Den, který začíná budíkem v 3:50, je prostě dnem, který začíná v 3:50. Snídaně v podobě dortíku z předchozí synovcovi oslavy, nalodění do auta i odjezd na letiště proběhli naprosto podle předem schváleného harmonogramu. I let samotný byl v cajku. Ale už první kontakt se Sicílií v podobě tvrdého přistání mohl věštit hodiny a dny příští. Letiště v Trapani je návrat do starých časů (v dobrém víceméně), které jsem bohužel nezažil. Pár letadel za den, malá hala a člověk hned jak vystoupí z letadla a dostane facku od slunce může jen tak lážo plážo, nikým nekoordinován přejít pěšky po ploše do té malé haly, kde hned za prvními dveřmi je pás pro přiletivší zavazadla, který se i poměrně záhy roztočí. Točil se hezky, ale když se dotočil, měli jsme v držení pouze 2/3 svých zavazadel a výhled na brzkou změnu mizivý. Prošli jsme tedy dalšimi dveřmi do příletové haly a Lucka, jazykově vybavena, začala řešit kufr a já auto. Hugo s Bertou dělali spojku. Obě činnosti se dost vlekli, holt Itálie. Fakt to trvalo dlouho, ale zvítezila Lucka u zavazadel. Ale jen na čas. Zatímco já jsem o několik minut později měl lejstra k autu vyřízené, ona se mohla pochlubit "jen" informací, že kufr je v Praze😀. Nu což, však ho určitě nějak zvládnout dopravit. Jo a mimochodem ... byl to ten největší kufr. A tak jsme šli ven pro auto. "Počkejte si 5 minut, auto jede z myčky" ... řekli nám na parkovišti. Samozřejmě to bylo 5 minut italských. Nakonec ale Opel Mokka 1,6 dorazil. A pak jsme vyrazili s jednou nepovedenou zastávkou u odsolovacích nádrží přímo do hotelu Costa Verde u Cefalú. Kombinace ranních 3:50, vedra a 2 hodin řízení byla už nadkritická a mikrospánek byl víc než reálnější. Ale píšu, takže nakonec dobrý😀. "Počkejte si 15 minut na pokoj, právě ho uklízejí". Zas to samozřejmě bylo "lehce" víc, ale obědem jsme to zvládli přečkat. Ten den jsme stihli ještě bazén i okouknout moře a po večeři úplně KO odpadnout. Kufr jsme ještě ani nečekali. Středa si asi zaslouží jen dvě krátké poznámky. Celý den jsme byli v aquaparku a nebylo to zlé. A pak ... Lucka průběžně řešila kufr. Ryanair komunikuje přes chat a byla cca osmistá v pořadí a na letišti v Trapani to vyzvání a vyzvání. Pouze Praha komunikuje, kufr odletěl přes Pisu do Trapani a stačí ho už jen dopravit na hotel. Čtvrtek zase krátce. Bazén a potom moře s vlnami a samozřejmě s již tradičním spálením .... to moře tak chladí, tak proč se mazat😀. No a zase boj s kufrem. Ryanair musí schválit vydání kufru kurýrovi a to se neděje...jste v pořadí 723. nezavěšujte. A jen tak na okraj. Již třetí den s Hugem žijeme z toho co jsme měli na sobě a po kapsách. Kartáčky jsme dokoupili, ale trička tu mají jen dvě a dosti hroziví, takže peru a přes noc to skoro uschne 😀. Telefon to taky nedává, tak jsem mu dnes pořídil kabel.

Podmínky pro odlet nakonec zmírnili, takže stačilo prodělání nemoci a roušky na prázdném letišti, v letadle a v Itálii údajně všude. Já to zvládal až k přepážce na Ruzyni. Pak šla srabácky pod bradu, ale jak mě začali bolet uši, šla do kapsy. Nikdo to ale nikde neřeší, až na pár vyjímek, kde je to ale evidentně jen kvůli tomu, aby upozornili a dostáli tím nějakých nařízení. Úplně absurdní to bylo ve venkovní restauraci u moře. Plná žvýkajících lidí, tedy lidí bez roušek, svěží mořský vánek a obsluha ze plexisklem po mě chce roušku. No nemáme prostě. Dnes při obědě to ale vygradovalo. "Ujala" se mě taková jinak sympatická slečna a že musím mít roušku. Říkám jí, že všichni okolo v restauraci (opět venkovní) roušku nemají a že mi to nedává smysl. Roušku prý musím mít když si jdu pro jídlo k člověku za plexisklem (ten už mě ho chtěl mimochodem vydat, ale jak slyšel horlivou slečnu, akci zastavil), jinak ne. Tyhle nesmysly fakt nemusím, tak jsem protestně neobědval, ono mi to neuškodí😀. A určitě jsem je tím řádně vytrestal😀😀😀.

Cestu do Palerma jsme po (ne)obědě zahájili výletem do vnitrozemí přes vesnici Gratteri a městečko Castelbuono. Byli krásné výhledy, ale v zásadě jsme spěchali do Cefalù na pláž. Tam byla hlava na hlavě a težko jsme hledali místečko, osvěžení za to ale stálo. Pak jsme radši přeparkovali, protože jsme zjistili, že parkujeme na místě pro rezidenty. No bylo podezřelé, že po nás nikdo nic nechtěl. Večerní procházka podél moře a městem s následnou pizza-večeří předcházela tomu nejhoršímu. Jinak ... je to takový Krumlov. Krásné město, ale všude turisti. Někdy před desátou jsme do navigace zadali adresu ubytka v Palermu (navigace v telefonu tu moc nefunguje, asi tady skoro nad Afrikou už nekrouží tolik satelitů). Navigace v autě ale asi není aktualizovaná a nebo je prostě příšerná sama o sobě a tak nás vedla dosti zmateně. Extrém byl, když mě nutila odbočit na nájezd na dálnici, který ale byl z protisměru. Ignoroval jsem ji, ale po čase mě na stejné místo dovedla znovu, tak jsem to tam loupnul. Stejně byla tma. Jízda nočním Palermem bylo předpeklí (v té době jsem si myslel, že je to už peklo, ale to mělo teprve přijít. Nakonec jsme to samozřejmě zvládli a dorazili do bydliště v centru hned vedle katedrály. Poslední quest byl dostat se dovnitř. Návod byl ... zazvonit, po chvíli se otevřeli dveře, pak prvni dveře vpravo, stejný postup, první patro, na klávesnici nacvakat kód a za dveřmi napravo trezor se stejným kódem (security issue .... měl to být jiný kód, který by přišel jiným kanálem😀) a v něm konečně všechny klíče. Uf. Druhý den jsme prošli tak nějak část Palerma, královský palác a katedrálu a další den další část. Palermo je nečekaně krásné. Ne tedy jako Řím, ale v jistém ohledu se trochu blíží ... ale je to jen názor nekulturního barbara 😀. Celé to má ale bohužel jedno velké ALE, o tom až v samostatném článku. Večer jsme zajeli na městskou pláž v Modellu, což je asi jakési severní předměstí Palerma. Chaluhy a zase hlava vedle hlavy. Městské pláže nemám rád, pospával jsem na pláži s nafouknutým glóbem pod hlavou a vodu vynechal 😀. Zásadní ale nebyla ta pláž, ale cesta k ní. Jak by řekl klasik .... Cesta je cíl. Tedy kromě Petera Habelera, kterého teď mimochodem čtu a je to člověk s neuvěřitelným tahem na bránu (i dnes ve svých 79 letech), což vystihuje i tím, že striktně trvá na tom, že Vrchol je cíl. To je ale trochu odbočka😀. Cesta tam totiž nevedla přes noční Palermo, ale přes Palermo denní. A peklo přichází. Třetí den ráno jsem to zažil ještě jednou a pořád jsem si opakoval, že děkuju všem božstvům, že už se tam nemusím vracet. Postupně jsem si ale vytvořil "ucelený" názor na místní dopravu, který rozvedu zase v jiném článku 😀. Tím Palermo skončilo a čekala nás opravdu honosná katedrála v Monreale, asi 15 minut nad Palermem. V té dopravě jsme to ale jeli cca hodinu. Stejně jako katedrála v Palermu nabízí i tato procházku po střechách, což je prostě top product, který jsem snad jinde nepotkal. Odpoledne proběhlo v nedalekém náhodou objeveném aqua parku a večer už jen přesun přes hory na západ.

Vždy, když jsem v Itálii (myslím tu opravdovou, ne germánský sever), si nemůžu nevšimnout toho, že je v úpadku. Bordel na ulicích to jen podtrhuje, ale hlavní věcí jsou stavby, které prostě chátrají. Je sice jasné, že dědictví velkého Říma a jiných kultur je velké břemeno a je zřejmé, že i Německo by s renovací tisíců staveb válčilo marně. V podání tohoto jižního národa je to ale do očí bijící marný boj. No ale pár let to ještě vydrží 😀. A teď ta doprava (i po volbách snad půjdeme do prava 😀). Řídil jsem auto už v mnoha zemích a vlastně před dvěma lety i tady na Sicílii, ale Palermo je čisté zlo. Doteď jsem neodhalil například značení hlavní ulice - bůh žehnej semaforúm, protože to je asi jediné značení, které se tu alespoň z 90% respektuje. Jinak je to pro příslušníky severněji položených evropských národů dosti psychicky vysilující záležitost. Vůbec nerozumím lidem, kteří do ulic Palerma vyrazí s novým BMW, a že jich pár bylo. I když vlastně ... Cosa nostra😀. Do toho všeho nutno přičíst skútristy (úplně by sem zapadal mistr Vyorálek 😀) a také fenomén poslední doby, elektrické koloběžkaře, bez problému předjíždějící z obou stran a někdy jedoucí i v protisměru. Dále v klidu v provozu přecházející pěší, nebo v největším provozu zčistajasna zaparkované auto blokující celý pruh. Nicméně to nějak funguje a moc mrtvých na ulicích jsem neviděl. Bylo nutné ptát se - jak je to možné. Myslím, že je to úplně jednoduché. Řidiči tu prostě neřeší tolik obecná pravidla, ale zaměřují se primárně na respekt k ostatním účastníkům provozu a to samé očekávají od nich. Je těžké si na to zvyknout, ale zřejmě je to funkční model.

Nenechte se zmást nadmořskou výškou vrcholu. Těch 650 metrů je čistá výstupová výška a charakter hory (ano, píšu hory) si nic nezadá s alpskými třítisícovkami. Jediné čím se liší je krátká cesta pod horu, teplota nesnesitelná už v 6 ráno krátce po rozbřesku a místo klečí tu jsou palmičky😀. Jinak tu je vše, ostré stoupání, ferata (sice jen dvoumetrová, ale je tam 😀), težký skalnatý terén i ostrý vrchol s úžasným výhledem. I značení tu mají parádní (oproti nulovému řeckému) ... je vidět, že Italové, i když ti severnější, byli u zrodu horské turistiky. Včera jsem pořád odkládal nákup energie na cestu, až pak už nebylo kde 😀. No co, bude to rychloútok. Nabral jsem tedy 1,5 litru vody a v 5:45 nasedal do auta. Cesta pod horu zabrala 9 minut. Ta byla komplet v mlze, což bylo vlastně příjemné a dodávalo výstupu dobrodružnější ráz. Značení bylo fakt super, nikde nebylo třeba váhat a tak jsem po 40 minutách stanul u vrcholového křížku. Je tedy nutno dodat, že jsem si výstup usnadnil vyjetím asi do 200 metrů😀. Mlha byla stále všude, viditelnost tak 10 metrů. Ale hned jak jsem se zapsal do vrcholové knihy a odeslal fotky do Čech, začalo divadlo - odhrnutím opony na východě. Pak se mlha chvíli převalovala až nakonec odhalila výhledy na všechny strany. Fakt krása, co vám budu povídat. Chvíli jsem se kochal a pak za 25 minut seběhl zpět k autu. Cestou jsem potkal dva důchodce a trochu je litoval, vedro totiž zesílilo tak, že ze mě lilo i při sestupu. Pod ferátkou pohodovaly ještě jejich družky, asi si netroufly. Těsně před autem, mě ještě postarší pár slušně vysvětlil, že parkuju na jejich pozemku, ale psi na mě nepustili, rozešli jsme se s úsměvem. PS: důkaz, že je to hora drsná, je na jedné s fotek. Ne všichni to zvládnou.