Prelet z Prahy do Manchestru byl pohodovy a asi dvouhodinovy, o tom je zbytecne se zminovat. Ale hned dalsi dopravni prostredek dal zabrat. Na letisti jsme si vyzvedli cerne Polo samozrejme s rizenim na te spatne strane a museli sjet z 13 patra dolu. Navigace s tim mela docela problem a tak nez se zcentrovala, prokrouzil jsem par kruhaku, byl jsem jednou vytrouben a hlavne jsem nemel moc prehled co delam, respektive mel bych delat. Jeste ze bylo dost pozde a tudiz maly provoz. Dnesni ubytovani je jen cca 6 mili od letiste, takze to slo prezit - zitra to ale bude horsi, presunem se k Lancasteru.

Dnes v Thurnham hall bohuzel bez netu a tedy kratce. Manchester krome katedraly nicim neohromil, ale vecerni bazenek v hotylku nebyl vubec spatny :)

Uz me to jde asi dobre to rizeni a pokud to takhle pujde dal, asi neco poplatim na pokutach - Polo kdyz se poradne rozfofruje tak docela jede :) No nic, rano jsme vyrazili po dalnici na sever do Lake District a kdyz jsme z ni sjeli nestacil jsem se divit co tu maji kopcu, pripadne az hor. Nejdrive jsme se v mirnem desti prosli po Ambleside, kde nebylo skoro nic zajimaveho, az na baracek (cca 3x3 metry), ktery si vlastnik postavil nad rekou (na k tomu ucelu zbudovanem mostku) aby nemusel platit dane. Pak jsme vyrazili pres nekolik passu, ktere si rozhodne nic nezadaji s temi svycarskymi (misty maji 30%) k jezeru Wast water, ktere je jednak nadherne samo o sobe, ale hlavne se nad nim tyci nejvyssi hora Anglie - Scafell pike, ktery jsem mel v umyslu vybehnout, ale pozdni prijezd muj plan odlozil na neurcito. Kazdopadne bych to ale jeste rad stihl - i kdyz ma lehce pod 1000, kopec je to vskutku majestatni. Jeste pred samotnym jezerem jsme se v jedne hospudce stavili na jedno mistni pivo a v tu chvili si clovek proste uvedomi jaka je pritez mit s sebou auto - vic jak jednu pintu jsem si nedovolil :). Potom jsme uz zamirili na kafe k mori do vesnicky Ravenglass. Cestou jsme potkali parni pikovlacek, jehoz vagony jsou tak 170 cm vysoke, ale normalne vozi lidi. Odtud jsme uz chvatali k domovu, protoze to byla jeste pekna streka a my to chteli stihnout do tmy. Museli jsme jeste davat pozor na vsudepritomne ovce, ktere jsme obcas hnali pred sebou, nebo nam v podobe jehnat skakali pres cestu. Nastesti na jejich vystraseni=odehnani stacil zvuk stahujiciho se okynka. "Domu" jsme dorazili pred devatou a tedy podle planu za svetla.

Rano jsme, opet s rozvahou az v 10, vyrazili zase do Lake District s tim, ze zkusime horni polovinu. Dojeli jsme az do Keswicku, kde jsme zavitali k jednomu z mnoha anglickych kamennych kruhu ala Stonehenge - kdyby tam nebyla takova zima a vichr, uziju si to vice, ale misto to je paradni. V centru Keswicku jsme potom diky plnym parkovistim museli provest ceskou lest a simulovat navstevu obchodu, zadnimi vratky vyklouznout ven a nakoupit az po navratu z prochazky mestem. Tou dobou uz se zacala predpoved pocasi naplnovat a my vahali zda pokracovat v brouzdani krajinou nebo se vratit zpet. Uvedomili jsme si ze v aute nam dest zas tak moc nevadi ( a aspon umyje tech nekolik nemalo zasahu od holubu, kdyz jsme pred Manchestrem nedbale zaparkovali pod stromem) a vyrazili do Buttermere. Opet to bylo pres nekolik peknych sedylek a spojka zacala vydavat divnou vuni. Nakonec to ale ustala. V Buttermere ale nic zajimaveho nebylo a tak jsme se jinou vice dangerous cestou vratili do Keswicku, kde jsme dotankovali a jelikoz dest zesilil natolik, ze nemelo cenu dal neco podnikat, zaveleli jsme k ustupu, diky nemuz jsme alespon zase stihli bazenek a vyrivku :).

Ambiciozni plan stihnout behem navstevy Yorku jeste opatstvi Fountain Abbey a bileho kone nekde na skalach dostal povazlive trhliny hned zkraje dne, kdyz se nam podarilo zaspat a tudiz se odjezd zase posunul na 10:30. Po cca 2 hodinach nasledovala shopping prestavka v Harrogate a pak uz jen kousek na sever a byli jsme u opatstvi. Je to krasna polorozborena stavba a i okolni zahrady stoji za to projit. A to byl dalsi kamen urazu - rozlehly areal nam zabral hned hodinu a pul a dalo by se atm pobyt i dele. My ale meli stale v planu jeste dve zastavky. Do opet nedalekeho parku, kde ma byt obrovsky staroveky bily kun na/ve skale, to bylo dalsi pulhodinky, ale to uz bylo pul pate a vsem nam dvoum bylo jasne, ze York se protentokrate odklada a budeme radi kdyz uvidime kone a za svetla se vratime. Od parkoviste ke koni to byla krasna, ale nekratka prochazka na jejimz konci bylo neco co nestalo za to - kun tam byl, bily byl taky a i docela velky, ovsem s jeho starovekosti to uz bylo na vazkach - udelal ho nejaky mistni ucitel se zaky v 19-tem stoleti. Na zmenu planu "York za kone" uz bylo pozde a tak jsme se pres letiste kluzaku vratili k autu a uzili si alespon krasne vyhledy od more k mori (skoro:)). Ve ctvrt na sedm jsme usedli do ore naseho a po dvou a kousek hodinach docvalali k docasnemu domovu. Dnesek byl tedy spise o rizeni, ale i pres to se da rict ze povedeny.

Nevedeli jsme co si s timto dnem pocit a tak jsem se rozhodl, ze si vybehnu nejaky ten anglicky kopec. Prehodnotil jsem ale destinaci a misto Scafell pike, na ktery bychom museli jet pomerne dlouho a jeste k tomu jiz jednou absolvovanou cestou, jsem zvolil o neco nizsi The Old Man of Coniston s vyskou 803. Nazev se ke me hodil, vzdalenost byla vice nez privetiva a udajne vyhledy mely byt ohromujici. A tak se jelo. Po prijedu na parkoviste pod nej, kde jsem se dozvedel, ze to neni daleko, jsem se rozhodl ze vystup provedu bez pouziti kysliku a alpskym stylem, tedy vse potrebne s sebou a bez nosicu. Vzal jsem tedy mikinu a kameru a vyrazil. Vzapeti jsem ucinil jeste jedno zasadni rozhodnuti, a to ze dnes budu ten nejrychlejsi. Ze zacatku cesta vedla po krasne pesine, ale cca v pulce se otre stocila k vrcholu a zacal pravy vystup - technicky samozrejme nenarocny, nicmene po skale a misty velmi strmy. No nebudu zrdzovat - 1.75 mile + 550 metru prevyseni = 50 minut vystupu. Nahore jsem chvilku postal, pofilmoval a vydychal a bezel dolu a cestou zdravil vetsinu lidi podruhe :). Zpet u auta jsem byl za 30 minut. Ja bych si to asi uznal a cil byl tedy splnen se vsim vsudy. Dole jsem se opet vydychal a odjeli jsme hledat nejake misto, kde se najime - to se naslo v Cartmelu v jedne cajovne, kde vsude byly kachny - asi to tam zakladal Srstka. Pak uz navrat do hotelu a jiz obligatni bazenek :)

Dnes se konecne prihlasilo anlicke pocasi v cele sve krase a tak jsme chte nechte museli plan smerovat k indoor aktivitam. Nastesti byl stale v zaloze jeden z hlavnich planu vyletu - okouknout zdejsi stopy Beatrix Potter, autorky Petera Rabbita a dalsich 22 pohadek. Kdo nezna, holt nezna. Vyrazili jsme tedy smer Windermere, kde se nachazi jeji muzeum, pokoukali, neco nakoupili dali kavicku a vyrazili na druhou stranu jezera k farme, kterou zakoupila a zila. Tam uz to bylo za 8 liber trosku slabsi pokoukani, ale i to stalo za to. Dalsi hodiny se promenili v honbu za jidlem - porad jsme narazeli na hospody kde davali jidlo az od 6 a to jsme nebyli ochotni vydrzet. Jeli jsme tedy porad na jih az do jiz jednou navstiveneho Grange over Sands, kde jsme na druhy pokus objevili na prvni pohled ne prilis pohlednou hospudku, ale co se jidla tykalo, pralo nam stesti. Hospoda byla hned na kraji more a tak ryba byla jasna volba. S klidem muzu rici, ze lepsi jsem v zivote zrejme nejedl. K tomu jeste jedno local beer a vesele za volant a do hotylku.

Predpoved hovorila jasne a tak jsme radsi zase pospali. Cekani na odjezd bylo vyplneno kratickou prochazkou k nedalekemu a zavrenemu kosteliku a rovnez tak i cestou zpet. Probehlo baleni, vyluxovani zasob z lednicky, nalodeni a cca hodinovy prejezd na letiste do Manchesteru, ktery nam zprijemnila mensi zacpicka. Pak uz jen bezproblemove odevzdani auta, nastup do letadla a vylodeni v praze do 29°C, coz byla prijemna priprava na vylet dalsi, jiz zitrejsi :)