Amazonie – 3.12.- 6.12. – hledání anakondy
Po šíleném přesunu z Galapág (pro představu postupně loď, zodiac, autobus, přívoz, autobus, letadlo, letadlo, taxi, autobus, autobus, kánoe – jediný přístup je po řece) přistáváme po asi 32h cesty uprostřed amazonské džungle v našem ubytování Siona Lodge v oblasti Cuyabeno u hranic s Kolumbií. Je to dohromady asi 6 chatek, venkovní kuchyně a zevlingové místo s 2 hamakami a výhledem na západ slunce nad jezerem Laguna Grande. Je tu s námi el capitan (řídí kánoi s motorem), průvodce s mačetou a kuchařka. Co se týče dalších turistů, tak je tu dalších 8 lidí z Holandska, Belgie a Ekvádoru. Poslední dva dny jsou nejlepší, protože to už jsme zde z hostů jen já s Jonášem a máme všechno tak nějak “privátní”.
Střídají se chvíle klidu v hamace s výlety do nitra džungle. Mají různou podobu – často jezdíme lodí různými rameny řeky a sledujeme dalekohledem papoušky, ary, tukany, volavky, opice, lenochody. Ptáčků různých barev, velikostí a tvarů je ohromné množství a většinu z nich si po názvu ani nepamatuji – moc se mi líbil skořicový ptáček. Je těžké je vidět, průvodce nám ukazuje zeleným laserem kam se dívat a i tak občas nic nenajdeme. Fotit ptáčky v koruně iphonem taky nejde. Naštěstí má průvodce super foťák a nahrál nám fotky. Krásné fotky ptáčků jsou z našich výletů, viděli jsme je, ale autorem je náš průvodce.
Moc mě bavilo plavání uprostřed jezera při západu slunce se skákajícími rybičkami a kajmany kolem. Teda do vyprávění o turistce, kterou napadl kajman při stejném koupání. Kajmani zde mají až 5m. Noční procházka džunglí, kdy jsme zjistili, že tarantule žijí hned kousek za ubytkem. Výlet za domorodým kmenem Bolívar. Pak mě bavilo pátrání po anakondě. Vzali jsme si holínky, vystoupili v močálu, průvodce prosekával cestu mačetou a brodili se často po kolena v bahně v kanálech řeky. Anakondy zde žijí docela běžně s délkou kolem 6m. Anakonda je těžká, a tak žije právě zabahněných oblastech v mělkých kanálech s vodou. Lépe se tam pohybuje a umí se dokonale v bahně maskovat. K usmrcení lidí dochází jen výjimečně, Anakonda lidí prý ignoruje nebo se schová. Pokud ale člověka napadne, nemá sám žádnou šanci. Ptali jsme se, co by udělal, když by někoho z nás napadla. Prý by ji strčil 2 prsty do prdele a ona pustí. No nevím 😊. Každopádně jsme ten den nenašli, ale zázrakem jsme objevili anakondu při cestě z ubytování. Za to jsem moc rád, krásná tečka.
Spíš sem dál hodím pár zajímavostí a myšlenek:
• Příroda je úžasná. Třeba je zde strom, který pro mravence poskytuje takové malé šošolky, kde se ukrývají. Ti zase jak lezou po stromě uvolňují kyselinu mravenčí. Strom kyselinu vstřebá a přes kořeny pošle do půdy a fakt v okolí cca 2 metrů neroste vůbec nic. Strom má tak místo pro sebe v džungli je boj mezi stromy o místo a o světlo.
• Termit není mravenec. Termit žere dřevo.
• Je tu i mravenec Bullet Ant, který na škále bolesti kousnutí 1-4, je 4+. Prý mezi domorodci v rámci proměny z chlapce na muže se nechává schválně chlapec kousnout do prstů, aby uměl překonat velkou bolest.
• Domorodý kmen má svého šamana. Ten až na ojedinělé případy je jediným doktorem. Když je někdo nemocný, jde za ním. Rituálem spojeným s pitím odvaru z liány Ayahuasca vidí auru pacienta, vidí, kde je problém a navrhne léčbu. Místní vědí přesně jaká bylinka k čemu slouží. Oni věděli například, že chinin léčí malárii. Dokonce prý i sem přišel Covid, ale nikdo mezi domorodci nezemřel – pili pravidelně nějaký odvar z něčeho. Šaman svoji znalost nikam nepíše, ale přenáší se z mnoha desítek generací na další generace. Jen nám s Jonášem přišlo, že je až trapné, jak se takto důležitý člověk stává na chvíli atrakcí pro turisty. Ale pro domorodce je to jeden z mála příjmů, ale satelity a televize a elektřinu a záchod chtějí mít už i tady.
• Ekvádor chytře chrání přírodu pomocí udržitelného turismu – např. žádné používání zdrojů džungle. Jídlo se sem musí přivézt a odpadky zase zpět do města. Zároveň to všem přináší příjem a zaměstnání. Celé je to všude na světě ekonomika. Džungli můžete vypálit a něco tam pěstovat a nebo jako tady udržitelný turismu.
• Covid – to celé narušil. Konec turismu na delší dobu. Průvodce (zaměstnanec rezervace) nedostal za celou dobu ani korunu, jen asi kilo rýže, litr oleje a kilo čočky. Možná to u nás s tou pomocí fakt přeháníme. Na černo se káceli některé drahé stromy – je tu třeba mahagon, domorodci zase používali otrávené šípy a lovili zvěř. Bez turismu by překvapivě bylo asi brzy pro džungli.
• Není tu Internet ani signál (což je pro nás nejlepší, jen nevím, jak dopadl fotbal), elektřina z generátoru byla jen 18-22h. Spojení se světem je nějaký druh pevné bezdrátové telefonní linky na solární panel.
• Komárů a všeho kousacího hmyzu je tu mraky, ale tolik komárů jako bylo letos v Kunraticích tu zase není.
Vlastně teď jsem první den zase ve městech a mám z toho trochu šok. Za těch pár dní jsem si zvyknul na zeleň, život kolem, méně lidí, méně ruchu, žádný telefon a miliardy aplikací. Asi člověk stejně patří pořád víc do přírody než do města. A hlavně je toho potřeba k životu vlastně strašně málo.
https://www.vitalia.cz/clanky/ayahuasca-liana-smrti/
https://en.wikipedia.org/wiki/Paraponera_clavata