28.9. Trochu divoká cesta na letiště poznamenaná ztrátou registrační značky mého TTčka a zácpou na Baranďáku, ale díky Honzovi Bartošovi jsem dorazil na letiště asi 9 minut před zavřením check-inu. Uff, Honzo díky! Pak standardní let do hlavního města Libanonu Bejrůt s přestupem v Budapešti a jsme tu. Po krátkém spánku vyražíme na obhlídku města. Hned na úvod musím říct, že Bejrút - Paříž východu mě moc nenadchnul. Hotely jsou drahé, centrum města s klasickými arabskými trhy vystřídaly luxusní butiky značek jako Louis Vitton, Armani atp. - vše je tu ale díky tomu tak nějak prázdné, sterilní - očekávaná atmosféra arabského světa tu jednoduše není. Na Bejrůtu se ale jednoznačně podepsaly veškeré války a konflikty minulé či skoro ještě stávající. V osmdesátých letech se zde vedla zdrcující občanská válka mezi křesťany a muslimy, do které se ještě navíc zapletl Izrael, Sýrie a uprchlíci z Palestiny. Bejrůt byl rozdělen na dvě části - muslimskou a křes'tanskou jakousi pomyslnou hranicí Green line. Poblíž ní probíhaly oboustranné masakry civilistů. Dodnes je zde plno neopravených budov, kde jsou patrné stopy výstřelů. Napadení Libanonu Izraelem v roce 2006 také není dávnou minulostí a ani tady Bejrůt nebyl útoků ušetřen. Člověka z toho tak nějak lehce mrazí a přijde mu to z našeho evropskeho uhlu pohledu skoro nemožné, že se ještě v dnešním světě např. vraždí rodiny s dětmi, co jedou autem třeba jen tak někam na výlet. Jsem rád, kde žiju. Z Libanonu uprchlo a stále prchá (cca 30% vysokoškoláků hned po studiu) spousty lidí -bojí se nejistoty - válka a vraždění se může stále opravdu objevit kdykoliv. Libanonců je 20mil, ale jen 4mil. jich žije ještě ve svojí zemi. Libanon hostí cca 0,5mil palestinckých uprchlíků, kteří pod záštitou Hizballáhu z Libanonského území ütočí na Izrael. Libanon nemá sílu tomu zabránit, a tak je možná další konflikt jen otázkou času. Tento odliv lidí a strach z budoucnosti je na Bejrůtu také vidět - i centrum je plné prázdných polorozpadlých vysokých budov, které dnes již nikdo nepotřebuje... Nejen Bejrůt ale vlastně celý Libanon je protkán checkpointy - stanoviště, kde jsou vojáci s ostrými bouchačkami někdy i s tankem a monitorují či kontrolují procházející/projíždějící. Prý pomáhají udržovat dnešní relativně klidný stav, který zde nyní mezi muslimskou a křes'tanskou populací je. Dost ale o válce - prošli jsme nábřeží Korniš, navštívili nádhernou mešitu Muhammada Al-Amína, která je mladší sestrou Modré mešity v Istanbulu, vládní budovu osmanské architektury Grand Serail, náměstí mučedníků a vše zakončili večeří u Holubích skal viz fotky. BTW jídelní menu v arabštině je fakt paráda :-) Zítra půjčujeme auto a z Bejrůtu pryč...

8.10. Petra Dnes proběhl náš první návštěvní den Petry - jednoho z novodobých divů světa v Jordánsku. Petra je neskutečně veliké a rozhlehlé skalní město, které ve skalách vytesali Nabatejci - národ obchodníků, který sem přišel před cca 2200 lety. Člověk musí nejprve projít více než kilometr dlouhou vstupní branou tvořenou relativně úzkou průrvou ve skalách As-Siq. Tato průrva se najednou z ničeho nic rozevře a před Vámi se objeví obrovská ve skále vytesaná klenotnice 30m x 43m. Je to jeden z hlavních taháků Petry, a tak je zde bohužel obrovské množství turistů. I tak je to ale krásný zážitek. Další cesta je lemována královskými hrobkami, amfiteátrem pro 7000 lidí, historickou kolonádou, kde bývaly obchody atp. Vše je zasazeno do vyprahlé pouštní krajiny Wadi Araba, která dodává místu svou atmosféru. Už jsem tu před více než pěti lety byl, a tak jsem zvědavý, jestli se to zde změnilo. A změnilo - masivní příliv turistů dělá svoje - cesta je lemována mnoha krámky s nesmysly, vyrostla zde kupa restaurací atp. Bojím se, že za dalších 5 let tam vyroste BurgerKing :-O. Na Petru jsem se těšil jak malý - zažil jsem zde nejlepší zevling v životě a chystal repete. Nejvzdálenějším místem v Petře je klášter Al-Deir. Cesta sem vede několik kilometrů prudce do kopce po skoro 1000 schodech a v horké poušti to vážně není lehké sem dojít, a tak zde kdysi bylo jen velmi málo turistů. Po úmorné a dlouhé cestě nás minule u Ad-Deir nečekaně přivítala malá kavárnička v jeskyni z které byl výhled na klášter. Prostě si totálně vyřízení horkem lehnete na arabké koberce a polštářky v chladné jeskyni, popíjíte tureckou voňavou kávu, díváte se na krásně pozdním odpoledním sluncem ozářenou budovu Monastery, mladý Arab hraje na loutnu arabské melodie a relaxujete.... labůžo... prostě nejlepší zevling na světě. Bohužel věci se mění - turisty sem teď vozí hordy oslů (asi tu byli dříve taky, ale málo) a z malé kavárničky je relativně veliký komplex se vším svým standardním turistickým servisem. Prvních 15 minut jsem nešťastně a otráveně přemítal jak ten svět spěje jen k horšímu... Pak jsem ale zjistil, že jeskyně tu stále je a je stejná a turecké kafe je furt dobré a že to není nakonec tak hrozné a i dnes říkám - přeze všecho je Ad-Deir nejlepší zevlovací místo na světě. Jinak dlužno říct, že jsme i my jeli nahoru oslem :-). Docela zážitek. Já měl osla očividně se sebvražednými nebo vražednými sklony. Sedím třeba na tom tvorovi, široká cesta nahoru a po pravé straně prudký sráz dolu. Mého osla nenepadne nic lepšího než se jít podívat ke srázu a jít dál po tomto kraji a od pádu dolů nás dělí jen cca 5cm. Osel nejde ovládat, vodič někde v pytli - myslel jsem, že dostanu infarkt :-). To nemluvím o tom, jak mi stále odíral nohu o skálu a snažil se mě napíchnout na rezavý hřebík. Už na tomhle nikdy nejedu :-)

5.10. Na Ammanskem letisti po priletu do Jordanska pujcujeme rovnou auto - trochu mene prijemny a prostorny Peugeot - a vyrazime do starobyleho mesta Madaba blizko Mrtveho more. Prijemny hotylek za 10 JD (jordánský dinár - 25 Kč) na osobu a spinkat. 6.10. Dead sea Cílem dnešního dne je koupání v legendárním Mrtvém moři, které je tak viskózní, že ani plavat netřeba. Z Madaby je to asi 40km, tak si po cestě ještě dáváme zastávku na starozákonní hoře Nebo. Zde Mojžíš ukázal Izraelitům zemi kenánskou - zemi zaslíbenou. "Na horu Nebo vystoupil Mojžíš z Moábských pustin, Hospodin mu ukázal celou zemi, do které mu však nebylo souzeno vstoupit. Zemřel Mojžíš na hoře Nebo a nikdo až dodnes nezná jeho hrob." Je to nejuctívanější svaté místo v Jordánsku. Úchvatný je výhled do údolí Jordánu, na Jericho a hory Judské pouště. Co říct k Mrtvému moři - koupání je pohoda, nadnáší to neskutečně. Jen stačí mít kdekoliv na těle malou oděrku a pálí to moc moc. Koupat se dá na Jordánske strane bud u nejakeho hotelu nebo jsou tu dve verejne plaze. Jedna i s bazeny pro pripad, ze Vas Mrtve more omrzi. Dali jsme i bahenni masku - prý je to zdravé, tak uvidím :-). Jinak Mrtvé moře se docela rychle ztrácí - o cca 0,5m ročně. Reka Jordan, ktera plni Dead Sea, ma diky zasahum lidi jiz jen 10% puvodniho objemu vody. Mrtve more je cca 400m pod morem a je z jedne strany je Izraelske a z druhe Jordanske. Co je ale peklo - to je obrovske mnozstvi much. V Jordansku je to pomerne zda se casty jev, ale tady je to ultra. Predstavte si tu nejotravnejsi a nejnechavejsi mouchu, kterou jste kdy videli, a vynasobte ji milionem. Tak nejak to vypada v Jordansku u Mrtveho more. Fakt jsem z toho silel a v duchu se mi styskalo po milych komarech libanonskych. Po ceste zpatky do Madaby prijemny zevling s vyhledem na zapad slunce nad Mrtvym morem. 7.10. Rano Madaba, pak cesta k Petre Madaba má dlouhou a zajímavou historii sahající až do roku 1300 př. n. l. V římské době to bylo kvetoucí provinční město. Historicke stavby zde obsahuji z byzantske doby mnoho moazaik, at tak se Madabe prezdiva mesto mozaiky. Navstivili jsme rano recky protestansky kostel a latinky katolicky. V katolickem byl vyborny mnich, ktery nas nechal dokonce zvonit na kostelni zvony 10h!!!! Fakt parada. Pak 250km dlouhy presun na jih do Petry po kralovske ceste. Po ceste par zastavek - nejlepsi byl krasne dochovany krizacky hrad v Karaku z 12.stoleti.

O Petre jsem jiz vse podstatne napsal, tak dnes jen par fotek z naseho druheho navstevniho dne. Tentokrat jsme se vydali mene znamou trasou, ktera vede po schodech pred amfiteatrem prudce do kopce. Clovek vysplha 200-300 vyskovych metru a otevrou se mu krasne vyhledy na poust Vadi Ferasa. Prvni zastavka je u 2 obelisku, ktere jsou uplne na vrcholku vysoke skaly pobliz mista obetovani. To jsme ale diky spatnemu znaceni nejak minuli, ale Lubos s Klarou rikali, ze tam je jakysi oltar s dumyslne udelanymi odkapy na krev :). Pak nasleduje lvi fontana a oficialni cesta zde konci s tim, ze dal jen na vlastni nebezpeci a jen s pruvodcem. Nebojime se toho a sestupujeme prikrou cestou dolu ke komplexu Garden Temple, ktery pouzivali Rimane jako hrobku pro sve padle vojaky. Pak umorna cesta otevrenou poustni krajinou v prave poledne a uz zbyva jen kratka zastavka v mistni kavarnicce v jeskyni - krome fresh dzusu tu maji i cinskou polivku - jak nam prisla k chuti. Prohlidku ale kolem 15h rychle koncime a sup do auta vstric dalsimu vyletu do pouste Wadi Rum.

9.10. Stihli jsme dojet par desitek minut pred zavirackou do visitor centra a se stestim se nam podarilo jeste rovnou domluvit 2 denni navstevu nejvetsi Jordanske pouste Wadi Rum. Mistni sefik-Beduin nas odvezl do kempu v pousti, ktery je tvoren jednoduchymi stany, ale diky zdroji vody tu je i umyvarna a hlavne kavarnicka s vodnimi dymkami. Tem se tu nerika Sisha (pry jen kdyz je v tom treba huleni nebo hasis :)), ale Argila. Pred vodni dymkou ale byla neskutecne dobra beduinska vecere a po dymce nocni prochazka do pouste. V noci je poust uzasne misto - neskutecne udychane vedro dne se zmeni v prijemny chladek, dokonce i rozpaleny pisek je brzo chladny, vsude je uklidnujici a ultimatni ticho. Clovek sedi na chladnem pisku a diva se na hvezdy...parada. BTW vytahujeme nase Androidy a iPhony a Sensationy ;-) a naplno vyuzivame aplikaci StarWalk a mame hroznou radost, ze telefon ukazuje, ze mesic je fakt mesic :-D. Je zrovna uplnek, takze vsude je krasne videt i bez baterky. Prijemne je take to, ze diky nepokojum v arabskem svete se sem dnes vyda opravdu jen malokdo a v celem kempu jsme tak jen my. Beduin i proto nabizi jestli bychom pristi noc nechteli s nim stravit pod sirym nebem na dune - vezme pry matrace, deky a nejakou bastu k ohynku - jupiiiii, tesim se na to jak maly. Skoro i zapominam na strach z hadu a skorpinu, kteri zde ziji. 10.10. Rano me probudily (jak jinak, jsme prece v Jordansku) mouchy. Bzzzzz Bzzzzz Bzzzzz Mrchy jedny otravny. U snidane otravuji jeste vic, ach jo. Ale clovek si na to pomalu zvykne. Dnes uz ani nevnimam, kdyz mam na noze 10 much. Kdyz mi ale leze do nosu a do pusy, to mi porad jeste kupodivu vadi :). Po snidani sedame na jeep a vyjizdime na celodenni vylet do pouste. Sedime na otevrene korbe, coz je peklo, protoze to do Vas pere nelitostne horke slunce, co muze, ale na druhou stranu si clovek poust vychutna uplne jinak, nez kdyby byl zavreny uvnitr auta. Nejprve kratka zastavka v jedinem malem poustnim mestecku Rum, kde nakupujeme zasoby na dva dny - hlavne vodu a vytecne pecivo s naplni z cerstvych datli. Prvni zastavka je u fotogenicke pisecne duny s rudym piskem. Nas pruvodce a ridic v jedne osobe nas nabada at na vysokou dunu a nasledne na skalu vylezeme. Lezt na dunu, kam se pri kazdem kroku zase o pulku zase propadnete je peklo. Navic je horko a skala vysoko. Jediny odvazny je Lubos, ktery za cca 20 minut na nas mava z vysoke skaly. Na vysvetlenou - cela Wadi Rum je docela vysoko polozena cca 900m nad more a dale z pisku vystupuji obrovske skalni masivy, jejich nejvyssi zastupce je Dzebel Rum, ktery ma vice nez 1700m. Standardni turistickou atrakci je tak lezeni po skalach a dunach. Kdyz u dalsi zastavky Dzebel Burdah na vysoky prirodni skalni most (jakasi mensi Pravcicka brana) zase leze jen Lubos, pruvodce nad nami zacne lamat hul. Kazdopadne na dalsich zastavka jiz take nelenime a lezeme na skalni mosty, na vyhlidku na skale na domem slavneho Lawrence z Arabie. Dokonce jsem si dal i jednu mensi dunu - je to fakt namahave. Odmenou je nam vzdy krasny vyhled do puste poustni krajiny. Obdivuji pruvodce jak vzdy nekde sebere trochu suche travy nebo nejakeho krovi a dokaze z toho udelat usporny ohynek, ktery dostacuje na uvareni nechutne sladkeho caje - pry beduinska whiskey :-). Pak uz jen zapad slunce a odjizdime na misto naseho spanku. Je to duna obklopena nadhernymi vetrem do neskutecnych tvaru erodovanymi skalnimi masivy. Na uvitanou beduin v hmozdiry rozdrti cerstvy kardamon a krome beduinske whiskey tak mame tentokrat i kavicku. K veceri je neskutecne dobre jidlo MAGLABA - kure pecene s kvetakem, bramborem, lilkem a ryzi a hlavne mnamoznim korenim. Pak si jeste povidame, koukame na hvezdy a jdeme si lehnout na matrace pod sirakem. Nekde jsem cetl, ze poust je milionhvezdickovy hotel a noc je duvod proc se lide v pousti narozeni, pouste nechteji vzdat. Myslim, ze tomu dnes rozumim, byl to jeden z nejhezcich zazitku cele dovolene. Doufam, ze noc v pousti pod sirakem si budu mit moznost nekdy jeste zopakovat.

11.10. Rano zacina brzo - mouchy cloveka nekompromisne vytrhnou z hladin alfa velmi umnym zpusobem. Diky tomu ale se Stopkinem mame moznost na skale, kam jsme vylezli, sledovat vychod slunce. Promena je neskutecna - chladna noc se meni s kazdym novym paprskem ve skoro az nepratelske vedro, pisek se rozpaluje, skaly rychle vystupuji z temneho stinu a rozsviti se do cihlove barvy. Cela krajina hraje vsemi myslitelnymi odstiny piskove barvy, stiny se prudce zkracuji, a tak mizi posledni mistecka, kam by se cokoliv ziveho mohlo pred sluncem schovat. Je den. Jeste beduinska snidane - placky a humus (cizrnova kase s tahini) a k nim samozrejme nesmi chybet beduinska whiskey a pak zpatky pousti do vesnicky Rum. Tady nas ceka jeste 2h cesta velbloudy k mistnimu prameni vody. Velbloud je na rozdil od osla pomerne klidne, poslusne a hlavne predvidatelne zvire, a tak cela prochazka je dalsim prijemnym a pohodovym zpestrenim naseho pobytu v pousti Wadi Rum. Po obede uz jen platime za vylety, pobyt a jidlo (napr. noc v kempu i s jidlem a pitim vysla na 15JD, coz je na osobou cca 375 Kc), vracime se do visitor centra, kde na nas ceka nas maly pezotek. Dalsi cil je Aquaba u Rudeho more blizko hranic Jordanska, Izraele, Egypta a Saudske Arabie.

5.10. Sidon nebo spravne arabsky Sajda je pobrezni starobyle mesto pro skoro 200 000 obyvatel, ktere se nachazi na jihu Libanonu pod Bejrutem. Vetsina obyvatelstva je muslimska a na razu mesta je to jednoznacne videt. Cele mesto je nadherne zive - vevodi mu neskutecne rozlehle suky (arabske trhy), kde si muzete nechat spravit botu nebo vodni dymku, koupit cokoliv myslitelneho k jidlu nebo na sebe, vybavit domacnost a tak podobne. Kdyz clovek do centra mesta vstoupi, vybavi se mu nadherna pisnicka od Hany Hegerove Vůně.Hmm, vůně. Jde vůně. Ta vůně je jako výkřik bezprostřední. Tu voni cerstve rozemleta kava s kardamonem, o kus dale je vzduch prosycen prazenim orisku vseho druhu, jinde opekane stavnate masicko laka na kebab, stanky s korenim nabizeji treba pronikavy anyz z ktereho se dela mistni palenka Arak - obdoba reckeho ouza. Pak se nadherne vune rychle zmeni ve smrad rybiny z rybiho trhu. Mesto je jednoduse citit. Po obede se se Sidonem musime neradi rozloucit a odjizdime do Bejrutu, kde jeste ten samy den absolvujeme kratky hodinovy let do hlavniho mesta Jordanska Amamu.

4.10. Dnes rano jsme se probudili v jednom z nejhezcich mestecek Libanonu v pohori Suf - Der Al-Kamar. Je tu jen jediny hotel asi kilometr za mestem a neni zrovna levny. Co se da delat - jak uz jsme davno pochopili, Libanon proste s turisty takrka nepocita, coz ma ale samozrejme i sve svetle stranky - vsude jsme skoro sami a nemusime se tlacit s davy turistu. Ranim programem je navsteva cedrove rezervace Chouf Cedar, do ktere je nejlepsi vstup ve vesnici Baruk cca 10km od naseho hotelu. V minulosti byly cedry pokryty skoro cele libanonske hory. Protoze je to ale drevo velmi zadane - je velmi odolne, tak se od nepameti vyvazi. Napr. egyptane ho pouzivali pro sarkofagy, salamounuv chram v Jeruzaleme byl postaven z cedroveho libanonskeho dreva atp. Smutnym dusledkem je ale to, ze dnes je v Libanonu jen poslednich par set cedru, ktere jsou chranene v teto rezervaci. Pokusy o znovuzalesneni jsou opravdu behem na dlouhou trat. Do parku jsme se nakonec meli trochu problem dostat, protoze spravce parku zaspal a byla zavrena brana. Nakonec jsme zavolali do parku (resp. ja rekl jen Hold the line please a predal plyne hovorici Klare :)) a vse dobre dopadlo. Prochazka byla necekane kratka, ale ucel splnila - stalete cedry jsou opravdu krasne. Pak jsme se presunuli do Der Al-Kamar, kde jsme si prohledli mesitu Emira Fachruddina, palac Junuse Maanskeho a dalsi pametihodnosti, rychly obidek a vyrazime na jih smer Sidon. O sidonu az v pristim prispevku. Snad jen kratka poznamka k fotkam - na nich je morsky hrad. Nejvetsi highlight mesta - krizacky hrad z 13.stoleti, ktery je umisten v podstate do more a s pevninou je spojen kamennou hrazi. Problem bylo sehnat ubytovani - v takto obrovskem meste jsou jen 3 hotely - jeden plne obsazeny, druhy tak pekelny, ze jsem v nem chtel pro srandu i zustat (ale i ten byl prekvapive obsazeny) a v poslednim samozrejme napalili slusne cenu. Ale i tak jsme byli radi, ze nas hotel Jakob prijal.