Na tenhle trek jsme vyrazili tak nepřipraveni, že jsem si myslel, že to musí skončit nějakým obrovským průšvihem. Jenže... jsme ve Švýcarsku a tady to opravdu funguje. Prostě jako švýcarské hodinky :).Hned první den navečer jsme dorazili do městečka Meiringen, které jsme zvolili jako startovní místo pro zahájení Bären treku. Neměli jsme nakoupeno, bylo hodně ošklivo, neustále pršelo a o Bären treku jsme nevěděli vlastně vůbec nic. Slušný start :). Nicméně jsme se ubytovali v co nejlevnějším hotelu/hostelu (110,- CHF), rychle navštívili místní informační centrum a nakoupili nějaké drobnosti na trek (docela problém, v neděli je všechno zavřeno a my přijeli v sobotu pozdě večer). Dost jsme diskutovali o tom, jestli si na trek s sebou vzít stan, spacáky a karimatky, ale nakonec jsme zvolili riskantní variantu, že si nevezmeme skoro nic - jen základní vybavení do hor, trošku jídla - spíš dobroty a hurá, už jedeme z Meiringenu autobusem do Rosenlaui, kde zahajujeme náš pochod horami.Měli jsme opravdu hodně velké štěstí, protože počasí se rozhodlo umoudřit a celou dobu, co jsme byli ve Švýcarsku platil následující scénář - ráno modrá obloha, kolem poledne první mráčky a okolo páté navečer několik přeháněk. Z Rosenlaui vyrážíme pěšky směr Schwarzwaldalp a dále skrze sedlo do Grindelwald. Cesta je nepopsatelně krásná. Obrovské čtyřtisícovky na nás shlíží z hůry, údolí jsou pokryta sytě zelenou trávou zdobenou horskými květy a celé to vypadá jako opravdový ráj. V Grindelwald zjišťujeme, že zdejší hory v sobě skrývají jednu věc, na kterou nejsme úplně zvyklí. Normálně v horách vystoupáte nahoru a potom se už víceméně pohybujete v jedné a té samé nadmořské výšce. Ne ovšem tady. Jakmile překonáte nějaké sedlo, jste nuceni sejít do hlubokého údolí a následně z něj opět stoupat prudce vzhůru - do dalšího sedla. A díky tomu, že hloubka údolí se někdy počítá ne na stovky metrů, ale skoro na kilometry, stává se jakýkoli přechod hor velmi, velmi náročný. Rychle se rozhodujeme, že nahoru na Kleine Scheidegg opravdu nemusíme pěšky, když tam vede železnice (která pokračuje za neskutečných 109,- CHF až na "Top of the Europe", cca 3.500m) a necháváme se vyvést romantickým vláčkem pouze několik set metrů od horské chaty, kde Martina předem přes internet zařídila ubytování pro dnešní noc. Chata vypadá jako běžná restaurace, jen má horní patro uzpůsobené pro spaní. Dostáváme jeden z prvních kulturních šoků - je zde dokonalá koupelna se sprchou a nádherné ložnice s palandami, kde jsou polštáře, peřiny - vše jako od maminky. Chápete to? My pořád ještě ne. Ještě, že jsme netahali spacáky a stan, tohle je luxuska! Protože máme ještě nějaký ten čas, vyrážíme bez výbavy na podvečerní procházku na Eigergletscher, kde si dáváme podvečerní pivečko a vracíme se zpět do naší chaty, kde si objednáváme skvělou večeři, pijeme lahev bílého vína jsme totálně spokojeni...Ráno sestupujeme opět do šíleně hlubokého údolí. Tenhle sestup nás stojí několik věcí - Martina má hodně pochroumané nohy a já ve zmatku u lanovky ztrácím foťák. Ach jo :(. Takže kvůli tomu měníme jak naše další plány, tak také nemůžeme k tomuto článku připojit ty úžasné fotografie, které jsme cestou vyrobili :(. Hlavně mě štve ta, ve které se mi podařilo zachytit padající kusy laviny. No nic... nastupujeme na lanovku a necháváme se vyvést do Birg, odkud dost s problémy (únava a zničené nohy) a v lehkém dešti dorážíme do další horské chaty Rotstockhütte. Tohle už je opravdová horská chata. Myjeme se v dost polních podmínkách a všichni spíme v jedné místnosti - nicméně večeře a peřinky jsou opět dokonalé.Poslední den našeho mini-treku sestupujeme částečně pěšky a částečně opět za pomoci lanovky do Lauterbrunnen, kde nasedáme na vlak a necháváme se odvést zpět do Meiringen, kde nasedáme do auta a vyrážíme směrem Saas-Fee.
