Doma jsem osiřel a v práci se dozvěděl takovou "legrační" věc. Tedy ideální čas pro soukromý výlet. Odpoledne jsem tedy vyrazil opačným směrem než zbytek rodiny, trochu si zařídil, zjistil, že svobodné město má už svůj obchvat a v cíli, po projetí několika zákazů vjezdu, už za tmy našel odlehlé parkoviště. Už jsem tu kdysi byl, ale moc to nepoznávám. Teď už ležím v luxusním mobilním apartmá, nohy mám v kufru a řeším jak ještě dofouknout karimatku, aniž bych musel vstát. K večeři podávají grilovanou zeleninu, kapustové karbanátky a budvar. Dobře se bude spát. Indícií je už dost☺.

V noci pršelo, teď poprchává, takže tendence je v pořádku. Na mokrý terén se moc netěším, ale s lehkým extrémem jsem v této lokalitě počítal. Stěna nade mnou byla ráno chvilku vidět, ale už se zase schovala. Doufejme, že se viditelnost zlepší a odpoledne bude na co koukat. Start

Tak to nejtěžší snad mám za sebou. Byl to ale masakr - půlka v dešti a 1300 výškovejch. Počítal jsem, že to dám do 4 hodin, takže čas 2:45 mě docela překvapil. Cestou byl jeden zajíc, jeden kamzík a asi 50 mloků (nebo čolků?) a čtyři důchodci. Teď už asi většina bude tušit, že v Čechách nejsem:). Teď popíjím dnešní první pivko na chatě spravované Slovenkou a Nepálcem, který se dobrých 10 minut orientoval v mapě, když jsem se ho zeptal na další cestu. Sympatickej, ale nevěřím mu ani slovo, půjdu dál podle svýho plánu:)

Přidal jsem dalších 350 výškových a je to už znát, trochu mě hučí v hlavě. O moc víš už dnes ale nepůjdu, tak to snad ustojím. Cestou jsem už nikoho nepotkal, není tu totiž uplně vycházkové počasí. Viditelnost nic moc a do toho občas slušné poryvy. Hlavně ale že neprší. Na téhle chatě také není uplně tradiční personál, zdá se, že si tu španělské studentky kroutí brigádu. Mě ale na horskou chatu prostě víc sedí zkušený starý horal. Víc mě ale mrzí, že z před chaty zmizela taková osada psích bud. Měl jsem je s touto chatou spojené z minula. Alespoň jedna věc je ale zase stejná, největší dominanta okolí je zase v mracích☺.

Počasí se výrazně polepšilo, už svítí slunce a na terásce (konečně) chutná dunkel mnohem víc. I špagety byly výborné. Ovšem Střešní kámen se stále schovává v mracích. Jinak cesta od předešlé chaty byla podle mapy víceméně vrstevnicová, ale vedla většinu času suťoviskem, takže to bylo, sice po troškách, ale pořád nahoru a dolů. Byl to záhul. Jo a cestou jsem potkal křepelku s křepelčatama, lidi opět žádný...krása.

Podařilo se, po necelých 12-ti hodinách jsem zpět u auta a indisponován víc než kdy jindy. Ani sestup nebyl pohodový, cca 1300 výškových metrů pořád hodně strmým svahem, nikde žádná občerstvovna a na závěr několik kilometrů po asfaltu. Původně jsem chtěl hned přejet jinam, ale vzmohl jsem se jen na sundání bot a otevření piva. Ale zas alespoň už byly výhledy, hlavně na jezero pode mnou, krásný historický městečko na druhé straně a vyhlídkovou pětiprstou plošinu nade mnou.

Předpokládám, že všichni, kdo chtěli, lokalitu uhodli, ale pro úplnost ... ano bylo to v lokalitě Dachstein, ale jelikož jsem šel sám, na ledovec a tudíž na vrchol jsem nešel, takže jen malé (viz obrázek) kolečko pod ním.