Jedna z prvních věcí, kterou jsem se o Kypru dozvěděl je ta, že jsou rekordmani v povoleném alkoholu za volantem. 0,9 ... a to se musí zkusit😃😃😃 Let byl dlouhý, skoro bych řekl, že dál se po Evropě letět nedá. Ale úplně klidný a i přistání bylo jak do postýlky. Letiště je ostrovní, tedy nevelké, tedy rychlé a to je vždycky gut. Takže ještě vyzvednout auto u poskytovatele Keddy. Má být přímo na letišti. Ať koukám jak koukám, nikde žádná půjčovna toho jména není. Na voucheru je ještě Discovery cars, ale ani to. Tak jdu do první půjčovny s dotazem a ani tam si nejsou jistí, ale prý je to asi EuropeCars. Ty jsou hned vedle a opravdu to jsou oni. Nevím co tím matením zákazníků sledují, ale dobré to není. Pak už vše cajk. Pokus o prodej full insurance odmítám ze zásady (btw Šóťa v Namibii ho měl, ale přišla písečná bouře a jupí, na tu se pojistka nevztahuje) a máme Kiu v automatu. Ze začátku táhne dobře ale u 120km/h umírá, tak jsem na ní zvědav v kopcích. Přejezd do hotelu na východním pobřeži trvá hodinku, ale řidič, tedy já, musí být hodně ve střehu ... jezdí se tu vlevo. Hotel má aquapark, což polovina zájezdu oceňuje a je plně vybaven AI. Ta to tu všechno řídí a asi dokonale. Na večeři všechny nažene do restaurace. Když se otevře bazén tak zas všechny tam. Pivo a drinky vydává pořád. AI, tedy all inclusive je hudba budoucnosti, i když já mám rád jen tu pravou, tedy vlastně umělou inteligenci 😃.

Den po příletu, tedy v sobotu, jsme trávili dopoledne v hotelovém aquaparku, který je tak docela sympaticky umístěn mezi budovami hotelu, ale nějaký chytrý manager usoudil, že by se měl více monetizovat. Tedy celý aquapark oplotil, vzniknul tedy takový Vatikán - stát ve státě a všechny ty pokoje, z kterých člověk mohl vyjít hned na tobogán, mají teď před sebou plot a musí se ven z hotelu a pak zase branou do aquaparku. Taková jako dost zrůdnost. On hotel jako celek je takový podivný. Před lety, tedy mnoha lety to opravdu mohl být luxusní hotel. Jenže nulové investice do údržby a rekonstrukcí z něj vytvořili takovou trochu smutnou záležitost. Plastový závěs ve vaně, který se tak příjemně lepí. Splachovadlo, které funguje jen za použití větší síly a notné dávky štěstí. Dosti nesmyslná kuchyňská linka a nástěnný ovladač klimy, který při prvním doteku padá na zem. No a pak personál. Vlastnost, která všechny spojuje je laxnost. Asi jen jeden člověk, stará škola, tu funguje tak jak by číšník měl. A pak možná pár barmanů. Zbytek se usmívá a plouží. Asi polovina je někde ze střední Afriky, druhá zřejmě z Ukrajiny. Jako fakt smutný pohled a hlavně zážitek. To jsem ale odbočil. Dopoledne tedy v aquaparku a po obědě autem na pláž u Ayia Napa. Pláž hezká, ale mrtě lidí. Potom podél jižního pobřeží zpět, se zastávkou u takového mostu ala pravčická brána na moři a pak u jeskyně. Nejprve se muselo sestoupit po skále. Obtížnost asi taková, že Stopkin by to nedal, ale děti v pohodě😃. A pak taková jakoby horizontální ferata podél skály až k jeskyni, ale spíš to bylo jen provazové zábradlí. Ze skály nad námi skákali asi z 10 metrů přiopilí britští mladictví. Tak trochu jim člověk záviděl, ale byli to magoři 😃. Na závěr zastávka na vyhlídce s pozorováním západu slunce. Neděle měla dopoledne jako přes kopírák. Aquapark. A odpoledne se jelo zase na jih vykoupat se v Blue lagoon na jihovýchodním výběžku ostrova. Vlastně ve stejných místech, kde jsme včerejšek končili vyhlídkou. Zátoka super, ale přístup trochu technický, žádná pláž a do vody přes ostré kameny. Děti to moc neocenili, ale šnorchling super. Cestou do hotelu ještě večerní Konnos beach, která byla taky gut. Šutrů hodně, ale dalo se do vody dostat úzkou písečnou trasou a pak tam byly skály vyčnívajicí z vody a ryby a tak. Ale spěchali jsme na večerní kulinářský zážitek. V rámci ubytování bylo jako v ceně, že je možné si zajít do centra do jedné z asi čtyřech spřízněných restaurací. Paní na recepci vychválila řeckou, jak jinak, a tak se šlo do řecké. Pěkná asi 2km procházka po pobřeží a pak do rušné ulice do Avli restaurace. Už ve chvíli, kdy jsem předal hotelovou rezervaci ve mě něco zažehlo pochybnosti, ale ok. Posadili nás ke stolu a místo otázky ... co si dáte? ... spustili ... děti buď kuřecí nebo rybí nugety a my meze. K pití pivo, víno a nealko. Přinesli několik talířků s masem a jeden se salátem. Tak jsem se ozval, že jako něco bez masa by nešlo a tak přinesli asi tři grilované haloumi. No všichni až na mě se přejedli, ale o vrchol ani předvrchol gastronomie se nejednalo. Dorazil to takový přeúslužný mladý číšník, když jsme dojedli ... prý, že vše je free, tedy až na servis. Naštěstí jsem si udělal chvilku k zamyšlení a celkem rychle došel k tomu, že s námi jako dost vyjebali, nebo tedy zatím šlo o čin ve stádiu pokusu. Servis? Jako jaký servis? Jídlo stejné ne-li horší než v hotelu, výběr žádný, v ceně jen jeden nápoj, zážitek 0. Tak jsme se zvedli a šli, tohle fakt nemám v úmyslu podporovat. Ještě cestou zpět do hotelu jsem o tom přemýšlel, ale udělal jsem dobře, zase mě chtěli natlačit někam, kam jsem nechtěl, ale tentokrát jsem to zvládnul😃. Abychom si spravili chuť, stavili jsme se cestou v jednom baru na pobřeží, dali si nějaké drinky, Bertě vaflový dort ke včerejšímu svátku a utratili mnohem více, než hrozilo za ten servis. Ale dobrovolně a spokojeně😃😃. Nakonec byl večer zachráněn.

V pondělí bylo nutné zvednout kotvy a presunout se asi do poloviny Kypru na jižní pobřeží. Nezvedali jsme je ale rychle a dopoledne zase pobyli v aquaparku, pak v hotelu ještě zašli poobědvat a až poté vyrazili. Nejprve však na pláž kousek na sever od hotelu. Možná i tím, že přišel pracovní den, byla pláž skoro prázdná, malá a krásná. Písek oblázky, ryby a ... viděli jsme i velkou mořskou želvu. Chvíli jsem ji stíhal sledovat, ale asi měla naplaváno víc a odjela. Další zvíře, které pláž obsahovala byla kočička. Dostala vodu a jeli jsme s jednou zastávkou na Alaminos pláži bez koupání až do dnešní destinace. Nové ubytování bylo diametrálně odlišné - prostě jen byt na pobřeží, s krásnou teráskou a kočičími návštěvníky, kteří poměrně brzo pochopili, že u nás jim pšenka pokvete. Další den jsme zajeli k nedalekým White rocks, což je něco jako Turecké schody na Sicílii, jen v menším a skoro bez lidí. Tam se také nacházela převeliká restaurace a za ní lehátkový sad, kde jsme za mírnou úplatu hned dvě lehátka zabrali, pokoupali se, polenošili, oběd pojedli a drinky popili a někdy ve 4 zamířili k domovu, protože Lucka měla pracovní dvouhodinovku. My jsme nemohli rušit a tak jsme na terase zahráli Machi Coro a potom prozkoumali konečně místní pláž a útesy. Na závěr dne se ještě jelo nakoupit jídlo jak pro nás, tak i pro ty chlupaté azylanty. No a i nějaké to pivo jsem si přibral :) Poslední den v této lokalitě jsme prakticky celý trávili na včera prozkoumané místní pláži, která se ale dnes projevila jako mnohem rozlehlejší a více zajímavá. Bonusem bylo, že výběrčí lehátkových daní nás nějak přehlédl a tedy jsme si mohli dnes poležet zdarma skoro celý den. Naše pláž sice vypadala malá, ale podél skalisek, které ji oddělovali od dalších částí, se dalo, jen po kolena ve vodě, dojít přes několik jen z vody přístupných minipláží až do druhé části, kde za písčitou pláží byli ještě takové skalky ve vodě, z nichž se všichni kromě mě nebáli skákat. Já ovšem podnikl mnohem dobrodružnější a nebezpečnější výpad na druhou, západní stranu, kde jsem musel obeplavat skálu a objevil jsem další plážičku. Můj objev byl ale vykoupen těžkým zraněním, kdy podmořský velmi ostrý balvan mi zaútočil na koleno. Když jsem vylezl z vody, vypadalo to dost drsně, krev přes půlku nohy, ale jen vypadalo :). Ve vodě to pak příjemně pálilo. Večer jsme ještě zajeli na prohlídku Lemesosu, tedy de fakto jen jeho pěší zóny na nábřeží, kde jsme měli pocit, že jsme v Rusku. Fakt byla slyšet pořád jen ruština. Završila to návštěva ad hoc restaurace, kde sice Lucka do sálatu dostala nezralé avokádo, chicken nugets Hugovi nechutnali a já dostal strašný kotel těstovin, že když jsem dojedl, zbývala tam ještě regulérní porce, ale za avokádo se omluvili, na závěr zdarma hroznové víno, granátové jablko, banány, broskve, jablka, pár zákusků a kávu přinesli, takže vlastně byla spokojenost a zaplatil jsem rád.

Tohle bylo příjemné malé velké zpestření a únik před vedrem. Během přejezdu do třetího ubytovaní na západnim pobřeží jsme to vzali přes vnitrozemí. Primárním cílem byl nejvyšší vrchol Olymp, ovšem není to ten bájný, se svými skoro 2000 metry. Bohužel na něj vede silnice, takže jsem ani pěší výstup neplánoval a prostě jsme tam vyjeli. Bylo to ale velké zklamání. Samý vysílač a vojenská základna. Jen co jsem zastavil před branou, tak vyšli dva. Jeden se sapikem a druhý "excuse me, sir ... you can't.....". A už jsem jel. Kousek pod vrcholem bylo miniparkoviště a cedule Giant black pine. To se musí vidět. Byla to příjemná procházka mezi velmi starými borovicemi a cedry. Ta, ke které mířily ukazatele, má údajně 500 let. A pak přišlo na řadu historické okénko. Nejprve takové minikostelíky ve dvou vesnicích, které z venku vypadali jako běžná malá chaloupka a uvnitř byly vyzdobeny pravoslavnými ikonami. Po kostelících jsme navštívili klášter Kykkos, který je krásně zrekonstruovaný, ale tak trochu mu chybí právě ta zašlost, nicméně to chápu, není tu pro turisty, ale pro mnichy, kteří v něm žijí. Pak už pro dnešek zbývala jen jedna destinace - Afroditina pláž. Prý se na ní narodila, ale důkazy nemáme. Cestou z hornatého vnitrozemí jsme jeli po místy divokých cestách a náhodou natrefili na prastarý kamený mostík, který byl jak z filmů o Hobitovi. Ve stánku u pláže jsme koupili pivo, limo a tuňákové sendviče, prošli uzoučkým tunelem pod silnicí a šlo se piknikovat. Pláž krásná, oblázková, skaliska vyčnívající z vody, lidí ne zas tak moc a Afrodita nikde. Docela foukalo, takže i vlny byly. Těsně před západem slunce jsme s Hugem vylezli na pobřežní asi 30 metrů vysokou skálu (UIAA 0,5 😃). Jelikož jsem měl na výběr, že buď to dám bos, nebo v pantoflích, volba byla jasná a pojem "výstup v barefootech" jsem si posunul zase kousek dál😃. Nahoře jsme vyčkali západu, pofotili a úspěšně zvládli i sestup. Pak ještě vylezl měsíc na druhé straně ... no krása nesmírná. Na závěr cesta přes Pafos (opět stres ... cizí město v noci a držet se nalevo) do hotelu v Chlorace.

Tak jako takto adrenalinovy den jsem už nečekal. Ranní rozkaz zněl celkem poklidně .... nějaká soutěska a potom pláž, tedy pohoda. Docházející benzín někde vezmeme cestou. První zastávkou, nebo tedy spíš mezizastávkou byl vrak lodi Edro 3. Já čekal nějakou historickou plachetnici, ale vrak to byl mladý. Svoji dráhu turistické atrakce začala loď až v roce 2011. No a pak už jen přejezd přes údolíčko a jsme v soutěsce. Mapy.cz sice něco říkaly, že to údolí je neprůjezdné, ale to je kec, google řekl, že můžem jet. A tak jsme jeli. Dělník nás ale zastavil a byl stejného názoru jako mapy.cz, ovšem poradil zkratku. Asfalt skončil brzy a v tuto chvíli je nutné se zmínit o jisté vlastnosti našeho auta - fakt to není offroad a světlou výšku bude mít určitě dost pod 15cm. Ovšem tyto nedostatky vyvážilo umění řidiče, který sice často během dne blahořečil a posléze i svatořečil v Praze stojící volvo xc60, ale s krutým terénem objíždky si poradil výborně. Na parkovišti u vstupu do soutěsky byl stánek a v něm pivo. Sláva. Soutěska Avakas Gorge poté předčila očekávání. Fakt úzká a vysoká a zajímavé na ní bylo, že čím výše proti proudu jsme byli, tím více bylo v potoce vody. Když se začala zase rozestupovat a chládek mělo zase vystřídat pálící slunce, stopli jsme postup, vyplašili pár ještěrek, nakrmili pár koz a začali se vracet. Ve stánku dole stále měli pivo. Sláva. Kousek dál byla taková krásná vyhlídková restaurace, kde proběhl oběd a jelo se dál na severozápad na Lara beach. Tedy od restaurace kousek dolů na hlavní silnici a bude zase po offroadu. Myslel jsem si. Hlavní ale vypadala úplně stejně, takže dalších 5km na pláž jsme jeli půl hodiny a mě začalo tak trochu docházet, že tady benzínka rozhodně nebude a že jsem asi málo studoval mapu. No nic, to dáme. Lara beach je krásná a díky té zrúdné cestě i docela bez lidí. Možná i kvůli tomu si ji oblíbily mořské želvy a kladou na ní vajíčka. Jednotlivá hnízda nějací ochotníci, či turtle watch přívrženci označují a chrání takovým plechovým košíkem (viz foto - i se stopičkami už vylíhnutých želv). Pláž jsme si fakt užili, ale já celou dobu myslel na dvě věci - benzín a že rozhodně nepojedu zpět po tmě. Tedy dnes žádný romantický západ slunce na pláži nebude. To jsem sice vybojoval, ale i tak nás západ zastihl někde v půlce adrenalínové cesty a zpět na asfalt jsem najížděl už za velkého šera (jo ještě jednu dobrou vlastnost to auto má, svítí jen pravé světlo). Benzín taky nakonec nedošel. U první benzínky jsem měl dojezd ještě asi 20, ale to jsem od pláže skoro nebrzdil a kopečky sjížděl na neutrál😃. Poslední číslo dne nás čekalo na pokoji ... urostlý šváb, kterého jsem hrdinně přemohl a spláchl do hajzlu. Tož povedl se den.

Nemožné se stalo skutečností a i zde se začalo kazit počasí. Dopolední přeháněčka sice moc lidí od bazénu nevyhnala, ale vzduch lehce pročistila. Sobotní plán byl Pafos a jeho antické ruiny na pobřeží - za mě v zásadě nic moc, jen ty mozaiky byly takové hezké. Počasí se mezitím zase vylepšilo, tedy opět vedro a tak jsme se přesunuli více do centra do kavárny Sykaminia Cafe s milou obsluhou a dobrou kávou, ovšem s na stěně visící komunistkou Fridou Kahlo. Takže body dolů. Potom pokus o pláž číslo 1, ale vlny byly nad naše případné záchranářské schopnosti a poté pokus číslo 2. Tam už to bylo lehce v zákrytu, vlny menší, plavání tedy nula, pouze zábavný boj s živlem. V neděli jsem si trochu přivstal, abych se připravil na zitřejší ranní let a šel si číst na balkón, kde ale začal mňoukat nezvaný emigrant, vzbudil Bertu a z čtení nebylo nic. Také se už trochu ochladilo, zase hrozily přeháňky a tak jsme si v hotelu zabalili svých pár švestek a tuny kamenů a kamínků na památku a zahájili přesun do Larnaky, odkud nám zítra v dosti nekřesťanskou hodinu letí aeroplán domů. Ale den jsme chtěli strávit v nedalekém aquaparku Aphrodite, těsně za Pafosem. A povedlo se, hned z kraje při výnosu člunu, který mi clonil ve výhledu, jsem si bravůrně kopl malíčkem do vyčnívajícího betonu a bylo au au bolení bolení. Celý den jsem ale hrdinně přestál, nohu chladil a nechal se i ukecat k dalším sjezdům. Po zavíračce okolo páté odpoledne byl cíl už jasný - navštívit restauraci v okruhu maximálně 10 km, najíst se a rychle do Larnaky se alespoň částečně vyspat. Našel jsem luxusní Bonamare Beach Bar, který jak název napovídá se nalézá na pobřeží, je relativně nedaleko - hned za Pafoským letištěm a hodnocení má dobré. Přesun trval asi 10 minut, ale počasí se během té chvíle změnilo výrazně - slejvák, že kyperské stěrače měly co dělat. V restauraci bylo plno, ale stůl pro nás vyčarovali. Jídlo bylo všechno skvělé - ryba, falafel i pizza. Počasí se mezitím umoudřilo, takže i západ slunce a keramickou žábu šlo venku vyfotit. Potom už jen přejezd do Larnaky, kde si přeci jen kombinace únavy a většího soustředění se na jízdu vlevo vybraly svou malou daň, kdy jsem asi dvakrát minul sjezd. Z temné přístavní Larnaky šel trochu strach, ale zvládl jsem v ní cíleně udělat pár přestupků i najít hotel. Pokoje, respektive apartmánu bylo na to krátké přespání skoro škoda, ale potěšil nás tím, že v lednici byla nedopitá láhev vína (na oplátku jsme v lednici zase nechali 6 vajíček, které nám nějak zbyly). Na rychlé usnutí dobré, což jsem ještě podpořil pivem ze včera. Ovšem spánek to měl být nejen krátký, ale i nekvalitní. Někdy po 11 jsem usnul a v jednu mi volal tchán - jak tedy zítra s tím příjezdem (jemu to čas příletu ukazovalo v UTC ??, tedy o hodinu dříve a tak došlo k nedorumění). To jsem sice nebral, ale vzbudilo mě to pěkně. No a pak, když jsem zase usnul, ještě do postele přišla Berta a ne že by si jen lehla, ale nejdřív mi zaťukala na záda, abych jako věděl. A ve 3:40 hurá budíček. Pak už vše jak po másle - vrácení auta bez potíží - pouze vhození klíčků do schránky. Let bez zpoždění a v závěru zase vyhlídkový let nad Vídní (tentokrát z druhé strany, než minule při letu z Bari) a poté nad Prahou.