Je znat, ze jsme zase jizneji (nez Rim), protoze africkymi uprchliky se to tu jen hemzi. Chvilemi si clovek pripada jako v Maroku - jednak diky tmavsi barve kolemjdoucich, ale take diky francouzstine. Hotel je ale ok, i kdyz avizovany 30-ti metrovy pokoj ma sotva 20 a wifi funguje zrejme jen na chodbe, je tu cisto a denne cerstve ovoce. Vcera po priletu jsme sotva stihli italskou veceri v nejake zapadle hospudce a pruzkum pristavu a uz byl cas jit spat. Dnes jsme toho ovsem stihli dost. Vyrazili jsme totiz hned rano (v 10:)) vlakem do Pompeji, kterouzto zastavku se nam podarilo prejet a to hned o tri stanice, tam za 20 E nasedli do busu, ktery s nami parkem vycvalal do 1000 metru nad morem a my pak v sopecnem prachu pridali jeste 200 abychom se ocitli u krateru asi nejznamnejsi sopky, ktera pred cca 2k roky znicila jiz zminene mestecko po sebou. Nebyt oparu, vyhledy zejmena do neapolskeho zalivu by museli byt prepichove, takto pouze paradni. Samotny krater je 300 metru hluboky a pres kilometr v prumeru, takze materialu na zasypani tu bylo fakt dost. Ackoliv na samotnem okraji jsou dva stanky s obcerstvenim, tak diky tem nemalo metrum, ktere navstevnik prece jen musi prekonat po svych, neni tato atrakce (snad) zas tak komercni:) Po prijezdu dolu jsme za 11 E rychle vklouzli s nejakym ff dlabancem v ruce mezi vykopavky a jali se obdivovat to co pred tolika lety dokazali predchudci dnesnich ukricenych metrosexualu vytvorit:). A nebylo toho malo. O pul seste jsme stihli vlak zpet do Neapole, nakoupili jidlo na pokoj, protoze na hledani hospody uz nebyla sila, a hned pote u rumuskeho piva zacali tvorit toto dilo:)

Vcerejsi kritika nekterych mistnich se bohuzel asi provalila a v noci jsme zazivali peklo v podobe nacteliteho vecirku na sousednim pokoji. Do dvou tam hulakali a priblble se smali. Ale prezili jsme, ovsem ranni vstavani jsme museli odlozit a dostavili jsme se az ke trajektu v 10:45. Uz jen najit odjezdove molo pri minimalnim znaceni byl zazitek, ale nastesti jsme si pristav lehce okoukli uz v patek a tak aspon smer jsme meli dobry a konkretni molo nasli taky celkem rychle. Hodinovou cestu na ostrov Procida ktery je nejmensi z primestskych ostrovu a nabizi tedy mnohem mene turistu nam zase zpestrovala particka opet hulakajicich metrosexualu, kteri nastesti z lodi nevystupovali s nami, ale pokracovali na ostrov dalsi, vetsi a to Ischiu. Co se ostrova tyce, mohu jen doporucit. Je tam klidek, ze vseho dycha pohodova atmosfera a jidlo v rodine restauraci pod strechou ze zrajicich citronu chutna skvele. Jelikoz je ostrov i pomerne hornaty, otviraji se tam i krasne vyhledy do ruznych zatok, prirodnich pristavu a na hrad, ktery v minulosti slouzil zrejme jako vezeni a ted je diky zchatralosti hezci prave z dalky nez z blizka. Potulni psi jsou i zde velmi pratelsti :). Po navratu do Neapole bylo velmi tezke a skoro az nemozne nakoupit jidlo (do hospody se nam uz zase nechtelo:)), ale nakonec vse zachranil, ostatne jako i v Praze a zrejme kdekoliv jinde, Vietnamec :) V hotelu jsme pak zjistili, ze v noci vriskajici sebranka je stale tady - uvidime tedy jestli bude klid a nebo nekdo nekoho do rana zabije:)

... tak jsem je nezabil. Ale jen diky tomu, ze jsem dodrzel spravny postup a vlitnul nejdrive na recepcniho, ktereho se zabijet neslusi a ten pak poradek jakz takz sjednal. Particka se totiz vratila okolo pulnoci a dupala a mlatila dverma tak jak bych si ani v poledne nedovolil. K tomu jeste priblbly opilecky smich 15-ti letych holek. A rozhodne to neni tim, ze bych byl star:). Jelikoz jsme tento den meli v planu okouknout jen centrum mesta, nikam jsme nespechali a vyrazili v 11, cimz jsme si na prochazku vyclenili cca 4 hodiny a vicemene to stacilo. Bordel byl totiz vsude uplne stejny a to obrovsky. Vyjimku tvorily pouze vnitrky kostelu a katedral, kde lide jeste zrejme nejake zabrany v odhazovani odpadku maji. Ovsem uz hned pred nimi se casto tycili hromady odpadku - proste krysi raj. Prijemne prochazce ulickami rovnez moc neprida fakt, ze pesi zony jsou tu zrejme jen zboznym pranim turistu a do uzkych ulicek se musi vtesnat auto s protijedouci motorkou spolu s kramky po obou stranach a lidmi miricimi na vsechny strany. Do toho jeste neustale troubeni a rev a clovek si jen s velkou namahou predstavuje jak mesto vypadalo v dobach sve nejvetsi slavy. Obcas se mu to ale podari. O pul druhe jsme, unaveni hladem, zacali vyhlizet restauraci, kterouzto se nam podarilo nalezti v casti, ktera se zdala byti cistejsi a klidnejsi a za 10 E jsme se krasne najedli (testoviny s rajcaty a bazalkou + dve vejce s nejakou kvetakovo-besamelovou osmazenou hromadou). Pak jsme se uz jen vratili do hotelu pro veci a Alibusem za 3 E zpatky na letiste. To by bylo z tohoto dne asi tak vse, protoze Neapol jako takova opravdu moc nezaujala. Priste bych asi zvolil ubytovani na Procide, nebo nekde kdekoliv jinde:). Za zminku jeste stoji pilotuv manevr, kterym nam (pouze tedy tem v prave casti letadla) ukazal Vesuv a hlavne jeho krater pekne z vysky - je to fakt poradna dira (stejne jako Neapol, pouze v jinem vyznamu:))).