8.5. 24h v letadlech a na letištích v Dubai a Jakartě bylo docela už docela únavné, ale v neděli 8.5. večer ve 23h konečně přistáváme v Denpasaru na Bali. Hned před budovou nás čeká první smlouvání. Taxikář chce za 1km 100 000 indonéských rupií, což je asi 180 Kč a byl by tak dražší než většina taxikářů v Praze. Ale nakonec jsme se domluvili a za deset minut už držíme klíčky od pokoje. Vidím, že všichni zaměstananci zrovna koukají na fotbal Manchester s Chelsea, tak se jdeme s pivkem Binteng koukat taky. Huráá, 2:1, titul už ManUTD asi neuteče, to ta dovolená dobře začíná. 9.5. Chceme hned ráno přeletět na sousední ostrov Lombok a tam začít naší cestu. Letenky se dopředu nedaly koupit, společnosti Merapati zrovna nedávno spadlo v Indonésii letadlo, a tak se nakonec na místě ukazuje, že jediná volba je let 16:50 s Lion Air. Máme tím pádem celý den v Denpasaru, tak relaxujeme na známé pláži Kuta. Je s podivem, že tu kromě nás na celé pláži skoro nikdo není. No jo, je konec období deš'tů, a to je prostě v Asii nejlepší doba. Relax na pláži střídá poklidný asi 20minutový let menším vrtulovým letadlem do města Mataram na ostrově Lombok. Let bez problémů, taxi jsou zde fixed price - 57 000 za cca 13 km do letoviska Senggigi, kde máme ubytko v Hotelu Dharmaria v bungalovu v krásné palmové zahradě hned u nádherné pláže. Když ráno vstaneme - máme výhled na moře - cool!! Dnes už jen zařizujeme motorku, plánujeme výlety a jdeme na véču do mé oblíbené restaurace s velkou maketou krávy. Po flašce vínka spokojeně usínáme. 10.5. Dnes první výlet. Už z Mauricia máme s Blanďou vyzkoušeno, že to na jedné motorce společně jde. Cílem je sever Lomboku -konkrétně vodopády Gila Falls u sasacké vesnice Senaru (sasakové jsou původní obyvatelé Lomboku). Po 3 hodinách jízdy nádhernou krajinou jsme na místě. Vodopády jsou 2, první je asi hezčí ale ve druhém se dá koupat a vede k němu dobrodružnější cesta upravenou džunglí. Jsem z cest zvyklý na hodně, ale brodění se divokou vodou by celkem mazec a málem jsem tam utopil ba'toh se všemi věcmi. Koupání ale byla luxuska největší, byli jsme tam úplně sami a voda čirá a osvěžující. Po cestě jsme párkát viděli i opičky, kávovníky a i jinou exotickou flóru a faunu. Lehce unavení jdeme na plánovaný oběd do restaurace s výhledem na Rinjani (více než 3000m sopka). Oběd super, jen výhled žádný - mraky přikryly hory a nebylo vidět nic. Na zpáteční cestě ještě zajímavá návštěva sasacké vesnice Segenter a sledování západu slunce s grilovanou kukuřicí a čerstvým kokosem u jednoho stánku po cestě - prudká romantika :-). Možná ještě jedna zajímavost - po cestě nás předjel policajt na motorce a zastavil nás.Prý žádný přestupek ale chce vidět řidičák. Ukazuji - že prý není mezinárodní a že máme dost problém - sebere nám papíry k motorce a musíme druhý den do hlavního města na stanici. Pak je to ale druhá možnost - dát mu jen tak 100 000 rupií a nikdo nebude mít problém :-O. Tak jsem mu to dal, ale štve mě to ještě te'd a jdu si najít jestli kecal nebo ne. Jinak teď tu sedíme na netu a jdeme na véču do restaurace Papaya, pak nějaké pivko v baru asi do hajan. Těch skoro 200km na motorce bylo skoro dost...

11.5. Dneska jsme se museli trochu přemlouvat, abychom nezůstali na pláži a strávili zase mnoho hodin na motorce. Navíc včerejší výlet v hotelu odhadli na 3h klidnou jízdou se zastávkami a skutečnost byla 3-4h svižné jízdy bez zastávek. Teď to prý pod 3h hodiny nedáme, ani kdybychom se rozkrájeli. Ale touha něco vidět nakonec přece jen zvítězila a udělali jsme dobře. Nakonec to do cíle bylo slabé 2 hoďky, holt odhadu místních se nedá moc věřit. Ale je potřeba říci, že to bylo dost díky 2 klučinům, co jeli skoro půl cesty před námi a nakonec nás nasměrovali na tu správnou odbočku. Jinak skoro celou cestu mám pocit, že v zrcátku vidím někoho v policejní uniformě, co nás bude chtít zase oškubat. Sice se vždy ukázalo, že to byla fata morgána vytvořená v mojí hlavě, ale místo toho nás odchytla přece jen policejní kontrola společně s mnoha dalšími. Chtějí vidět doklad od motorky. Nóooooo jóooooo, koukneš na to a řekneš, že chceš ještě řidičák a ten je neplatný a že chceš úplatek a já zase budu celý den naštvanej (BTW vážně tu má být mezinárodní :-O). Naštěstí se ukazuje, že polda neumí anglicky, tak si asi nemá jak říct o úplatek a pouští nás jen po pozitivní kontrole papírů na motorku - ufffff. V 11 jsme na místě - vesnice Tetebatu ve středu Lomboku v podhůří sopky Rinjani. Má to být místo s nejkrásnější scenérií na Lomboku a musíme dát průvodci za pravdu - lehce zvlněná krajina s terosovitě uspořádanými rýžovými poli, banánovníky, kávovníky, vanilka, tabák, chilly papričky (většina na fotkách, já bych třeba vanilku ani tabák sám nepoznal) a v pozadí pohoří Gunung Rinjani (odpoledne se v podstatě dá ale spíš jen tušít než vidět). Podle hesla vezmi první co uvidíš, vybíráme první místo, kde si člověk může dát kafe s výhledem na políčka. Hned nám tu nabízí 5h výlet na vodopády - díky ne, včera jich bylo dost. Ale prý nás mohou také provést 2-3h okolní přírodou - políčka, vesnice, atp. Fakt to bylo úplně boží, díky velké vzdálenosti od jiných atrakcí žádní turisté, i vesnice byla tak nějak víc opravdová než ta skanzenovitá o den dříve. Ukazovali nám krom políček, kde se bude stavět most díky vládě, jaký je rozdíl mezi druhy rýže (např. ta hodně kvalitní roste 6 měsíců, ta horší necelé 3), kopi lombok (čerstvá káva z lomboku z vlastní úrody) u průvodcovy rodiny byla také skvělá. Jinak turisty tam normálně nebere, ale pro Blanďu jsme sháněli lusky čerstvé vanilky a oni ji pěstují. BTW i poté co průvoce uviděl můj iPhone a zhrozil se nad cenou 9 000 000 rupii - za to by tu celá rodina dokázala přežít možná i rok, tak nám prodal svazek velkých lusků za asi 15-20 Kč jeden, u nás nebo na Mauriciu stojí 50-150 dle kvality. Vůbec ceny jsou tu mnohem nižší než jinde - kafe 10 Kč, oběd 18-35 Kč atp. Cestou domů si říkám: hlavně jen a't tu s Blanďou nepíchneme kolo. Nikdy se mi to ještě nestalo, ale tím pádem se zvyšuje pravděpodobnost, že se to brzo stane. Nicméně ale po nádherně stráveném dni se vracíme kolem 18h bez problémů do Senggigi, kde bydlíme. Zastavuju ještě u kavárny Alberto, která je zde nejlepší, krásně zařízená s bazénem a část stolů je přímo na pláži s bílým pískem. Zkoukneme červánky, dopijeme kafe a ananasový fresh a už se těšíme na sprchu doma. Zbývá nám sice jen kilometr, ale WTF - zadní pneumatika je úplně prázdná :((((. Takže já tlačím motorku (fuj, jsem nevěděl jak je těžká), Blan'da nese helmy a supíme na hotel. Na jednu stranu jsem rád, že se to stalo kousek od hotelu a ne někde uprostřed ostrova, ale i tak... zítra někam do opravny, napalí mě s cenou. Ach jo :(. Naštěstí na hotelu, že se mám hodit do pohody - oprava stojí 18 Kč, vše zařídí a dají nám mezitím jinou motorku. Hurááá! Jinak oba nás bolí zadek z motorky, takže zítra pohoda, klídeček, palmy, moře, drinčíky ale hlavně - žádná motorka! :-)

11.5. Večer s krysou Bonus k minulému povídání: opustili jsme internetovou kavárnu, a pak šli ještě na drinčík a alespoň já si při návratu představoval, že si užijeme trochu manželského sexu :-). Pokazilo se to ale hned na úvod. Jakmile jsme otevřeli pokoj, vidíme po zemi rozházené věci z našeho stolu včetně vanilky, kterou si poctivě sušíme a uklízíme každý večer. Blan'da šílí, že tam něco je a že tam nebude spát. Já flegmatik uklidňuju, že to je naprosto v klidu, kde by se tam co vzalo - maximálně gekong (hodná ještěrka co papá komáry). Abych to podpořil i činem, začnu kontrolovat věci na stole (ale přece jen s malým respektem) a BAFFFFFF - z jídla na stole vyskočila krysa veliká jak králík!!!! Přeháním ale byla fakt kus :-). Rychle utíká na zem, na naší postel (Blanda říká, že skočila rovnou ze stolu na postel) , skok na ze'd, na klimošku a mizí někde ve střeše. Na posteli hovínka, na stole rozežrané a rozkousané jídlo (nejvíc jí kupodivu šmakoval banán :-)). Blan'da šílí, já už taky dávno nejsem v klidu. Představa, že budeme spát v místě, kde běhala krysa a navíc, že nejspíš zase přijde, není nic moc. Jdu na něco jako recepci, tam security chlapík - anglicky sice nerozumí, ale problém chápe. Dává nám jiný pokoj, pomáhá stěhovat. Za odměnu si bere ožrané jídlo od krysy a je z toho úplně happy a dojídá i od krysy okousaný banán. Holt, jiný kraj, jiný mrav. Už o tom nebudu víc psát, ale jiný pokoj je pod stejnou střechou a dneska (13.5.) u nás zase mrcha byla :(. Ale jen dupe a snad se nemůže dostat dovnitř. Je ale jen otázka, jestli mi dříve odjedeme nebo se k nám dřívě prokouše. Ale musím říct, že žena to nese statečně (Blanda komentuje: statečně??? 3 dny jsem pořádně nespala!!!!) a dneska ráno už šla i sama čůrat a večer dokonce zůstala na pokoji chvíli sama. Ne, vážně - málokterá ženská z evropy by neutekla kilometr daleko při pohledu na krysu. Je to fuj zvíře. 12.5. pláž, koupačka, metrové vlny, západ slunce na mysu v senggigi, zevling, odpočinek, pohoda... Nic se nedělo, tak alespoň pár fotek z pláže, ubytka atp.

13.5. Dneska jedeme na jih. Cíl je jedna z nejhezčích pláží na ostrově Kuta Lombok a po cestě nějaké ty vesničky s řemeslnou výrobou. Po cestě se zase někdo nabídnul, že máme jet za ním. Jede prý do místa první zastávky - vesnice Setanggor, kde se tkají a barví různé látky (např. itaková látka) a z nich se šije oděv (např. sárong). Tentokrát ale doprovod nebyl úplně nezištný, nasměroval nás na krámek jeho šváry. Klasická turis'tárna a okoukané fígle - ukázka jak se to dělá (ale ve skutečnosti to dělají jiní ve vesnici), pak nabídnou kafčo a rýži s kokosem zdarma, nějaké ty vtípky a where are you from? A ono jim to bude blbý a něco si koupí. Ale nejhorši je, že to funguje. Teď je nám blbý něco nekoupit :-). Celkem jsou všichni fajn, a tak Blan'da kupuje nějaké šátky a domu máme pěkný bambusový nesmysl na ze'd do chystaného zevl roomu u nás v bytě. Motorguide se nabízí, že vlastně jede i do vesnice Penunjak - hrnčířská vesnice. Tak jedeme za ním, ale pomalu chápu, že má ze všeho nějaká procentíčka a nejde s námi jen tak náhodou. Ale nějak se mu v Penunjaku evidentně nedaří tam, kde to zná, tak se nakonec dostáváme asi naslepo k hrozně sympatickému staříkovi - je to super, sem turisti nechodí. Stařík neumí anglicky ani slovo, hned je poznat, že je to skutečná dílna. Vše nám ukazuje a "průvodce" překládá. Je to zajímavé, nemají pec na vypálení, tak vše jen suší na slunci 6 dní. Nic jsme nechtěli koupit, ale stařík je sympatický, a tak si kupujeme magickou nádobu (viz video, fakt cool) a želvu a gekona... Venku evidetně dost chudá žena nám nabízí za 10 000 pěkný talíř, náš guide jí něco zašeptá a najednou chce 25 000 za ten samý talíř :(. S průvodcem se tak rychle (i když nikterak ve zlém bo nám pomohl) loučíme i když by chtěl jet s námi najednou dokonce do Kuty... Kutu nacházíme bez problémů, snad jen díky mé tvrdohlavosti trochu déle hledáme dle tištěného průvodce výhlídku, která je na kopci nad Kutou. Dnes je místo vyhlídky restaurace s vyhlídkou, ale s krásnou!!! Je to dost nahoře, tak člověk má celý záliv Kuta zasazený do palmovité přírody lemovaný jakokdyby designovými kopci pod sebou. Pak už jen koupačka na super pláži, kde nebyl ale nikdo, vůbec nikdo! Vlastně nikdo kromě prodavačů. Představte si: jediní turisté 2 kilometry široko daleko a cca 30 nažhavených prodavačů (převážně dětí) - peklo. Ještě jsme udělali chybu, že jsme si něco koupili od jednoho a ostatní se stali dost otravnými. Až jsme začali být i my celkem nepřijmení a odešel i poslední. BTW když se jsme šli koupat a otočili se směrem k vodě, koukáme v moři je kráva!!!! Tak to jsem ještě neviděl a fakt nelžu :-) viz fotky. (Blan'di komentář: "není to kráva, ale bůvol" - uznávám, žena má pravdu.) Po závěčném koupání kolem 16h už jen taková pohodová cesta zpět :-O - začalo brutálně pršet (a pláštěnky jsme nechali zrovna poprvé na hotelu), docházel nám benzín a najednou místní rádobybenzínky nikde. Když jsme pořešili benzín, tak jsme pak pro změnu píchli kolo (i když tentokrát zadní. BTW v hotelu nás minule natáhli, oprava stojí přesně 9 Kč). Pak jsem nějak ztratil cestu, všechno mokrý, prší, stmívá se... ...ale bo píšeme z hotelu tento příspěvek, tak přes všechny útrapy jsme zase OK a těšíme se na zítřejší přesun na Bali.

Koncem každé dovolené se u mě dostavuje postupně se zvyšující odpor k počítačům, telefonům, mailům - prostě KOPR. Dostavil se i tentokrát, a proto jsme se na pár dní odmlčeli a jsme taky na líbánkách, néé:-) Dnes to ale zkusíme společně dohnat. Já diktuju, Blanda píše. 14.5. Přesun na Bali Polovinu dovolené máme již za sebou, a tak je dnes v plánu přesun na Bali. V 9:30 nás vyzvedává transport a v 10h jsme v přístavu Pemenang. Loď odjíždí až v 11:30, je to klasická finta místních obchodníků, zavezou nás totiž do restaurace a moc dobře vědí, že si tu každý za tu hodinu a půl něco dá. Překvapivě jen se zpožděním patnácti minut se opravdu objevuje naše loď. Nastupujeme, usínáme a za hodinu jsme na Bali v Padangbai. Původně jsme chtěli jet do města Ubud, kam máme zaplacený transfer. Zjišťujeme, že by nám to časově nevyšlo, tak je jasné, že se ještě dnes musíme dostat na sever ostrova, kde nás láká dlouhá pláž Lovina s černým pískem sopečného původu. Změnit cílovou destinaci možné není, takže jedeme do Ubudu a tady bereme taksíka (indonésky taxi = taksi). Po cestě nám zastavuje ve městě Penelokan, které je cca 1400m nad mořem a je z něj krásná vyhlídka na jezero Batur a dvě vysoké sopky Mt. Batur a Gunung Agung. Bohužel odpoledne je dost zamračeno, a tak vyhlídka není nic moc. Večer se nám nechce moc času trávit hledáním ubytka, a tak dáváme na radu taksíkáře. Je to sice lehce předražený resort, ale tak nějak si říkám, že by si Blanda po té kryse zasloužila něco lepšího. Večer koupačka v bazénu, véča a jdeme spinkat. 15.5. Koupání v Lovině Je tu možné si zaplatit ranní výlet se sledováním delfínů, ale ve skutečnosti to vypadá tak, že asi padesát lodí nahání pár chudáků delfínů. Rozhodli jsme se dnešek věnovat koupání. Lehké překvapení - tam kde nám ukazovali včera večer celkem pěknou pláž, teď není díky přílivu vůbec nic. Pláž necháme na večer a jdeme k bazénu. Ale i odpolko při odlivu jsme lehce zklamaní, protože voda je kalná, díky černému písku to vypadá nevábně - jednoduše kam se vyhlášená Lovina hrabe na skoro neznámý nádherný jih Lomboku.

16.5. Cesta do Ubudu - návštěva chrámů Z Loviny do Ubudu je to lán cesty, a tak abychom den co nejlépe využili, domlouváme se na hotelu, že za 50 000 rupií/zastávka nám řidič zastaví kde budeme chtít. První zastávka je po hodině cesty u jezera Bratan. Zdejší chrám Pura Ulun Danu Bratan patří díky fotogenickým věžičkám, které se nádherně odráží ve vodě, k nejvíce populárním a navštěvovaným místům na Bali. Druhá zastávka je ve vesnici Jatiluwih, která je oblokopena rýžovými políčky, které jsou díky kopcovitému charakteru centrálního Bali terasovitě uspořádané, a tak působí ještě malenběji než jinde. Vzali jsme tu s sebou na kafe i řidiče, povídání s ním bylo zajímavé - např. vzpomínal na dobře placenou práci v Denpasaru za 1 400 000 rupií měsíčně, což je asi 2 500 Kč! Denspar byl ale drahý na bydlení, a tak se vrátil domů a dělá řidiče. Pokud prý nejsou zakázky pro hotel na transport, nedostává ale ani korunu. Jako člověku z IT mi bylo sympatické, že teď nedávno prodal motorku, aby si mohl koupit notebook s Internetem :-). Poslední zastávkou byl jeden z nejkrásnějších chrámů na Bali Pura Luhur Batukau. Leží vysoko v horách na úbočí posvátné hory. Ze tří stran chrám obklopuje prales a stavby jsou obrostlé mechem. Odpoledne jsme v Ubudu - dříve malá vesnice ve vnitrozemí, nyní asi hlavně díky své poloze rušné centrum turismu. Všude mraky turistů, i v této době je ubytování často obsazené, po městě vyrostla řada drahých butiků... Našli jsme ale úplně boží ubytko. Asi bývalý chrám, z pokoje koukáme do rýžových polí a na cool bazén. Vše je kousek od hlavní třídy Monkey Forest road. Večer ještě nějaké ty nákupy na trhu, kde se musí tvrdě smlouvat a pak návštěva místního tance Legong, který provádí 3 mladé dívky oblečené v přiléhavém sárongu. Tanec pojednává o králi Laksemovi, který vězní unesenou princeznu... 17.5. Centrální Bali - Ubud a okolí Po dlouhé době vyrážíme po snídani zase na motorce, naštěstí je v plánu jen popojíždění po okolí. Hned ale první cesta se nám trochu protáhla, místo 10km ujedeme 30km, minuli jsme důležitou odbočku:-) Jsme v Tampaksiringu, kde jsou známé hrobky králů vytesané do skály z 11. století - Gunung Kawi. Jako na každém posvátném místě tak i tady si musíme před vstupem obléct povinný oděv sárong. Ceny sárongu i jiných suvenýrů jsou tu oproti jiným místům neskutečně nízké. Je vidět, že není sezona, turistů i obchodů je málo. Přestože už máme nakoupeno, Blanďa kokosovým mističkám a špachtličkám neodolá a smlouvá o 106:-). Hrobky jsou zajímavé, ale na celém Gunung Kawi je nejlepší umístění v údolí protékající říčky. Vše je obklopeno nádhernou přírodou. Rýžová pole, palmy, banánovníky... Zážitek je umocněn tím, že se zde evidentně připravuje nějaká velká oslava - všude se vaří velké množství jídla a pro uctění bohů, jak je to na Bali všude zvykem, se připravují koše plné ovoce, zapalují se vonné tyčinky. Na cestě zpátky do Ubudu zastavujeme ve Warungu (místní jednoduchá restaurace) s výhledem do rýžových polí. Jídlo nejen dobře vypadá, je servírované na ratanové misce vystlané banánovým listem, ale je i neskutečně chutné. Pošmákli jsme si:-) Zjistili jsme, že jídlo ve Warungu pro místní stojí tak zhruba deset korun, ve Warungu kam chodí i turisté stojí čtyřicet korun a v klasických restauracích pro turisty jsou ceny jen o málo nižší než u nás. Okolí Ubudu je centrem umění na Bali a místní malíři i jiní umělci vystavují své výtvory podél cest. Obrazy jednoho malíře nás zaujaly natolik, že si jeden odvážíme. Můžete se na něj někdy přijet podívat do našeho obýváku:-) Odpoledne jsme ještě zvládli návštěvu Opičího lesa, kde nám drzé opice ruličku s obrazem málem rozervaly. Dále pak Muzeum Antonia Blanca - španělského malíře filipínského původu, který se proslavil asi tím, že asi na žádném z jeho obrazů nechybí dvě ženská ňadra - mě to celkem bavilo:-). Pak už jen bazén před pokojem, hodinová masáž, véča a teď to tady pro vás sepisujeme na netu:-)

18.5. a 19.5. relax v Kutě Ráno trochu s lítostí opouštíme krásné ubytko v Ubudu a taxík nás asi hodinu veze do letoviska Kuta. Kuta má nádhernou dlouhou pláž a díky blízkosti letiště je to oblíbená destinace spousty turistů - např. z Austrálie sem prý lítají lidé i třeba jen na víkend. Toto vše je ale samořejmě zároveň nevýhoda - mraky turistů, nákupní centra, značkové oblečení, všude plno restaurací a barů - jednoduše standardní letovisko, které má s pravou tváří Bali jen málo co společného. V Kutě bývají vysoké vlny hned blízko pobřeží, a tak je zde vidět spousty lidí, kteří zde trénují surf. Když to někdo umí, je to radost se na ně dívat. Jinak je zajímavé, že je Kuta paradoxně levnější než zbytek Bali - fajn ubytko za 180 Kč, špagety za 35 Kč atp. holt konkurenční tlaky dělají svoje, obzvlášt mimo sezonu. Jinak my jen už pohodovali na pláži a ve čtvrtek večer pápá Bali. Letíme ještě na 2 dny do Dubaje...

Je tu vedro - hustokrutopřísné vedro. 42 stupňů ve stínu!!!! V 7:30 jsem šel na 15 minutovou procházku v tričku a přišel jsem se spálenými rameny. Tady se nedá vůbec fungovat. V hotelu 20C - klimoška - venku 40C, vyjít ven je jako rána palicí do hlavy. Navíc jsme přiletěli v pátek a pátek je tu jako naše neděle - vše zavřené a nejezdí ani metro. Musíme dnes končit tak jen pár fotek a napíšeme večer nebo už asi spíš z Čech... P.S. Na obrázcích je... - pláž Al Mamzar - mešita Jumeirah - nejvyšší a nejdražší (1,2 mld USD) hotel světa Burj Al Arab - nejvyšší budova světa (828m) Burj Kalifa http://www.burjkhalifa.ae/

Kromě neskutečného horka a pátku, který je naší nedělí, tu objevujeme rychle celou řadu dalších tu více, tu méně očekávaných věcí: · Dubaj je vážně v totálně pouštní oblasti – kolem není, kam jen oko dohlédne z Burj Khalifa, nic než písek. I tak je tu ale docela často vidět sem tam nějaká ta oáza zeleně, ale to vše je tu jen díky pokročilým technologiím, které umožňují odsolovat neskutečné objemy mořské vody a díky počítačově řízeném zavlažování flóře dodávat dostatek vláhy. · Rychlost výstavby je prostě nepředstavitelná. Na výletě Dubai City Tour se ptám našeho taxikáře na stáří jednotlivých budov – 3 roky, 1 rok, minulý měsíc, rok. Je to nejrychleji se měnící město světa, všude je vidět i spousty rozestavěných výškových budov, mostů, nadjezdů, dálnic. Jakoby sem snad krize ani nedorazila. V průvodci z roku 2009 se píše, že Dubaj plánuje výstavbu metra. V roce 2011 už se tady proháníme hypermoderním metrem, které má asi 50 zastávek a celkem 47 km! I když je zčásti nadzemní jako u nás např. úsek Rajská zahrada – Černý most, i tak je to neskutečné. Ostatně i nejvyšší budova světa je stará teprve rok a kousíček (otevřena leden 2010) · Otázkou je, kdo je zde dnes vlastně místní. Samozřejmě původní arabové, ale těch zde žije dnes méně než 10 procent – cca 150 000 z celkových 2 miliónů obyvatel. Zbytek jsou primárně přistěhovalci, kteří sem přichází za prací na stavbách, hotelech, taxících atp. převažují jednoznačně Indové, jejichž znalost angličtiny a mzdová náročnost je jednoznačnou konkurenční výhodou (na stavbě Burj Khalifa byl plat dělníků cca 64 Kč na den). · Dubaj už dnes není tolik závislá na ropě jako dříve. Většinu HDP tvoří turismus a obchod. Dubaj je jeden velký obchoďák – jsou tu desítky až možná stovky obrovských shopping center povětšinou s luxusním zbožím od zlata, šperků, elektroniky po oděvy snad všech existujících značek. To vše doplněné pořádnou dávkou Burger Kingů, KFCéček, StarBucksů, Subwayí. Díky absenci jakýchkoliv většiny daní a cel je tu zboží o cca 20 i více procent levnější než u nás v Evropě. · Turisté – alespoň v době naší návštěvy jednoznačně převažují rusové. Jsou úplně všude. V restauracích bývá menu anglicky a z druhé strany azbukou, na pláži, v hotelu i v autobusech je všude slyšet ruština. Vlastně člověk má občas pocit, že není v arabském světě, ale buď v Indii nebo v Rusku J. Rusové mají evidentně peníze a nakupují vyzbrojeni dolary co se dá… Nechápeme to, ale je to tak… A teď už jen stručně, co jsme tu vlastně dělali a viděli: 20.5. Hotelový autobus nás odvezl na krásnou a čistou městskou pláž Al Mamzar, kde se do 12h doslova grilujeme a pečeme zaživa. Pak nastává doba 12h-15h, kdy živá bytost nemůže venku přežít, tak si užíváme klimošku na pokoji. Na odpoledne jsem domluvil v hotelovém lobby okružní jízdu po Dubaji. Paní nebyla zrovna moc ochotná, takže jsem ani nevěděl proč to stojí skoro 2x tolik co na letáčku a co uvidíme – btw byla to Ruska a asi jí vadilo, že parusky nepanimaju i negavarim. Cena se vysvětluje za chvíli – přijelo totiž soukromé auto s privátním řidičem – holt rusové autobusem asi nejezdí. Řidič arab je celkem fajn, ale hned první zastávka s výstavou islámského umění se ukazuje být ve skutečnosti obchodem a evidentně se zde diví, že jsme tu neutratili ani dolar. Druhá zastávka je bohužel to samé, jen prodavač je už docela dost dotěrný – taxíkáři vysvětluju, že takhle teda ne – žádný shopping. Pak už nás vozí jen po památkách, i když vlastně teď si zpětně uvědomuju, že stejně všechny další zastávky byly v shopping centrech J, ale vždy alespoň s nějakou vyhlídkou. Viděli jsme: · Clock tower · Burj Khalifa · Burj Al Arab · Dubai creek – vodní slaná cesta, která dělí Dubaj na dvě části · Palm Jumeira – umělé ostrovy v moři ve tvaru palmy s hotelem Atlantis · Nákupní centra – Mercanto, Madinat Jumeirah, Dubai mall a další 21.5. Po snídani jedeme výtahem na rooftop – hotelový bazén přímo na střeše s výhledem na okolí. Fajn osvěžení, slunce ještě v 7h ráno tak nepálí, turkish coffee zde bylo excelentní. Pak zase dopoledne na Al Mamzar beach, popolední čas trávíme šlofíčkem a na Internetu. Kolem 16h vyrážíme na úplně poslední výlet celé dovolené. Cílem je vyhlídková plocha na nejvyšší stavbě světa Burj Khalifa. Chtěl jsem hrozně moc vyzkoušet nové metro, takže volíme tento dopravní prostředek. Metro je evidentně zcela nové, vše funguje výborně včetně informací o tom, kdy která souprava přijede, klimatizace je samozřejmost (BTW zde jsou klimatizované i autobusové zastávky). Za cca 20minut vystupujeme poblíž Burj Khalifa. Na vyhlídku se platí samozřejmě vstupné, ale je dramaticky rozdíl mezi předprodejem a lístkem na “ ihned”. V Dubaji se platí měnou dirham. 1 Dirham je cca 4 Kč. V předprodeji stojí lístek 100 dirhamů a lístek “ihned” 400 L. Je to strašná pálka, ale protože si neumím představit, že bychom navštívili Dubaj a na věži nebyli, tak lístky kupuju a hurá nahoru. Výtah nahoru je nejrychlejší na světě s rychlostí 18m/s. Takže za cca půl minuty jsme nahoře – vyhlídková plocha samozřejmě není až úplně nahoře ve 160. patře, ale „jen” ve 124. I tak je to nejvyšší vyhlídková plocha na světě. Těch nej je tu hned celá řada… Výhled na město je opravdu nádherný, jen do velké dálky není moc vidět díky zvířenému písku ve vzduchu. Vychutnáváme si zde ještě západ slunce a večerní rozsvícenou Dubaj. Pak za 1 dirham abrou (ne, nemyslím ten účetní software :-), ale vodní taxi (abra). Přeplouváme Dubai creek a procházíme místní trhy (Gold souk, parfume souk, spice souk). Koupili jsme zde nějaké oříšky a hlavně arabské kafe s kardamomem, což miluju. Pak už jen poslední noc v hotelu a ráno v neděli 22.5. přesun na dubajské letiště… Říkáme si, že 2 dny tu asi stačily. Vidět nejvyšší budovu světa je určitě cool, ale jinak nám to tu nic moc neříká. Subway si mohu dát i v Praze, nepatřím mezi ty, kteří mají dvojitý orgasmus z kabelky Louis Vuitton zlevněné z 85 000 Kč na 70 000 Kč, moderní budovy jsou krásné, ale zase se nějak dramaticky neliší od těch, které člověk vidí v Singapuru nebo jiných velkoměstech. Tak nějak odlétám s pocitem, že možná nějaká stará, dávná, nemoderní, původní Dubaj by mě bavila víc…