Ani se mi tomu nechce věřit, ale rok se sešel s rokem a opět jsem s Mirkem na cestách. A opět do Redmondu, přímo do centra Microsoftu. Nicméně letos jsme to trochu otočili. Vždy, když jsme na americké půdě, musíme toho využít i jinak, než pracovně. Loni jsme proto zavítali na pár dní do New Yorku a letos jsme zvolili San Francisco. A po prvním dnu musím říct, že to byla volba velmi zdařilá. Ale popořádku...Cesta letadlem byla v pohodě, i když se letí z Londýna skoro 11h, což je dost. Nicméně snad díky obecné únavě a nevyspalosti z Prahy, nebo díky pěti vínům, které jsem do sebe hned na začátku letu nasoukal a hlavně díky prášku na spaní, mi celá cesta utekla jako nic. Což tedy zaplaťpánbůh, protože jinak bych se z toho letadla asi zbláznil. Že nemám rád Boeing 747 jsem psal už nedávno při 13h přeletu ze Singapuru. Ale tenkrát se to dalo omluvit tím, že to byla 40 let stará herka, která podle mě byla těsně před sešrotováním. Tohle Jumbo bylo sice novější, ale tristní nedostatek místa na nohy, sedák, který neseděl správně na kostře sedačky a spousty jiných nedostatků - to nemohl dohnat ani celkem pohodový entertainment systém s mnoha filmy v nabídce. No nic, asi začnu používat pravidlo, že pokud nemám na first class (hahaha :)), tak sedmčtyřisedmička není dobrá volba a raději poletím něčím jiným.Přílet do San Francisco (SFO) byl velmi vtipný - nepříjemná paní na imigration se mě asi 100x ptala, jestli chci použít víza, nebo ne. Říkal jsem jí, že nevím - a ptal se, jaký je v tom rozdíl, ale ona se tvářila pořád hůř a hůř a nakonec na mě jen křičela: "Do you wanna use your VISA or NOT!". Tak jsem si nakonec v duchu hodil mincí, řekl jí že NE a za pár vteřin byl na "vysněné" americké půdě. A přitom si ta koza ani nevšimla, že nejen že nemám elektronický pas a že tudíž vízum použít musím, ale jak po mě chtěla vyplňovat kde co, napsal jsem do jedné kolonky v dobré víře jméno svého kolegy, takže teď mám v pasu zelený papírek s nápisem Miroslav Knotek. Chápete to? Já ne... po pravdě mám trochu strach, že mě při odletu zastřelí na letišti, tak mi držte palce :o).V SFO jsme večer strávili hledáním hotelu, který byl v maličkaté, zastrčené uličce a neznal jej nikdo, dokonce ani taxikáři (i když je to v úplném centru). Takže jsme běhali asi hodinu centrem a byli prima objektem pro tuny nepříjemných lidí tmavé pleti, kteří se z nás snažili vyrazit nějaké prachy za radu, za pomoc, nebo jen tak. Nikdy jsem neviděl tolik vágusů na ulici jako tady. Je to vážně hnus. Dneska se jeden nedal odbýt a dokonce na mě křičel, že jsem pěknej zmetek, když mám nový boty (!) a přitom mu nedám ani dolar na jeho jídlo. Trochu na ně platí mu něco říkat česky, ale stejně je to nepříjemný, než zmizí. Teď jsem si ale vzpomněl na jednoho, který nás velmi pobavil - měl ceduli s nápisem: "Na co lhát, chci prachy na chlast!". Vtipný ne? :). Nám to ale moc vtipný nepřišlo v momentě, kdy jsme se ztratili v ulici s asi sto černochy, před kterou nás varovali, že tam nedávno zastřelili dva lidi. Brr... dva bílí kluci s kuframa, takže typičtí turisti, brr...Ráno jsme si dali prima snídani a celkem bez plánu se vydali do centra. Nejdříve finanční distrikt, potom Chinatown, Little Italy, následně přechod přes kopec kolem několika zajímavých míst a nakonec do přístavu. Tam jsme se chvilku jen tak kochali pohledem na populací tuleňů, kteří se tam nastěhovali po zemětřesení v roce 1989 - moc se jim tam daří, už jich tam žije několik set. Viděl jsem tuleně všude možně, ale uprostřed docela velkého přístavu je to celkem zvláštní. Jak jsme tak chodili městem, dělalo se čím dál tím víc hezky. A nakonec, čemuž jsme nemohli ani uvěřit, vysvitlo sluníčko, modré nebe a já po chvíli sundal nejen bundu, ale i mikinu a zbytek dne strávil jen v tričku. Úžasný! Díky tomuhle super počasí jsme nezaváhali, půjčili si kola vyrazili na pořádný výlet. Opravdu pořádný, měl přes 26km! Začal v přístavu SFO, podél pobřeží až k mostu Golden Gate, na druhou stranu, přes nádherné městečko Sausalito dál a dál až do Tiburon, kde nás po pěti hodinách nabrala loď a kolem ostrova Alcatraz (se známou věznicí) nás odvezla zpět do přístavu v SFO. Výlet to byl vážně super. Snad i díky počasí, snad i díky místnímu kraji, nevím - ale bylo to fajn. Jsem děsně rád, že jsem viděl Golden Gate most - on jako stavba vlastně ani není nic moc a přejezd přes něj taky za moc nestál (šíleně moc aut v šesti pruzích), ale díky místu kde stojí a také díky dobře zvolené červené barvě působí tak nějak magicky.V přístavu jsme nasedli do jedné z největších místních atrakcí - Cable Car. Je to vlastně tramvaj, která se chytá na podzemní lano a díky tomu může jet i tam, kam normální vlak nikdy vyjet nemůže. Místní ulice občas dokážou být hodně strmé - teď už chápu, proč se tu točilo tolik automobilových honiček - nahoru, dolů s mnoha křižovatkami... to jsem nikde jinde neviděl.Jinak celé SFO působí tak nějak ospale. Nikde nikdo - pořád nevíme jestli je to tím, že je čtvrtek a nebo tím, že zde mají ekonomickou krizi, která zjevně na celou Ameriku doléhá... ale o tom až zase někdy jindy :)PS: úplnou náhodou jsme zabloudili i do auto salónu Masserati - zážitek!

Dnes to nebude tak dlouhé psaní, jako minule - celkem se totiž nic nestalo. Ale i tak...Ráno padlo rozhodnutí vyrazit do Oaklandu na USS Hornet muzeum, což je dnes již vyřazená letadlová loď spojených států. Musím říct, že i když jsem si myslel, že bude trochu větší, stejně to je a byl pořádný kus lodi. Se svými více než 60ti letadly a schopností se pohybovat více než 70km/h patřila od roku 1943 do roku 1970 k oporám amerického námořnictva. Na palubě je dnes celá řada okruhů, takže je možné vidět naprosto vše - od motorů, až po kabinu admirála. Některé věci působí archaicky a až směšně, jiné budí velký respekt do dnes. Co ale nechápu naprosto, jak je možné, aby se letadlo na tak malém kousku vzneslo do vzduchu. Jasně, že jsem to viděl v televizi, na druhou stranu ale když stojíte na té kraťounké dráze, nechápete to. A to nemluvím o startech a přistáních za tmy, v bouři, atd. Zaujalo mě, že tuhle loď nepoškodil nikdy žádný nepřítel, ale "jen" přírodní tajfun. Ale pořádně - fotografie ukazující zohýbanou rozjezdovou dráhu, to jsme si říkali, že to musel být šílený masakr.Odpoledne jsme se vrátili do centra, trochu se jím opět prošli, dali si dvě lahve bílého vína a prokecali celé odpoledne :). Večer jízda Cable Car do naší části SFO a nyní jsme zpět na hotelu. Tak zase zítra...

Nedávno jsem absolvoval jednodenní výlet po vinařstvích na Novém Zélandu v oblasti Malborough a nikdy bych si nemyslel, že za pár týdnů vyrazím znova, tentokrát do velmi slavné oblasti Napa, kousek od San Francisca.Musím říct, že po přenádherné zkušenosti z maličkatých vinařství na New Zealand jsem měl trochu obavy, jak to bude vypadat u Američanů, kteří jsou obecně schopni z čehokoli udělat obrovskou atrakci, dostat tam miliony lidi a zničit tak veškerou romantiku. A měl jsem pravdu! Naložili nás do obrovského autobusu s příšerným řidičem ala Matrix (tmavé brýle a neustále řvoucí do mikrofonu nějaké vtipy) a zavezli nás na tři (jen!) vinařství, kde jsme si poslechli něco málo o vínech, něco málo popili (a nechutnalo nám to moc) a vlastně se dost nudili. Kdybychom se mezitím neupravili jinde... ale popořádku :).První vinařství bylo asi nejlepší, nepamatuji si přesně jméno - myslím, že se to jmenovalo Madonna a sympatické nám bylo hlavně příjemným průvodcem, který původem z Itálie roztomile povídal o všem možném. Zaujal nás speciálním otvírákem na víno, který umí špunt z lahve nejen vyjmout, ale také jej do lahve i vrátit! Nezaváhali jsme a každý jsme si po jednom zakoupili... Druhá zastávka autobusu byla v nějakém městečku, kde nás vysadili s tím, že máme více, než 2h na oběd. A ještě, že tak! Na hlavním náměstí totiž bylo několik krámků s vínem, všude bylo testování vín zdarma a hlavně to bylo to, co jsme hledali. Jen my dva a nějaký vinař či vinařka, skvělá atmosféra, skvělý přístup k zákazníkovi. Díky tomu jsme konečně nalezli vína, která nám chutnala začali se opíjet a nakupovat a opíjet a nakupovat... Nakonec jsme si každý koupili asi 4 lahve a zařídili si pěknou opičku (viz. Mirkovo foto).Co mě tady zaujalo nejvíc je to, že se všichni a všechno (budovy, interiéry) snaží o to, aby byly co nejvíce evropské, resp. italské. Zvláštní...Dělají tu něco jako portské a je opravdu dobré - vezeme pro naše polovičky portské s vůní a chutí čokolády, které je opravdu bomba.Další vinařství nás už nebavila vůbec, ty jejich patoky, co nalévali lidem z autobusu také ne a tak jsme popíjeli vlastní zásoby a prima si užili zbytek dne :).

Tak tady se ted nachazim :)

Tak a je to tady, zase jsem v Seattle na MVP Summit 2009! Opět po roce navštěvuji tohle "zamračené město". Abych to vysvětlil pro toho, kdo tu nikdy nebyl - je tady téměř pořád hnusně, prší a tak není divu, že v celých USA je nejvíc sebevrahů právě tady a pochází odtud super kapely, jako Nirvana, Soundgarden a v minulosti třeba Jimmy Hendrix. Včera mi jeden kolega z Microsoftu tvrdil, že jednou tady začalo pršet v září a přestalo až v dubnu. Ehh, to bych vážně nechtěl zažít, brr...Po loňské mamutí akci se skoro 6 tisíci MVP z celého světa letos řady výrazně prořídly a MVPíků je zde "jen" kolem 1500. Proto jsem byl velmi zvědav, jestli se to nějak projeví na akci samotné. Obecně se dá říct, že díky finanční krizi je to v USA hodně divoké a dokonce i firmy jako Microsoft propustily stovky lidí. Nicméně se tak nestalo a všichni se k nám chovají velmi dobře a dokonce se mi zdá, že se z loňských setkání poučili a odstranili tak i poslední zbytky toho, co mi někdy vadilo... takže - ubytování je skvělé, jídlo je úžasné (nemohl jsem věřit vlastním očím - včera steaky a sushi, dnes skvělé saláty a tuny dalších dobrot) a přednášky jsou lepší, než byly kdy jindy. Takže všechna čest a musím chtě nechtě napsat, že MVP Summit 2009 tak zcela předčil (alespoň zatím) moje očekávání a s akcemi pro veřejnost, jako je např. IT Forum, se to naprosto nedá srovnat. Jediné, co mě snad trochu zklamalo byla návštěva Microsoft Company Store. To je obchod, kde se prodává v podstatě cokoli, co nese značku Microsoft a protože je to jen pro zaměstnance, jsou tam lepší ceny. Bohužel jsem tam ale narazil jen na samé ošklivé oblečení a všechny gadgety, které jsem tam našel stály za prd. Takže škoda a neodvezu si odtamtud nic, nedá se svítit :(.Včera večer jsme se stačili jen ubytovat a hned jsme spěchali na zahájení konference a večeři s ostatními MVPíky z Čech. Jak už jsem psal, večeře byla super, potom přijel kamarád Luděk, který se sem před časem přestěhoval a tak jsme skončili v nějaké irské hospodě. Potom ještě pár drinků na hotelovém baru a bylo to - některým je ještě dnes špatně :).Dnes se toho dělo ještě méně - autobus do Campusu, přednášky celý den a potom návrat na hotel. Nevím, jestli jsem to psal loni, ale celý Microsoft Campus je fakt krásné místo. Sice zde dělá 35 tisíc lidí, ale vše rozmístěné do lesoparku, takže jakákoli procházka po okolí je fajn (pokud neprší :)).Tak zase zítra!

Další pokračování a závěr výletu z USA už píšu z tepla domova... sice mi chvilku trvalo se k tomu dostat, ale nějak mě nejprve zabil jet lag (což se mi moc nestává) a následně se nakupilo tolik práce, že prostě nebyl žádný čas na psaní...Co napsat na závěr? Summit si poklidně běžel svým tempem, jedna přednáška střídala druhou a tak se to opakovalo oba dva dny. Musím uznat, že co se týká odbornosti a zajímavosti, byla to určitě nejpovedenější konference, na které jsem kdy byl. V podstatě každá prezentace, které jsem se zúčastnil za to stála a vždy jsem se dozvěděl něco nového. Asi to má něco do činění s Exchange teamem, který se rozhodl k sobě MVPíky pustit hodně blízko, což velmi, velmi kvituji.Poslední den na nás Microsoft přichystal závěrečné keynote od speakerů zvučných jmen, kterým jasně dominoval Steve Balmer. Původně jsme měli s Mirkem v plánu tam vůbec nechodit, protože tahle setkání jsou o ovládání mas a davů a člověk se tam nejen nic nedozví, ale většinou je to jen (s)prostý marketing. Nakonec nás ale ostatní přemluvili, že pokud jsme Steva nikdy neviděli, že prostě musíme jít. A tak jsme šli. A bylo to MASO! Steve naběhl na pódium a řval na všechny v sále, ať freneticky opakují dvě věty: "I'm PC, I'm MVP" a "I love Windows 7"! Musím říct, že jsem zažil mnohé, ale tohle výrazně překonalo mnohé mé zážitky z minula a tak jsem tam seděl a nevěřil vlastním očím, jak mu to cca 1500 MVPíků žere a nadšeně skanduje uvedené věty pořád znovu a znovu dokola. Neskutečné...! Tak trochu mi to připomnělo německý polterabend, kdy se jsme v jednom stanu objímali za ramena s několika stovkami němců a popíjeli pivo. To ale byla legrace a všichni byli na mol. Tady ale byla skupina opravdu chytrých lidí, kteří byli zcela střízliví... dost mi běhal mráz po zádech a říkal si, že nějak takhle to musí vypadat v totalitních režimech. Brrr... Mám Microsoft rád, propaguji jej a to hlavně proto, že mi přijde, že jeho produkty jsou kvalitní. Ale tenhle fanatismus? Svoje auto mám taky rád, ale moc dobře vím, že jsou tu i jiná auta, které mohou být fajn - třeba na jiný typ ježdění. Tohle je přesně to, co nemusím - to že lidé ztratí nadhled a přestanou být soudní. Myslel jsem si vždy, že toto patří k základům "vyšší" inteligence. Ale zážitek to byl, to jo :).Poslední den, MVP Summit už skončil, už jsme si vyhradili jen na nákupy a návštěvu Boeing závodů. Nákupy proběhly dle očekávání a přivezli jsme domu hromady věcí. A to hlavně díky tomu, že i normálně jsou ceny v USA (elektronika, oblečení, atd.) nižší než u nás, ale díky krizi v USA se to vyplácí ještě víc, i když kurz koruny k dolaru už není tak výhodný, jako loni.Těsně před odletem jsme vyrazili do výrobních hal Boeingu, které jsou nedaleko Seattle. To, co můžete vidět na obrázku, je největší budova na světe a vyrábí se v ní všechny řady letadel, které Boeing aktuálně produkuje. Každá vrata, která můžete vidět na obrázku, mají velikost fotbalového hřiště (!!!) a za nimi je hala, ve které se montuje kolem 10ti letadel jedné řady současně (řada pro 747, pro 767, pro 777, atd.). Což je naprosto obludné! V rámci prohlídky jsme bohužel nesměli fotit, ale vzali nás na dvě výrobní linky (747 a 787), ukázali nám historii Boeingu a povídali a povídali. Celkově prohlídka vlastně nic moc, strašně mě mrzelo, že jsme nemohli do nějakého letadla, nebo třeba do kabiny - to bych vážně moc chtěl :(. Ale i tak to bylo super a vidět to každému fandovi letectví doporučuji.PS: Měli tam i průřez letadla a když Mirek viděl, jak je to celé tenké a jaký malý kousíček od sedačky v letadle je venkovní prostor, bál jsem se, že už do letadla nikdy nenasedne :)Tolik tedy k MVP Summit 2009. Bylo to fajn? Bylo... a to hlavně díky návštěvě San Francisca, díky návštěvě letadlové lodi a závodů Boeing, díky skvělým přednáškám o Exchange, které jsem měl tu čest navštívit. Nejsilnější zážitek byl zcela jistě Steve Balmer, z toho se budu vzpamatovávat asi docela dlouho. I když - že bych to někdy zkusil tady v Čechách? Třeba na nějaké konferenci Technet? Budu o tom přemýšlet... :D