca blokovala cestu srazka dvou kamionu, kterou jeden ridic neprezil a lezel si na silnici cele 3 hodny (a zrejme jeste dele) co jsme si klestili cestu objizdkou. ta vedla pres jeden prikop, pokracovala cca 50 metru po trave a kocila zase dlasim prikopem - tedy nic sloziteho - myslim ze bych to dokazal manazersky zastresit i ja . nicmene asi 7 policajtu kteri se tam chaoticky pohibovali nejen ze nedokazali nejak dustojne odklidit toho nestastnika, ale i rizeni dopravy jim delalo takove potize ze chvilema byly ucpane oba pruhy tam i zpet, protoze zrejme ani ridicum nedochazelo ze pokud najedou do dvouch pruhu, neni to zrovna optimalni cesta jak kolizi vyresit. nanestesti nas ridic byl stejne tupy jako policajti okolo a nemel odvahu objizdu prekonat, takze cekal asi az zahrmi, coz se stalo prave po tech asi 3 hodinach kdy uz mu zacali lidi z busu nadavat a pak jsme to projeli za chvilku. jako pochvalu policistum je jeste nutne dodat, ze ani nedokazali zajistil zasypani zminenych prikopu aby auta bezproblemove projela a vse tedy organizacne zajistovali mistni, kteri dopravni situaci pomerne dobre zvladali a hlavne celkem bleskove tyto prikopy zasypali (nejvic hazely zensky a hlave jedna s deckem na zadech. pak uz nasledovala trapna birokraticka zastavka na hranicich, nekolik zbytecnych kontrol a prijezd do La Pazu, ktery se po zevrubnem pruzkumu jevi jako mesto nehezke hasta la vista

10.9.2008 Dnesni den zacina jiz ve 4h rano, vlastne spis ve 3h diky Robertovu wake-up callu, za coz nebyl rano zrovna moc obliben :). Lekha snidane, nakladame veskerou vybavu na trek do minibusu a vyrazime smerem na Soraypampu (3700 m). Mam z toho vseho trochu strach, protoze posledni dobou porad sama prace a ve zbylem case resime s Blandou bydleni a kocarek atd. a na sport uz casu moc nezbyva. Takze bez fyzicky, ve vysoke nadmorske vysce - mno uvidime. Spoleham ale na to, ze na tento trek chodi i spousta 200kg amiku, tak to snad bude pohodicka. Kolem 8h jsme na miste, nas pruvodce Carlos, konar a kuchar nakladaji veskerou vybavu na kone a vyrazime. Uvodni hodinka probiha docela dobre. Sice s Honzou a Vencou rychle vytvarime vlastni Team 2, ale docela pohoda. Dochazime k mistu Salkantay Pampa (3800m).Salkantay je hora pokryta ledovcem, vysoka cca 6000 m a nas trek se jmenuje podle teto hory, protoze na ni mame mit casto nadherne vyhledy, nicmene zatim neni videt pro mraky nic. Snad o neco vys... Maaarthy vytahuje navigaci a ta rika, ze jsme ne 3800 m ale 4100m vysoko, ale kdo vi kde je pravda.Stoupame cim dal prudceji a ja uz celkem nemuzu a navic se mi dostava novych informaci od Carlose: nas cil neni Abra Salkantay (4600 m.-nejvyse polozene misto treku), ale je o dalsich 5h dal. Navic si Carlos stezuje, ze nestihame a musime jit rychleji. Ja cekal konecne nejakou pauzu a misto toho mam jit rychleji?! Venca dostava kone (emergency horse) a my ostatni pokracujem dale pesky. Jak ja Vencovi zavidel toho kone! Uz chapu prislovi ¨kralovstvi za kone¨ :). S pribyvajici nadmorskou vyskou uz fakt nemuzu, s Lubosem si vzdy ukazujem k jakemu dalsimu bodu dojdem, protoze uz to fakt nejde, kazdy krok me stoji premlouvani. Co nas ale zene vpred je myslenka na to co uvidime nahore, to bude parada. Huraaaa, po cca 5h chuze jsme tady - Abra Salkantay (4600m). Odtud je normalne nejhezci vyhled, ale jak naschval neni dnes videt vubec nic. Vsude jen mraky, vali se mlha a je videt na par kroku. Ja se tu dru, pot ze me tece a ja tu za...nou horu nevidel ani jednou. Navic me zacina ukrutne bolet hlava a zveda se mi zaludek - mam asi nemoc z nadmorske vysky. No nic Carlos nam dòpral prvni odpocinek dne a pokracujeme dale. Nasleduje cca 5h v podstate nepretrzite chuze, nebot Carlos proste zadne prestavky nedela a hlavne kolem 17:30 uz bude tma a to musime byt v tabore. Vlastne nevim jak jsem to zvladnul, tech 5h si skoro vubec nepamatuju. Jen od ostatnich vim, ze jsem pry prestal mluvit a jen sel, sel a sel. Stal se ze me Zenovy chodec. Moje duse byla jinde nez moje telo a moje telo slo bez duse dal a dal. Krok za krokem, kilometr za kilometrem, hodina za hodinou. Ani nevim jak se to stalo, ale do tabora jsem dosel jako uplne prvni, ale hlavne vim, ze bych sel klidne i nekolik hodin dal. Takze az nebudete nekdy na treku moci dal, ZEN je cesta :). Pak uz jen vecere, kterou nam pripravil v luxusnim stanu kuchar, zalezt do spacaku a za minutu spim jako drevo. 11.9.2008 Kolem 6h budicek, snidane a hura zase pochodovat. Ze by se mi moc chtelo se rict neda, boli me nohy, mam asi teplotu a utrhl se mi nehet na palci a kazdy krok me nekonecne boli. Plan je cca 7h chuze, pak obed a busem do mestecka Santa Teresa. Dnes jsem beznadejne posledni, protoze spis kulham nez jdu, ale Venca se Stopkinem jdou trpelive se mnou. Vlastne to neni uplne pravda, po prvni hodine chuze jsem byl daleko v cele s Robertem a hadejte proc. Po hodine chuze jsme totiz meli potkat zachod! a fakt tam byl a keramickej a s prkynkem, wow :). Cesta byla ale moc hezka, protoze jsme sesli do nizsich pasem, kolem nas se objevila dzungle. Videli jsme kolibrika, bambus ozrany od mistniho vegetarianskeho medveda, postipal mel pravy moskyt atd :). Kazdopadne cesta nakonec docela utekla a po obede uz jen busem presun do Santa Teresy (1650 m). Postavili jsme stany a pak hura do vodnich lazni. Vyvera tu prirodni pramen s teplotou pres 30C a je tu fakt pekny bazenek. Byl to uzasny relax po tech 2 dnech utrpeni a navic jsme se taky konecne umyli :). Dokonce jsme tak fit, ze s Carlosem vyrazime do hospody MamaCoca a pijeme pivka dlouho do noci. Musim rict, ze jsem Carlosem doted vlastne nemel moc rad, protoze to bylo same: 8hours walking, no break, please continue, we have to be on time atd. :). Na pivku s nim ale bylo fajn, vypravel jak zena po nem chce chodit tancovat, ale on tancuje az po 8 pivech. Manzelka ale zjistila, ze 8 piv na diskotece je dost draha vec, tak ho pry opiji uz rovnou doma pred diskotekou. Jiny svetadil, ale vsude je to stejne :). Vypravel nam take o prezidentovi, ktery kazdy den postavil skolu, tvrde bojoval proti banditum a diky nemu je v Peru o neco bezpecneji, ale prezident je ted bohuzel ve vezeni - banditos nakonec vyhrali. Neni to tu asi lehke. 12.9.2008 Carlosovi se nastesti po tolika vcerejsich pivech asi taky moc nechtelo pesky (byl to ale samozrejme hlavne muj napad bo jsem linej a unavenej :), tak si zkracujem cestu minibusem k misti hydro-elektrarne a pak cca 3,5h po kolejich do mestecka Aqua Calientes (2050 m). Cesta po kolejich byla docela fajn, zadne prudke stoupani, chuze po prazcich taky celkem do pohody. Nejvetsi zajimavost pro me byla, ze maarthy je na prazcich 2x rychlejsi nez Carlos asi tak 4x nez ja. Nechapu :). Aquas Calientes je takove male, hodne turisticke mestecko hned pod Machu Pichcu, ale me vazne vyhovuje. Bydlime v hostelu, konecne postel. Vsude sama kavarnicka. Proste tohle bylo potreba. Vecer jen chvili sedime u piva a jdem brzo spat. A zitra MACHU PICCHU - nas hlavni cil celeho treku. Uz se tesim a az bude cas zase treba i neco napisu.Buneos Tardes. Jeste vlastne jedna dulezita vec se stala: Stopkin snedl vsechno kakao ke snidani a na Robina tak uz nezbylo :).

Hola po treti od meho posledniho reportu se nestalo nic zvalstniho, podniknut byl pouze jeden vetsi "zajezd" do jizniho cipu Bolivie, kde se nachazi narodni park jehoz nazev neznam, ale usiluje o zarazeni mezi 7 novych divu sveta. Ale poporade. Jak uz jsem psal minule, La Paz opravdu nema cim oslovit a tak jsme se snazili co nejrychleji sehnat nejaky vylet nekam jinam. Pro zacatek byla vybrana oblast na jih od LP, jejiz centrem je mesto Uyuni (nebo nejak tak . Tam jsme z LP dorazili po 12-to hodinove hrkaci a nemnoznosti nohy natahnout se vyznacujici ceste busem, tam jsme po pivni snidani zahajili verbovani mistnich cestovek, coz vyuztilo po dvouhodinove trachtaci v placnuti si s Fatimou, zaplaceni 66% a cekani na jeep, ktery mel prijet v 11,ale dorazil az v poledne, ale to se zde, v oblasti kde MANANA je zakon, musi tolerovat. Vylet to mel byt tridenni. 1. den: Jelikoz se zacinalo az v poledne, nebyly nejake vetsi ambice toho nejak moc stihnout, ale presto jsme stihli hrbitov vlaku (k tomu nemam co rict, protoze to ve me nezanechalo nejaky hlubsi zazitek, snad jen to ze to je hrbitov vlaku, tedy slepa kolej kde v pousti hnijou stare vlaky). Pak nasledoval prejezd solneho jezera, coz je jezero ktere se nesklada z vody, ale pouze ze soli a je tedy mozne se po nem pohybovat bez pomoci padel (udajne je tloustka soli 4 metry, ale rikal to ridic a ten pomerne uspesne lhal, i kdyz nechtene). Nekde v prostredku jezera se nachazi ostrov, ktery je pokryt hustou kaktusovou vegetaci, jednou restauraci, zachody, tremi psi a clovekem vyzadujicim 15 Bs (cca 40 Kc). Obedvame tedy z ridicovych zasob, platime vlezne a cinime okruzni pochuzku o ktere se musi rict ze stoji za to. Vyhlidka na okolni solnou poust opravdu pripomina vyhled na more z opusteneho ostrova (tedy pokud si clovek odmysli miliardu turistu, tri pri a cloveka vyzadujiho vlezne. Dale pokracujeme na druhou stranu jezera, kde nas dostihuje zapad slunce a zaroven znacna kosa (zapomenel jsem dodat ze cela tato nadhera se naleza v 4300 metrech nad morem). Nastesti se take na kraji solne plane naleza hotylek, nebo lepe receno ubytovna, ktery je az na par drobnosti, jako TV, matrace a zachodove prkynko, cely ze soli. Vecer byl provazen jiz trapne vsednim pitim piva, zpestrenym karetni hrou zvanou Prsi, kdy prohravajici zvesela lizali okolni steny a podobne. Samozrejme byla take luxusni vecere, jejiz velkou cast - totiz kure - jsem odevzdal ve prospech ostatnich. Poznatek vecera je asi ten ze sul musi hodne izolovat, protoze nam v noci neni zima. 2. den: Ackoliv jsme chteli videt vychod slunce nad solnou plani, opet se nam to nedari a vstavame az kdyz je slunce nad obzorem. Nasleduje rychla snidane a nalodeni do jeepu, ktery nas veze jeste vyse, kde uz jsou videt okolni vrcholky And. Nejpve mirime do oblasti nadhernych lagun, kde se cvachtaji cerveni plamenaci, pak splhame zase vys (4700), kde je neco co nekdo pojmenoval kamenny strom, ale pro me je to jen hezky velky sutr, ktery muze pri vetrim mnozstvi koky pripominat strom, ovsem spolecne s okolnimi skalami to je celkem hezka podivana. Pak jeste u Chillskych hranic vidime pohori sedmi barev a blizi se nejvetsi atrakce dne, tedy cervene jezero. Cekal jsem hodne, ale to ze bude jezero opravdu cervene (priblizne jako hodne seprana ruska vlajka) me prekvapilo. Fotky snad podaji dukaz. Pak uz se blizil konec dne a s nim i dalsi ubytovani, ktere se uz nachazelo na uzemi narodniho parku a ktere prekvapilo zhruba stejne intenzivne jako barva cerveneho jezera. Jelikoz jsme se nachazeli o hezkych par metru vyse nez predchozi den a zaroven ubytovna jiz neposkytovala ani naznak komfortu ubytovny predchozi, nedalo se jiz pri veceri hovorit o zime, ale o ukrutne kose, kterou dokazala premoci jen ceska slivovice, pripadne mate de coca. Pred spanim jsem si jeste musel vzpomenout na to co nas ve skole ucili o elektrice a zapojit nefunkci, jen tak ze steny na jednom drate vysici vypinac svetla. Nejdulezitejsi na celem vzpominani byl fakt, ze 230 voltu neni smrtelne napeti 3. den: Ten se mel odehravat z vetsi casti jen v jeepu, ale skryval jeste i mnohe zajimave ukazy, z nichz prvni byl ve vysce cca 4900 a sestaval se z pole gejziru a vyriciho bahna. No muselo by se to videt, bylo to i spolu s vajickovym zapachem hezky . Pak nasledoval opet dlouhy presun k zlenemu jezeru, ktere ale svou barvu naplno ukazuje jen pri vetru, ovsem i tak to byl hezky pohled. Za jezerem se totiz do vyse 5800 metru tyci nadherna sopka, za kterou je jiz Chille. Bylo to tedy nejjizneji misto Bolivie. Potom jsme se jeste zastavili u nejakeho termalniho pramene, kde byla kratka koupacka a mazali zpet do Uyuni, kam jsme prijeli tesne po zapadu slunce a meli hodinu na veceri a nasednuti do 12-hodinoveho transportu zpet do La Pazu. Tot tedy prozatim vse a vypada to na jeste ctvrty a paty report, ale to uz se budu muset podivat jak se to rekne spanelsky.

13.9.2008 Na Machu Picchu se da z mestecka Aquas Calientes dojit bud pesky (cca 1,5h) nebo busem, ktery jezdi od 5:30 vicemene kazdych pet minut. Nejsme zadna masla, a tak opoustime hotel pred 4h rano at jsme pesky pred 6h nahore na vychod slunce. Jenze ja nejak zapomnel, ze nechodim ale kulham a tak se mi vsichni ztratili driv nez jsme opustili mestecko Aqua Calientes. Snaha dohonit je ztroskotala na tom, ze bylo 4h rano a tma jako v pr... a zdolavat kulhajic horu, kdyz nevidim na krok se mi moc nechtelo. No nic do hotelu uz nemuzu, tak pockam hodku a pul u autobusu a mozna tam budu jeste driv nez ostatni. Moc to neutikalo, sedim opreny o strom, obcas si povidam s okolo jdoucim psem a tak se stalo, ze jsem usnul. Probudil me az rachot odjizdejicich busu. Sakris, rychle chytam jeden z poslednich a jen se trochu divim, ze je prazdny a jedem nejak spatnym smerem. Ale co uz se vezu nahoru pekne v teplycku - parada. Ale ouha ridic me odvezl zpatky do mesta a ukazuje, ze si mam vystoupit a vystat frontu asi trilionu turistu cekajicich na bus. Uz toho rana zacinam mit dost, ale trpelive stoupam do fronty a po pul hodine jsem u busu a chci si koupit listek, ale ono to nejde. Listek se kupuje v nejake budce a clovek ho musi mit predem. Takze opoustim frontu, kupuju listek a znovu fronta. Nu coz, to se stava ale ted uz je muj vstup do busu neodvratitelny. Chyba lavky, jsa uz jednou nohou v buse, pribehla prodavacka listku a neco na me zvatla spanelsky. Po nejake dobe se vysvetluje, ze mi spatne vratila a mam ji dat 10 Solu zpet. Mezitim ale samozrejme ujely dalsi 2 busy. Vsechno spatne ale jednou konci, takze kolem 6:30 se vezu na Machu Picchu - incke mesto, ktere se nachazi v sedle mezi horou Machu Picchu a Wayna Picchu ve vysce cca 2400 m.n. Kolem 7h uz sedim na vyhlidce a cele starobyle mesto mam pod sebou. Je to vazne nadhera a clovek se vubec nedivi, ze mesto postavene na takto nedostupnem miste bylo zarazeno mezi 7 novodobych divu sveta. Jen tak sedim a divam se a snazim se vstebat vsechny ty pocity, ktere ve me ten pohled vyvolava. Mozna jsem rad, ze jsem chvili sam, mozna je dobre, ze to je chvilka jen pro me. Po pul hodine rozjimani premitam co dal. Kluci jsou na Wayna Pichcu, kam se ja uz asi nedostanu, protoze je tam kazdy den vpusten jen omezeny pocet turistu. Tak co, i kdyz kulham, nenecham se zahanbit a vydam se na Machu Pichu Mountain. Je vyssi, bude ta lepe videt. Asi 2h se plahocim nahoru a vrchol porad v nedohlednu a divne je, ze jsem nepotkal ani jednoho cloveka. Po dalsi pulhodine me dohani strazce parku a pta se zda jdu nahoru. Rikam SI a on se tvari trochu prekvapene. Kazdopadne me predbiha a ja slysim jak se obcas nekde zastavi a prosekava cestu macetou. Dodnes nevim proc to tak je, ale proste vsichni chodi na Wayna Picchu a na Machu Pichu jsem byl ten den snad jen ja a ten strazce parku, ktery na me cekal nahore. Vyhled byl ale naprosto super (jen na fotky dost oblacno), MP je mnophem vyssi nez WP. Sice 4h namahy, ale stalo to za to - jsem zabijak. Byl jsem tu prvni, byl jsem tu (strazce se npocita:) jen ja - je to proste moje hora :). Diky memu vystupu jsem ale nestihl nasi skupinu, ktera mela mit v 10:30 schuzku s pruvodcem. Co se da delat, toulam se ruinami MP (btw 70% jich je puvodnich a 30% nove postaveno) a treba je nekde potkam. No nepotkal, tak kolem 14h se vracim do AC, tam nejake to kaficko, mnamka, hodinku v laznich s horkymi prameny a kolem 18 konecne potkavam ostatni. Huraaa, uz zase nejsem sam. Vlakem+busem presun do Cuzca a z Cuzca behem hodinky vyrazime nocnim busem do Bolivie - La Pazu.

14.9. - 15.9. Huraaa jsme v Bolivii. Dnes jen kratce. Prikladam par fotek La Pazu. Cesta probehla Ok az na to, ze v buse byla v noci celkem zima a cesta nakonec trvala o mnoho hodin dele nez mela. Potkali jsme havarii 2 kamionu a mistni policie je uplne neschopna cokoliv zorganizovat, takze se to nakonec ucpalo vsechno obema smery na dost dlouho a kdyby neprebral na chvili rizeni dopravy Robert :), stojime tam snad dodnes. Druha zajimava vec se tyka kradezi. V jizni americe se obecne dost krade, vsak taky uz nemame 1x telefon, 1x boty a 1x penize. O penize pripravila Vencu dokonce bolivijska policie. Maji dobrou fintu. Vzdy si nas 2 policajti pozvali k sobe do kanclu, jeden zacal kontrolovat obsah penezenky a druhy chtel vysvetlovat vzdy neco k nasim telefonum, fotakum atd., aby odvedl pozornost. Ja nastesti zadne penize nemel, ale Vencovych 50Euro zamrzi. Clovek si tu fakt musi davat pozor. V Lapazu uz jen pohodujem a planujeme neplanovany vylet do poustni oblasti Uyini u hranic s Chile a Argentinou.

nestiham a prebiram od jineho autora :) - written by Maarthy 16.9.-18.9. Hola po treti od meho posledniho reportu se nestalo nic zvalstniho, podniknut byl pouze jeden vetsi "zajezd" do jizniho cipu Bolivie, kde se nachazi narodni park jehoz nazev neznam, ale usiluje o zarazeni mezi 7 novych divu sveta. Ale poporade. Jak uz jsem psal minule, La Paz opravdu nema cim oslovit a tak jsme se snazili co nejrychleji sehnat nejaky vylet nekam jinam. Pro zacatek byla vybrana oblast na jih od LP, jejiz centrem je mesto Uyuni (nebo nejak tak :)). Tam jsme z LP dorazili po 12-to hodinove hrkaci a nemnoznosti nohy natahnout se vyznacujici ceste busem, tam jsme po pivni snidani zahajili verbovani mistnich cestovek, coz vyuztilo po dvouhodinove trachtaci v placnuti si s Fatimou, zaplaceni 66% a cekani na jeep, ktery mel prijet v 11,ale dorazil az v poledne, ale to se zde, v oblasti kde MANANA je zakon, musi tolerovat. Vylet to mel byt tridenni. 1. den: Jelikoz se zacinalo az v poledne, nebyly nejake vetsi ambice toho nejak moc stihnout, ale presto jsme stihli hrbitov vlaku (k tomu nemam co rict, protoze to ve me nezanechalo nejaky hlubsi zazitek, snad jen to ze to je hrbitov vlaku, tedy slepa kolej kde v pousti hnijou stare vlaky). Pak nasledoval prejezd solneho jezera, coz je jezero ktere se nesklada z vody, ale pouze ze soli a je tedy mozne se po nem pohybovat bez pomoci padel (udajne je tloustka soli 4 metry, ale rikal to ridic a ten pomerne uspesne lhal, i kdyz nechtene). Nekde v prostredku jezera se nachazi ostrov, ktery je pokryt hustou kaktusovou vegetaci, jednou restauraci, zachody, tremi psi a clovekem vyzadujicim 15 Bs (cca 40 Kc). Obedvame tedy z ridicovych zasob, platime vlezne a cinime okruzni pochuzku o ktere se musi rict ze stoji za to. Vyhlidka na okolni solnou poust opravdu pripomina vyhled na more z opusteneho ostrova (tedy pokud si clovek odmysli miliardu turistu, tri pri a cloveka vyzadujiho vlezne. Dale pokracujeme na druhou stranu jezera, kde nas dostihuje zapad slunce a zaroven znacna kosa (zapomenel jsem dodat ze cela tato nadhera se naleza v 4300 metrech nad morem). Nastesti se take na kraji solne plane naleza hotylek, nebo lepe receno ubytovna, ktery je az na par drobnosti, jako TV, matrace a zachodove prkynko, cely ze soli. Vecer byl provazen jiz trapne vsednim pitim piva, zpestrenym karetni hrou zvanou Prsi, kdy prohravajici zvesela lizali okolni steny a podobne. Samozrejme byla take luxusni vecere, jejiz velkou cast - totiz kure - jsem odevzdal ve prospech ostatnich. Poznatek vecera je asi ten ze sul musi hodne izolovat, protoze nam v noci neni zima. 2. den: Ackoliv jsme chteli videt vychod slunce nad solnou plani, opet se nam to nedari a vstavame az kdyz je slunce nad obzorem. Nasleduje rychla snidane a nalodeni do jeepu, ktery nas veze jeste vyse, kde uz jsou videt okolni vrcholky And. Nejpve mirime do oblasti nadhernych lagun, kde se cvachtaji cerveni plamenaci, pak splhame zase vys (4700), kde je neco co nekdo pojmenoval kamenny strom, ale pro me je to jen hezky velky sutr, ktery muze pri vetrim mnozstvi koky pripominat strom, ovsem spolecne s okolnimi skalami to je celkem hezka podivana. Pak jeste u Chillskych hranic vidime pohori sedmi barev a blizi se nejvetsi atrakce dne, tedy cervene jezero. Cekal jsem hodne, ale to ze bude jezero opravdu cervene (priblizne jako hodne seprana ruska vlajka) me prekvapilo. Fotky snad podaji dukaz. Pak uz se blizil konec dne a s nim i dalsi ubytovani, ktere se uz nachazelo na uzemi narodniho parku a ktere prekvapilo zhruba stejne intenzivne jako barva cerveneho jezera. Jelikoz jsme se nachazeli o hezkych par metru vyse nez predchozi den a zaroven ubytovna jiz neposkytovala ani naznak komfortu ubytovny predchozi, nedalo se jiz pri veceri hovorit o zime, ale o ukrutne kose, kterou dokazala premoci jen ceska slivovice, pripadne mate de coca. Pred spanim jsem si jeste musel vzpomenout na to co nas ve skole ucili o elektrice a zapojit nefunkci, jen tak ze steny na jednom drate vysici vypinac svetla. Nejdulezitejsi na celem vzpominani byl fakt, ze 230 voltu neni smrtelne napeti :) 3. den: Ten se mel odehravat z vetsi casti jen v jeepu, ale skryval jeste i mnohe zajimave ukazy, z nichz prvni byl ve vysce cca 4900 a sestaval se z pole gejziru a vyriciho bahna. No muselo by se to videt, bylo to i spolu s vajickovym zapachem hezky :). Pak nasledoval opet dlouhy presun k zlenemu jezeru, ktere ale svou barvu naplno ukazuje jen pri vetru, ovsem i tak to byl hezky pohled. Za jezerem se totiz do vyse 5800 metru tyci nadherna sopka, za kterou je jiz Chille. Bylo to tedy nejjizneji misto Bolivie. Potom jsme se jeste zastavili u nejakeho termalniho pramene, kde byla kratka koupacka a mazali zpet do Uyuni, kam jsme prijeli tesne po zapadu slunce a meli hodinu na veceri a nasednuti do 12-hodinoveho transportu zpet do La Pazu. Tot tedy prozatim vse a vypada to na jeste ctvrty a paty report, ale to uz se budu muset podivat jak se to rekne spanelsky :) 19.9.2008 Odpocinek v La Pazu

Je rano 7:48 a prave vyrazime zdolat na kolech nejnebezpecnejsi silnici sveta DEATH ROAD. Snad alespon jeden z nas prezije aby podal svetu zpravu o nasem hrdinstvi. Behem 4h prekoname prevyseni, nastesti smerem dolu, vice nez 3000m! Je nas jiz jen 6, Robert jiz bohuzel neni mezi nami.

Prezili jsme to! nakonec sjezd na kole byl kus dortu, ale potom... Potom prislo peklo ale o tom az nekdy z inet kavarny.