Po sobotnim necekane rychlem presunu z Prahy do Bernu ke kamaradce Hance za 6:20 (cisty cas) a par lahvich cerveneho jsme dnes vyrazili spolecne na jih do Sionu. K tranferu jsme zvolili cestu skrz hory autovlakem. Misto navstevy tradicni mety turistu jiz v poledne ochutnavame pivo v mistnim minipivovaru od ceskeho sladka Tomase a jen diky ve Svycarsku povolenemu pul promile za volantem muzeme po hodine testovani vyrazit k nejvyssi prehrade sveho druhu (ted nevim presne jakeho:)). Je to 30 km po ostrych serpentynach porad vzhuru a teplota klesa z 24 na 12. Diky Tomasovym znamym se dostavame zadarmo i dovnitr 285 metru vysoke hraze. Po navratu dolu probehla jeste vecere s vinkem a opet dochutnavka v pivovaru, fasujeme jeste po dvou litrech psenicneho pivka a klasickeho lezaku a vyrazime jiz nocnim Svycarskem zpet do Bernu. Zitra budou medvedi:)

Pondeli melo tri hlavni cile a nutno hned uvodem rici, ze se vsechny podarilo splnit. Nejprve jsme skouknuli medvedy v jejich prikopu a pak si dali vedle nich specialni pivko. Takze dva cile hotovy. Pruchod starym mestem s vyslapem na kostelni vez stal taky zato. Pak uz naledovalo (co se Bernu tyce) jen louceni s Hankou a jedno merunkovy na cestu (nevim jestli jsem to uz psal, ale tady je takovej zakon, ze ridic musi mit minimalne pul promile :)).

Radne pripraven na cestu jsem tedy do navigace zadal Huttwil a po lehke zacpe v Bernu a 45 minutach jsme tam i dorazili. Vesnice je to nezajimava, od zbytku sveta ji odlisuje jen moznost ubytovat se v jurte (coz cinime) okolo ktere pobyhaji ovce, velbloudi a v noci jezek. Jeste me tam fascinovala v Cechach neuplatnitelna ficura - bistro bez obsluhy, neboli "zaplat do kasicky za to co si vezmes". Jelikoz jsme v oblasti Emmental tak rano navstevujeme jednu syrarnu (zajimave, lec komercni), nejaky hooodne dlouhy a stale funkcni dreveny zastreseny most a pres hory prejizdime do Thunu, okolo jezera do Interlakenu a pote do Wilderswil, kde bleskove prebalujeme a nasedame na vlak-lanovku na Schynige Platte, kde budeme dnes spat a odkud jsou ty vubec nejvic nejlepsi vyhledy na stenu sten - Eigerovskou nord wand a samozrejme na Mnicha a Mladou pani v sousedstvi. Kdyz Eiger opet po roce vidim, opet me beha mraz po zadech jen pri pomysleni, ze bych ho z teto strany chtel vylezt. Po petichodove veceri se kochame zapadem slunce a cistou oblohou ktera slibuje zitrejsi pekne pocasi.

"rano" jsme vyrazili ze Schynige platte na okruzni vyslap po hrebeni. Na jedne strane clovek kouka na o kilometr nize polozena interlakenska jezera a na druhe strane se mu ukazuji v cele krase Eiger, Monch a Jungfrau. Kdyz se k tomu pripocte nadherne pocasi je na krasny vylet zadelano. Odpoledne se vracime na chatu, pivne se obcerstvujeme a cestou na horni stanici zubacky zjistujeme ze moje jedina manzelka proslapala strevice. Kde se vzalo, tu se vzalo, primo ve stanici je testovaci centrum bot Lowa, takze si nechavame poradit a na zitrejsi trek si zadarmo pujcujeme jedny luxusni, pricemz vratit je muzeme primo tam kde zitra budem, tedy v Grindelwaldu. V klidu tedy nasedame a sjizdime dolu do civilizace a po malem nakupu prejizdime do jiz zmineneho Grindelwaldu. Tam dlouho nevahame a bereme misto v kempu s vyhledem na Nord wand. Ps. Nechtelo se me na foceni vstavat a tak je to s dratama:)

Po noci stravene v aute v mrznoucim Grindelwaldu vyjizdime jiz v 7:55 vlackem o kilometr a pul vyse - na Jungfraujoch, kde je observator a vselijaky ty serepeticky pro turisty. Bohuzel vlak je ze dvou tretin zaplnen japoncema coz s sebou samozrejme prinasi to co kazdy zna - neustale cvakani fotaku, permanentni pokrikovani a postrkovani. Nektere japonky jdou v kozackach a jedna ma s sebou kufr na koleckach. Zastavka primo v severni stene Eigeru me trochu zklamava. Jednak uz neni otevrena jako driv, coz je urcite bezpecnejsi, komfortnejsi a splnuje to ISO, ale bohuzel sklo hodne okrada na autenticnosti. Nasleduje konecna a uprk japoncu za nejlepsima fotkama. Komu by vadilo ze pri tom pruvodkyne ohrozuje destnikem ostatni. Kdyz nas jejich spolecnost prestane bavit, vyrazime po vyrolbovane ceste na Monchsjochhutte a nechavame je spechat lovit dalsi fotky do preplnenych domacich alb-disku. Po necele hodine tedy dorazime za neskutecne krasneho pocasi na chatu do 3650, davame si pivko a specialitu kaseschnitte - asi kilem syra zalita topinka na polevkovem taliri. Za chvili vyrazime zase dolu.

Cestou zpet z Jungraujoch jsme z vlaku vystoupily hned pote co vyjel z Eigeru a asi 2 hodky slapali primo pod jeho stenou. Zblizka uz je sice videt ze stena neni homogenni a uplne kolma a na ceduly je i popsana prvni vystupova trasa, ktera se zda byti logickou a uplne jasnou. Ovsem jen do doby kdy si tam predstavime sebe:). Aby jsme stihli dalsi vlak a usetrili kolena pri sestupu do udoli museli jsme poslednich 20 minut bezet z kopce, ale stihli jsme to. V Gridelwaldu jsme se ubytovali v hotylku Regina od ktereho jsme meli listek na Jungraujoch v MP (marketing package:)) a ktery ac petihvezda vysel diky teto akci pomerne vyhodne. Nasledovala saunicka a bazenek. Rano jsme po bohate snidani a vinku na terasce s vyhledem na hory vyrazili na prohlidku mestecka. Me teda zaujal hrbitov (stava se me to porad castejc), kde vsechny hroby mely napad. Uplne nejlepsi byl hrob s drevenym cepinem. Pak jsme jeste prosli mrazivou souteskou s ledovcovou rekou na okraji mesta, kde jsme se prijemne vychladili a pote opustli toto krasne udoli.

Z Grindelwaldu jsme vyrazili pres Interlaken a Mairingen do krasneho stoupani na Grimselpass lezici ve vysce 2165 metru nad morem, coz je o dobrych 1500 vyse nez Meiringen. Megan si to samozrejme daval bez obtizi a zdrzovaly ho jen supici bavoraci. Tesne pred dosazenim sedla je osemaforovana odbocka do prava, kde je jednosmerny provoz k jeste vyse polozene prehrade Oberaarsee (2303) - od x:00 do x:10 se jezdi tam, od x:30 do x:40 zase zpet. Na kopci nad prehradou lezi chata a pod ni u vody parkoviste. Puvodne jsme se chteli jen pokochat a zase odjet, ale den se chylil ke konci a my jsme netusili, kde budeme spat - tak jsme zakempovali primo tam. Zapad slunce za nejvyssi horou bernskych alp Finsterahornem (4274), pivko i jidlo v chate byly luxusni :). Jelikoz spime na vychodnim konci prehrady, slunci trva znacnou dobu, nez prekona hradbu kopcu a zacne hrat, coz ma za nasledek, ze z auta vylezame az v 10 do stale nemale zimy a jdeme hodinu k ledovci na protejsim konci. To uz ale slunce zase pali a chladny vzduch z ledovce je prijemny. Na tak odlehlem miste bych cekal jen par nadsencu, ale bohuzel je zdejsi lokalita zrejme znama nalezy krystalu a tak novodobi zlatokopove se sekacky a kladivky tlucou do kamenu, cimz rozhodne nezapadaji do jinak klidne atmosfery hor. Kdyz pak jeste vidim jak jeden z nich doluje sutry nad cestou a celkem bezohledne pousti nemale sutry dolu po svahu pres cestu do vody, mam sto chuti mu to naradi nekam narvat :). Kdyz si to ale clovek odmysli, je tam krasne. Pak jeste jedno rychle pivko pred cestou :) a uz sjizdime zpet na Grimselpass a odtud na druhou stranu hor k silnici smerujici do Italie (cca 1700) a pote do dalsiho sedla Furkapass (2436). Diky skvelemu pocasi a paradnim silnickam je to krasne pojezdenicko:)

Po vcerejsi jizde pres Svycarska sedla jsme s kratkou zastavkou v Churu dorazili do Vaduzu az za tmy a nemeli jsme moralku hledat ubytovani nejak dlouho. Vzali jsme hned to druhe, pricemz prvni byla hromadna nocleharna a to fakt ne :). Bohuzel v hlavnim salu hotelu probihala nejaka neidentifikovatelna oslava a spolu s auty z ulice se pekne doplnovala v dodavkach hluku. Ja byl ale z rizeni a pivka prijemne unaven a tak me to od spanku neodradilo:) Rano jsem musel poprve vybrat penize, protoze hotel byl jedine misto kde nam nevzali kartu. Pak jsme se jeli podivat na mistni hrad - bohuzel ho jeste ale obyvaji aristokrati a ti nas dovnitr nepustili. Dalsi co Svycarsky pruvodce o Liechtensteinsku prozradil bylo zimni stredisko Malbun, vysoko nad Vaduzem. Tam jsme se jen rychle pokochali vyhledy na hory v opet luxusnim pocasi a predpokladajice podobne zakony jako ve Svycarsku, dali jsme si pivo, aby cesta domu lepe utikala. Pak uz si pamatuju jen benzinku se zastavkou na zachod, kratky usek rakouske dalnice bez dalnicni znamky, Drazdanske fanousky na dalnicich kolem Mnichova a o pul osme vecer Prahu (Vaduz - Praha = cca 4:50)