Příprava samotná byla dost velký zážitek. Pasivně se plánovalo (Hugo) tak dlouho, až už nějak došlo ubytování. Tedy zbývaly kempy a do toho přišla nabídka od kamarádů, ať si půjčíme jejich karavan. To jsem se poprvé orosil, ale smířil jsem se s tím ... bude to holt zážitek. Druhé orosení přislo, když jsem se poslední týden v červnu jen tak zmínil jinému kamarádovi o našem plánu a on mě obšťastnil dotazem - a máš na to řidičák? Červík začal hlodat a opravdu se ukázalo, že na kombinaci Volvo XC60 a tento ne úplně malý karavan, je klasické Béčko krátké. To umí jen soupravu o maximální hmotnosti 3,5 tuny a nám to dávalo asi 3,8. Paráda budu chodit do školy. No nic, výběrové řízení proběhlo poměrně rychle - BE bych nestihl a rozšíření B96 skoro nikde nedělají. Ok, tak tedy autoškola Crkva ve Strašnicích. Tam mě vyšli maximálně vstříct a nacpali mě termínově tak, abych to stihnul. A pak už se jen platilo. Doktorka bez jakéhokoliv vyšetření 700 za razítko. 7900 za autoškolu, 700 zkušebnímu komisaři (ne to nebyl úplatek) a na závěr 500 za zrychlené vydání řidičáku. Jelikož B96 má kromě rychlosti zdolání i další výhodu - nepíšou se testy - předvedl jsem komisařovi po předchozích 4 hodinách jízd s instruktorem (kde byly největší problemy ... obě ruce na volantu, na stopce fakt stop, chodci před přechodem pustit i když si jen uprdnou a blikání skoro pořád) bravůrní jízdu s vozíkem a řidičák byl na cestě. Jenže se po mě vyžadovalo, abych na cestu dostal i ten karavan. A ten je krapet, asi 10x, větší než nějaký vozík. Při přesunu z Dubče, jsem ani nemyslel na to, že s ním pojedu k domu a přesunul jsem ho po jižní spojce rychlostí, kterou jsem tam nikdy předtím nejel (myšlen samozřejmě ten spodní limit) na parkoviště před prací, které bylo dostatečně velké a večer i prázdné na to abych se tam nebál i couvat. Tedy příprava se podařila, teď už jen prostě vyrazit. Start proběhl v sobotu ráno, abychom vyzvedli Huga a Bertu na jihu Čech na táboře a pak pokračovali na jih. Jenže vodácký kemp v Pořešíně není na místě, kam chtějí jezdit karavany, natož karavanový amatéři. Studoval jsem satelitní mapy a street view poměrně dost dlouho a plán byl takový, že tu úzkou cestu z vesnice prostě projedeme, zastavím (samozřejmě bravůrně) na křižovatce nad krpálem nad táborem a těch pár set metrů půjdeme pěšky. Plán dobrý, leč odhad délky auta s karavanem zbytečně optimistický. No nakonec jsem to narval do maliní a šli jsme pro děti. Na křižovatce sice zbývalo dost místa, ale cestou z kopce mě začalo docvakávat, že ve stejný čas mají přijíždět i autobusy a ty to tam asi nedají. Tak jsem se snažil spěchat, ale i tak jsem dorazil zpět k autu až když tam dva autobusáci v klidu přešlapovali a vyhlíželi toho karavanistu. Rychel jsem jim uhnul, oni projeli, já počkal na zbytek a jelo se dál. Karavan má maximálku 100km/h, ale já si troufal na max 90 a tomu odpovídal i akční rádius. Do Slovinska to dnes v klidu už nedáme. A tak Lucka hledala a našla pod Flachau hezký flek u statku, kde jsou na karavany připraveni. Za místo, elektriku a využití toalety jsme jim dali 15e a byli jsme spokojeni. Večer jsme stihli ve Flachau ještě aquapark.