Sedím na jet ski uprostřed Atlantiku. Kolem mě surfaři, kteří na tohle trénují celý život. Přede mnou Dino – chlápek, který sem v roce 2010 pozval Garretta McNamaru a tím de facto odstartoval fenomén jménem Nazaré. A já sedím za ním na sedačce a přemýšlím, jestli to byl fakt tak skvělý nápad. Pak to přijde. Vlna. Ne taková, na jakou jste někdy možná viděli Chorvatsku. Patnáctimetrová zeď vody, která se řítí přímo na vás. Dino stiskne plyn, jet ski vystřelí vpřed, slyšíte řev za zády – absolutní, totální chaos – a on to v poslední chvíli strhne do strany, přejedete přes hranu vlny a najednou je ticho. Na vteřinu. Než to začne znovu. Jsme v Nazaré po čtvrté. Poprvé jsme přijeli z čisté zvědavosti, protože jsme viděli videa na internetu a říkali si, že to nemůže být tak velké. Může. Stojíte u majáku na Praia do Norte, díváte se dolů a váš mozek odmítá zpracovat, co vidí. Ty vlny nemají měřítko. Nemáte se čeho chytit, abyste odhadli velikost, dokud si neuvědomíte, že ta malá tečka dole je člověk na surfu. Po třech návštěvách z majáku jsme se rozhodli, že chceme dolů. Ne surfovat – na to nemáme ani skill, ani sebevražedné sklony. Ale jet ski s profesionálním pilotem, to je jiná liga. Sedíte za řidičem, který tady jezdí celý život, zná každou vlnu, ví přesně, kdy zmáčknout plyn a kdy uhnout. Je to jako formule – extrémní rychlost v rukou někoho, kdo ví, co dělá, a vy si to "jen" užíváte. V uvozovkách, protože těch pět metrů mezi vaším zadkem a lámanou vlnou za vámi vám připadá jako pět centimetrů. Co mě ale nejvíc překvapilo, nebyla samotná jízda. Byl to ten moment, kdy stojíte na vodě a kolem vás se to děje. Surfaři se snaží chytit vlnu, jet ski je tahají ven, další vlna přichází, všechno se děje najednou a vy jste uprostřed toho. Ne na majáku. Ne přes kameru. Tam. Pokud jste nikdy neslyšeli o Nazaré nebo nevíte, o čem mluvím, pusťte si na HBO seriál 100 Foot Wave. Není to jen o surfování. Je to příběh o tom, jak jeden bodyboarder pozval amerického surfaře do malého portugalského rybářského městečka a tím změnil historii big wave surfingu. Je to příběh o posedlosti, odvaze a o tom, co se stane, když člověk řekne "hele, pojď se podívat, co tu máme za vlny." A Nazaré? Je to hodinu a půl autem z Lisabonu. Žádné exotické destinace, žádné přestupy, žádné očkování. EasyJet do Lisabonu, auto z půjčovny, dálnice na sever. Večer sedíte na terase a díváte se na západ slunce nad Atlantikem. Ráno jdete k majáku sledovat, jak se největší vlny na světě lámou o útesy. Ještě tu budeme pár dní. Dneska večer jsme seděli na terase a dlouho mlčeli. Ne proto, že bychom neměli co říct. Spíš proto, že některé věci si chcete nechat ještě chvíli jen pro sebe, než je pustíte ven. Tady je pouštím. Martin P.S. – Video z mobilu - kvalita odpovídá tomu, co se děje, když se snažíte držet telefon a zároveň při tom nezemřít..