Měla to být odpočinková dovolená, ovšem jen do té doby než jsem k ní byl přizván. Z dovolené u moře se po prudkých hádkách s Mončou :) vytvořila jakási expediční dovolená, půl na horách a půl u moře. Ať žijí kompromisy. Během předcházejících měsíců jsme si vytvářeli stále ucelenější představu o trase a cílech cesty a o složení výpravy. Asi měsíc před odjezdem bylo jasno ve všem, jen ne v tom kdo pojede. Finální seskupení bylo známo až den před odjezdem, ale o tom později. Jeff, zakládající a jediný ženatý člen zájezdu, který tuto dovolenou od počátku nazýval svým posledním čundrem, trochu snížil mé nároky na dobytí nejvyšší hory Pyrenejí - Pico de Aneto - a zvolili jsme o něco nižší a schůdnější horu Monte Perdido, která je dominantou národního parku Ordesa, jenž se nám mezi cíle dostal záhy. Ordesa díky své poloze uprostřed Pyrenejí nám nabídla další cíl, a to Lurdy na francouzské straně tohoto pohoří. Dále byl plán už volnější s tím, že pokud se nám bude na horách líbit, zůstaneme, a pokud ne navštívíme Zaragozu. Následně jsme chtěli směřovat na pobřeží Středozemního moře do oblasti delty řeky Ebro a poté s častými zastávkami u moře, Barceloně a Monaku pomalu postupovat přes Itálii a Rakousko k domovu. Ovšem jak již to bývá, plány jsou jedna věc a realita jiná, ještě, že už jsme na to zvyklí. Další otázkou dlouho bylo kdo s námi pojede. Několik lidí bylo jasných od počátku, tedy Jeff s Mončou, Mončin brácha Michal s Lenkou, Stopkin a já. Jeffův brácha Petr ještě čekal s rozhodnutím na to jak mu dopadne brigáda v Anglii, ale přidal se záhy. Poté se přidala má sestra Mirka a po mé konzultaci dovolené s kamarády v Praze ještě Luboš s Klárou, kteří měli původně se svým kámošem Honzou namířeno do Portugalska. Ani Honzovi to nedělalo problémy a přihlásil sebe i oktávii. Asi dva týdny před odjezdem musela svou účast zrušit Mirka, kvůli papírování okolo koupě bytu, a přihlásili se další dva lidé - Jarda s Růženkou, Honzovi kamarádi. Do třech aut by nás už zase bylo dost, ale Jarda má naštěstí svoje. Asi týden před startem nás tedy bylo definitivně 12, ovšem kdo zná Pučáka ví, že ten i v naprosto jasné situaci, kdy již nikdo nečeká změnu, dokáže překvapit. V sobotu ráno se mělo jet a když jsme byli ve čtvrtek s několika kámoši, mezi nimiž Pučák byl, na pivku, dostal tento ortodoxní nevypočítatelnec nápad, že by s Olčou mohli jet také, když máme místo. V pátek si tedy v práci dohodli dovču, Pučák ještě navíc zrušil školení, o které předtím dlouho škemral, a v pátek odpoledne nás bylo už 14. Vozový park se skládal z bílé laguny 2.2 TDI, stříbrné fabie 1.4 a dvou octavií 1.9 TDI 4x4 (stříbrná) a 1.6 (modrá).

Zkušenosti veleli zvolit čas odjezdu radši časnější, protože nakonec se vyjíždí o hodinku později. My měli sraz před osmou ranní u našeho bytu na Spořilově. Všichni dorazili včas, tedy až na Pučáka s Olčou, ale s tím se počítalo. Hned z počátku také vyvstal menší problém, a to jak poskládat zavazadla, což se zdárně podařilo vyřešit, i když rodina Pučákovic byla rozervána na kusy, Olča v jednom autě, Pučák v druhém a jejich batohy ve třetím. Zde je nutné poznamenat, že klasická Fabie velkým úložným prostorem neoplývá. Nakonec tedy žádný z řidičů neviděl zadním okénkem a vyrazili jsme cca o půl deváté směr Rozvadov. První sraz naplánován na Shellce kousek před našimi hranicemi. Jarda totiž z jistých pochopitelných důvodů tankuje pouze tam. Trochu nás ovšem mate, že benzínka je na druhé straně dálnice, ale nějak to zvládáme, pouze Jeff projíždí až do Německa, kde na nás čeká. Určitě příjemnou vlastností EU jsou nulové fronty na hranicích. Pro další postup volíme způsob "každý jak umí" s tím, že jeden z dalších srazů je na domluveném místě na Německo-Francouzských hranicích kousek nad Mulhouse. Až na mé sjetí z dálnice do Norimberka, kdy jsem držel směr Norimberk a nevšiml si, že už jsme u něho a máme tedy směřovat k dalšímu cíly, se přejezd Německa obešel bez veškerých problémů. Jelikož jsme měli v plánu projet Francií mimo dálnice, abychom ušetřili za mýtné, sjíždíme těsně před jejími hranicemi na "červenou", za hraničním přechodem se srážíme a po červené pokračujeme Francií. Když se začíná smrákat a my máme v gumách teprve necelých 200 francouzských kilometrů, dochází nám, že na dálnicích nemá smysl šetřit. Sjíždíme tedy hledat nocleh, který za nedalekou vesnicí mezi Dampiere a Dole nalézáme na louce u řeky, kde se opodál pasou krávy. Po pivku se lenost způsobená celodenním pobytem v autě ještě prohlubuje a tak jako jediní se Stopkinem a Petrem nestavíme stan a uleháme do spacáků na igelitovou plachtu.

Monča si poznamenala: Přespání u krav Lyon, Montpellier, Lourdes, Tarbes

Monča si poznamenala: Dopoledne Lourdes, odpoledne přejezd Pyrenejí (fiasko s autem, návrat do servisu) Nocování v kukuřičném poli, déšť

Monča si poznamenala: Odjezd přes Pyreneje do národního parku Ordesa Pobyt v kempu San Anton

Monča si poznamenala: Asi v 8:30 vyrážíme na Monte Perdido (3355), krásná příroda, hrozná námaha, nocování ve výšce 2100

Monča si poznamenala: ráno pokračujeme, před polednem pokoření hory, návrat zpátky do kempu (až večer)

Monča si poznamenala: ráno procházka do města Torla, někteří dojeli do Francie pro auto, pak odjezd směrem k moři přes městečko Flix, nocleh přímo na pláži.

Monča si poznamenala: postup po pobřeží na sever (směrem k Barceloně) zakotvení v kempu L' Ametlla (moře, bazény, večeře)

Monča si poznamenala: ráno v kostele, suvenýry, oběd, nohejbal, bazén, moře, odjezd, přespání na pláži

Monča si poznamenala: ráno odjezd do Barcelony (prohlídka města, kostely, hospůdky, Sagrada Familia), večer odjezd - přespání za Barcelonou (na sever), fotbálek na pláži, moře (vlny)

Monča si poznamenala: Rozdělení, někdo do Andorry, my do aqualandu, večer odjezd směr Francie. Přespání na luxusní pláži pod Perpignanem. Olča dokonce dodala detaily: Můj milý deníčku, protože existují geniální fotky a ještě geniálnější datumka na nich, mohu se 100%ní jistotou říct, že tento den jsem objevila lány pole s trávou (ano, správně, tyto zásluhy si opravdu připisuji já, teda aspoň v Honzovým autě, jehož spolujezdkyní jsem se stala na oněch 14 dní) a v Andoře zkoušela v pořadí druhou, tu lepší špagetovou Paellu (v té první na mě mrkaly nějaké potvory). Ale od začátku. Mám pouze lehké problémy s pamětí kde jsme to ráno vstali, ale asi nebudu daleko od věci, když napíšu, že nás vzbudil traktor na nějaké pláži ve Španělsku tuším někde v okolí Barcelony. Protože ale po večerní dohodě už ne všichni chtěli vidět to samé, tak jsme se rozdělili na tři skupinky, ta naše (a teď jestli vyjmenuju všechny, sem fakt dobrá, tedy: Honza, Luboš, Klára, já - Olina, tj. první auto a druhé auto Maarthy, Stopkyn, Radek a Petr). My jsme se rozhodli zajet se podívat do Andory, což podle automapy není nějak zapeklitý úkol, ale ukázalo se že je to přímo detektivka, jaká silnice bude asi ta pravá, přibližně ve třetině trasy si Radek přesedl radši do našeho prvního auta, aby Lubošek nebyl v tom navigování sám. I přes tento fakt si Maarthy jako řidič dovolil trucovat a občas zastavil, jako by byl jiného názoru, že jsme snad zase odbočili nebo neodbočili vůbec, nemluvě o blahořečených kruhových objezdech, po kterých jsme nejednou i třikrát kroužili. Každopádně jsme takto dokroužili až do nenápadné krajiny, kde jsem poznala tu plodinu, kterou jsem do té doby, já slušná dívka, viděla pouze na obrázku. Brzdy zaskřípěly u obou aut a už se všichni běželi pomuchlat s onou plodinou. I já jsem přistižena na dvou fotkách jak se tam pěkně zubím, ostatně kdo měl foťák, tak taky fotil (prostě správný turisti). Stopkyn překvapivě:-) si jeden vzorek vzal s sebou a sušil to během jízdy vpředu na přístrojové desce. Ale to už jsme se pomalu blížili k hranicím s Andorou a Stopkyn pořád sušil:-). Kupodivu přejezd proběhl v klidu, ostatně jako každé hranice a my už se těšili na daňový ráj, kde já měla v úmyslu koupit zimní bundu, když je to tak sakra moc levný a Radek si brousil zoubky na digitální fotoaparát. Při prohlídce města, kdy jsme se už všichni dívali jestli někde nemají supr levný digitál, já zjistila, že zimní bundy mají dvakrát tak dražší a digitál jsme pořád neměli:-(. Nakonec jsme po setkání s českými turisty zamířili na jídlo do restaurace, pravda, ne všichni tam hned zamířili, moje šetřivý zlato - Radek přemýšlel jestli nenajdeme něco levnějšího, ale nakonec si naši kamarádi pro nás přišli a já tak byla ušetřena konzumaci Májky, která na mě asi čekala. Po objednávce vína, kdy se ten profesionál ani nezeptal, jestli chceme červené nebo bílé víno, prostě nějaký sám vybral:-))) přišla skvělá Paelka - špagetová, proběhlo i kafíčko Con Leché a došlo na placení, kdy opět ten profesionál po hlášce, že to bude platit každý zvlášť, rozpočítal celkovou cenu na všechny stejně, bez ohledu na to co kdo měl a započítal i Petra, který si tuším nic nedal!!!!!! No a pak už zbyl jen čas na hledání místa ke spaní, a to by bylo asi tak v kostce všechno......... Veškerá práva kopírování si žádá mého souhlasu a případně bílé oříškové čokolády:-) Olča

Monča si poznamenala: ráno odjezd po francouzském pobřeží, zastávky u moře - sbírání mušlí, večer Saint Tropez, nocování na francouzském pobřeží Většina, ale stále někde v neznámých končinách Andorry

Monča si poznamenala: ráno někteří návrat do Saint Tropez, my do Cannes (koupání, nejkrásnější moře), pak odjezd na sever ke švýcarským hranicím, přespání u lesa

Monča si poznamenala: pokračujeme přes Švýcarsko, v poledne St. Moritz, sraz s ostatními u švýcarsko rakouských hranic, přespání za německými hranicemi u Ga-Pa

Monča si poznamenala: ráno směr ČR, oběd u Plzně, pak rozloučení a domů