Hikkaduwa, Galle (11.3.-12.3.) Blandi mamka nám nabídla během jarních prázdnin hlídání našich potomků, tak jsme po nabídce rychle chňapli :-) a beru ženu na last moment výlet s renomovanou cestovkou Husband travel na ostrov Šrí Lanka. Přes všechna předsevzetí, jak vše připravím dopředu, tak jsem se zmohl jen na zajištění letenky, víz a ubytování na první dvě noci a ještě jsme koupili průvodce (oba dva jsme koupili dva, samozřejmě úplně stejné dva :-)). Vůbec netuším kam pojedeme, kde budeme spát, jak se tam budeme pohybovat atp., prostě improvizace jako obvykle, jen Blandě budu tvrdit, že je vše pod kontrolou :-). Po pohodovém letu Praha -> Amsterdam, Amsterdam -> Colombo přistáváme lehce po půlnoci v hlavním městě Srí Lanky. Poprvé v životě tam na nás čeká někdo s cedulkou "Knotek". Je to bratr majitele hotelu Oasis v plážovém městečku Hikkaduwa, kde budeme dva dny ubytovaní. Hikkaduwa je vzdálená cca 3h jízdy autem, ale většinu jízdy jsme úspěšně prospali. Kolem 4h ráno jsme na místě, rychle vyložit krosny a baťohy, lehnout do postele, zatáhnout moskytiéru a spát. V Hikkaduwa jsme strávili krásné 2 dny - je tu krásná pláž, lidí překvapivě velmi málo, restaurace na pláži poskytují lehátka a slunečníky úplně zadarmo. Protože oba dva nejsme úplně plážoví povaleči, tak jsme si půjčili skútr a jeden večer se projeli po okolí a druhý den dopoledne jsme jeli do 20km vzdáleného města Galle, které má zachované krásné staré město plné nádherné koloniální architektury, převážně z doby, kdy Srí Lanka byla v područí Britů nebo Holanďanů. Staré město je uvnitř původní holandské pevnosti a je možné ho obejít po hradbách a kochat se výhledy. Cestování na skútru máme už spolu vyzkoušené, teď jen ve dvou bez dětí je to úplná brnkačka. Pár věcí na silnici je tu ale přece jen jinak. Jednak se jezdí vlevo, druhak základem všeho je pořád troubit, což mě dost baví :). Ale hlavně na silnicích jezdí naprosto šílení řidiči autobusů. Nedodržují žádné předpisy, jezdí rychle a nebezpečně. Když je potřeba, jedou i v protisměru, po "chodníku", do zatáčky vjedou do protisměru a jenom troubí a všichni musí prostě uhnout nebo je autobus nekompromisně smete. Je to občas opravdu o strach. Ona je taky nehodovost v Indii a Srí Lance největší na světě. Jinak cestování autobusem funguje tak, že nejsou žádné jízdní řády. Obecná znalost je jen o tom, jak zhruba často jezdí autobusy nějakým směrem. Na silnicím je každou chvíli taková žlutá čára, tam si můžete stoupnout a mávat na autobus a autobus by Vám měl přibrzdit nebo zastavit, rychle naskočíte a hned zase upaluje dál. Píšu to proto, protože jsme na poslední chvíli naplánoval, že jedeme na jih Tangalle, a to autobusem, ať je nějaké vzrůšo. Ale o tom až zase příště....

Tangalle, Uda Walawe (13.3.-14.3.) Pro přesun o nějakých 100+ km dále na jihovýchod do městečka Tangalle se nakonec vydáváme na radu v našem ubytku autobusem. Máme si prý stopnout autobus do Galle, který nás doveze na autobusové nádraží a tam přestoupit na spoj až do Tangalle. Pár metrů od hotelu nás ale odchytil tuk-tuk s tím, že nás docela levně hodí do Galle a ukáže odkud nám jede autobus. Jízda tuk-tukem je příjemná, krásně to profukuje a člověk se kochá výhledy do okolí, tak to bereme. Na nádraží nám ale tvrdí, že to Tangalle přímo nic nejede a nabízí, že nás tam odveze, ale samozřejmě ne už zrovna levně. Nevěříme mu, vystupujeme na nádraží, Blanďa hlídá baťohy a já se jdu ptát. Autobusů je všude mnoho desítek, spousty nástupišť a většinou jsou nápisu písmem, které neumíme přečíst. Na dotazy dostávám různé odpovědi - do Tangalle to nejede, do Tangalle to jede vlevo, do Tangalle to jede vpravo. Totálně zmatené, ale poměrně velkou náhodou jsme nakonec našli správný bus a zrovna za pár minut odjíždí. Jedeme dlouho - asi 3h, protože každou chvíli někdo nastupuje nebo vystupuje. Jedeme tu jako turisti jen my a jeden pár z Německa, jinak samí místňáci, kteří na nás zvědavě pokukují. Je tu i telka, v které pouští videoklipy na stále stejné téma, táta indické dceři domluví manžela, ale ona je zamilovaná do jiného indického frajera. Všichni ale bydlí ve velkých domech, jezdí v drahých autech a telefonují iPhonem - trochu daleko od reality. Po cestě jedeme přes UnaWattuna, kde byl nedávno Tuna, přes Mirrisu, kde byl kdysi Tonda a přes Koggala, kde je shodou okolností ve stejné době náš známý, ale bohužel není čas se tam na pivko zastavit. Ale svět je prostě malý :-). V Tangelle máme ubytko daleko za městem na samotě na břehu oceánu uprostřed tropické vegetace. Sandy Cabanas je místo, kam bychom se chtěli ještě někdy vrátit. Nikde nikdo, nádherné moře a pláž, všude palmy a večer nám přímo na pláži ugrilovali čerstvě nachytané ryby. Tuňák, diamond fish a další skvělé mňamky. Bohužel máme málo času, a tak půl dne zde musí stačit. Druhý den v 5h ráno už na nás čeká tuk-tuk a svištíme do Udu Walawe - národního parku. Řidič je opravdu rychlík, předjíždí všechny ostatní tuk-tuky, občas i autobus. Je to trochu o strach, ale jedeme na safari, a to je potřeba absolvovat brzo ráno, jinak žádná zvířata neuvidíme. 2h cestu řidič zvládnul za 1h 20min. Před parkem přesedáme k jeho známému do safari jeepu a jedeme na 3h safari. V parku je 500 slonů a je to opravdu zážitek pozorovat slony přímo v přírodě. Vidíme i opice, vodní buvoli, krokodýly, pávy a spoustu dalších zvířat přímo v přírodě. Pak zase přesedáme do našeho tuk-tuku, který zde čekal i s našimi krosnami a svištíme dalších 100 km do vnitrozemí do městečka Ella.