Vyrážíme od parkoviště pod Masarykovou chatou na Šerlichu a čeká nás poměrně extrémní přechod Orlických hor bez jakéhokoliv zázemí. S sebou jen malé batůžky, povoleno je jen 5 kg. Doufejme, že noci budou teplé.

Po náročném výstupu na nejvyšší horu Velkou Deštnou a rychlé přípravě provizorního nocležiště uléháme přímo na jejím vrcholu. Ještě těsně před usnutím slyšíme lehký šramot v nedalekém křoví a foťákem získáváme cenný úlovek. Kdo by čekal, že z Broumovska došli až sem. Noc nevypadá, že bude z nejteplejších, ale to už nás teď tolik netrápí. Hlavně, aby byla bezpečná.

První etapou byl přechod hlavního hřebene, tedy celou dobu pobyt v maximálních výškách. Cesta se vlnila přes vrcholy, nebyly vyjímkou ostré sestupy a vzápětí výstupy a sklanatý terén. Překvapením byly rozsáhlé rašeliniště, kde bylo nutné volit alternativní cesty. S vypětím všech sil jsme k večeru dorazili na druhé nocležiště. Jsme více jižněji, tedy dále od teritoria včera "ulovených" šelem, tak snad noc bude klidná.

Předchozí články byly tak trochu fake news. Batohy, respektive ten můj, byly ne úplně malé a extrémní část spočívala v zásadě v tom, že díky absenci pramenů a jiných restauračních zařízení jsem musel táhnout vodu pro dva na dva dny a samozřejmě stan, což samo o sobě nebylo na zádech příjemné, ale ještě to mělo doprovodný efekt - nevešel se mi spacák. I přes to, že byl srpen a vrcholy Orlických hor nedosahují ani podhůří Alp, klepal jsem kosu delší část noci. Jinak to byla docela pohůdka, terén se mírně vlnil a v průměru jsme jen klesali, jídla bylo dost (další důvod proč se nevešel spacák) a počasí stále vynikající. Výhledy z obou rozhleden (Velká Deštná i Anenský vrch) byly nadprůměrné. Zvládli jsme i prohlídku největší pevnosti našeho předválečného opevnění (Hanička) a v klidu dorazili do cíle. No a samozřejmě největší fake byla fotka vlka. Jako ne že by tam v blízkém či dalekém okolí nežili, ale vyfotit ho by byla velká náhoda a štěstí.