Něco přes hodku trval let do dánského Billundu. Už ze vzduchu se dalo tušit, že přistání bude zajímavé. Poryvy větru s námi párkrát hezky zamávaly, ale pilot to dal bravůrně. Pak jsme počkali, až se všichni ti, kteří mají pocit, že hned jak letadlo zastaví, musí se postavit do uličky a vyčkávat, vyprázdnili z letadla a opustili ho v klidu též. Letiště je to naštěstí malé a tak už jsme po chvíli přebírali klíčky od zánovního Opelu v té nejhezčí barvě, které jen auto může mít, a vyrazili do Lego House (neplést s Lego Land). Prošli jsme se obchodem s asi 3x dražším Legem, než v ČR a poté i po venkovních terasách, což bylo výrazně zajímavější. No a teď nakupujeme v Netto😀.

Zásobeni jídlem jsme se přesunuli na západní pobřeží poloostrova, kde jsme v jedné vesnici měli přebrat klíče od chaty, což se povedlo bezkontaktně - ležely s instrukcemi v obálce a ta ležela ve skříňce před budovou ... holt Dánsko, a poté jsme zámířili do další vesnice Hemmet, kde jsme měli bydlení na další 4 dny. Vzal jsem to trochu "zkratkou" po nezpevněných, ale dobře udržovaných cestách. V jedné chvíli, když jsme narazili na navátý písek, jsem ale lehké obavy měl. Od chvíle, kdy jsme opustili vesnici s klíči, jsme nepotkali člověka. A nemělo se to změnit. Chata, nebo spíš domek z krásně červených cihel byl až na konci ulice na okraji vesničky. Vedle dětské hřiště, ale všude pusto prázdno. Ani při procházce na popřeží, kde nás pekelný vítr málem porážel, jsme na nikoho nenarazili. Prostě na samotě u lesa, krb, kůlna na dříví a naštěstí i internet :).

Ráno začalo dobrodružně ... ke včera popsané divočině se přidal ještě výpadek elektřiny. Krb naštěstí fungoval😀 Dnešní cíl, shodou náhod nedaleké městečko Ribe ( https://en.wikipedia.org/wiki/Ribe ), které je podle dostupných informací nejstarším dánským sídlem, vzniklo už v 8. století a má tedy čistě vikingské základy, příjemně překvapilo. Turistický ruch nula (ale jsem si vědom neturistické sezóny 😀), centrum obydleno místními a krásná, už tedy ne uplně vikingská katedrála uprostřed náměstí 😀. Našli jsme i pizzerii v dánském podání, kde hlavní specialitou byla pizza se špagetami - viděli jsme to naštěstí jen v menu a objednali si klasiku. Pak jsme zamířili do Tirpitzu, který leží na nejzápadnější výspě Dánska (pominu-li Grónsko), kudu vedla za WWII německá obranná linie a cestou se ješte zastavili v Esbjergu jen tak juknout na https://en.wikipedia.org/wiki/Men_at_Sea. Tirpitz byla pevnost ( https://en.wikipedia.org/wiki/Tirpitz_Museum_(Denmark) ) a dnes je z ní muzeum. Kromě hlavního tématu druhé světové války je to ale dobře propojené s celou historií této části Dánska - od mamutů a ustupujících ledovců, přes Vikingy, jantar a již zmíněnou válku až po současnost. Stojí to určitě za 2 hodiny času. V samém cípu výběžku bylo ještě povinností navštívit maják, ale ten vichr nás přiměl udělat jen pár fotek a na kochání rychle zapomenout. Cestou domů jsem (opět vybranou) zkratkou po polních cestách (ale ty zdejší polní se s těmi našemi nějak težko porovnávají - valil jsem to po nich v průměru tak 70 a bylo to naprosto v pohodě) prověřoval zapůjčené vozidlo a musím tedy říci, že asistent jízdy v pruzích a monitor spícího řidiče funguje skvěle - když jsem na chvíli pustil volant, auto se ozvalo a na cestách, kde už byly bílé pruhy, auto samo zatáčelo i v prudších zatáčkách. Skoro to k tomu mikrospánku svádělo:) Poslední zajímavostí dnešního dne byla okolní krajina. Byla taková divočejší, než bych čekal, liduprázdná, stavebprázdná, technikyprázdná ... vzápětí se to ale vysvětlilo. Mnou vybraná zkratka vedla přes minové pole. Opravdu, několik kilometrů byly po obou stranách cesty dosti ilustrativní značky upozorňující na to, že vybočení není uplně vhodné. Samotná cesta snad bezpečná byla. Miny v Dánsku jsem tedy opravdu nečekal.

Dnes byl v plánu Legoland, ale Hugova noční 14-ti hodinovka nedávala dobré šance na brzký odjezd a přece jen jsme na dovolené, tak ho nebudeme budit. Sobotní cíl byl tedy odsunut a my se jali plnit cíl nedělní - okružní jízdu kolem jezera. Fjord Ringkobing je opravdu na první pohled jezero ve tvaru karabiny a zrovna jako karabina má malou mezírku, tento fjord má malinké spojení s mořem - takže tedy fjord. První zastávkou byla vikingská vesnice na jižním konci ostrova - http://www.levendehistorie.dk/borkvikingehavn. Ačkoliv je sobota, nával turistů se nekonal a v podstatě jsme tam byli skoro sami, což vedlo k dosti autentické atmosféře a já se při vzpomínkách na scény ze seriálu Vikingové pomalu transformoval do fousatého Vikinga. Nejvíc mě zaujali dvě věci - území, po kterém se Vikingové pohybovali (viz fotka 3) a kurník na nožičkách (viz fotka 8), dá se říci skoro obýváková designová záležitost :). Dobré bylo také setkání s kovářem, který chvíli Huga lanařil do učení - že prý za dva roky u něj zesílí, vyroste a zfousatí. Nějak neuspěl. Na mě to ani nekoušel, protože viděl, že už nemá co nabídnout:). Tamtéž jsme zašli i na něco malého k snědku a Hugo s Bertou se obohatili zážitkem asi nejdražší omelety - v průměru měla tak 15 cm, stála 40 DKK ( 3,4 CZK/DKK) a bylo na ní pár rajčat a slanina. Určitě to byla ale pravá vikingská vejce a snad i z toho luxusního kurníku a potom není žádná omeleta dost drahá :). A pak se jelo po úzkém oddělovači fjordu a moře s dvěma zpestřeními v podobě offroad cesty k pobřeží (on ten úzký oddělovač zas tak úzký není a muselo se k pláži pár set metrů zajet), přejela se vlastní úžina a zlatý hřeb večera byl maják Lingvig, na který lze za o něco více peněz než za vikingskou omeletu vystoupat a širé okolí obhlédnout. No krásné to bylo a dokonce se i docela zklidnil vítr a tak i další návštěva pláže byla příjemná - už jsme nebyli fackováni poletujícím pískem. Hugo mě tam také chvíli neúspěšně přemlouval, že tu kládu (taktéž na fotce) musíme přece odnést do moře, ale nakonec ji tam odvalil sám. Nu a pak už se jelo severní cestou domů. I tentokráte jsem navigaci povolil jen poradní hlas a stále uhýbal více vpravo, tedy blíže k pobřeží a dále od státovky a auto zase na těch šotolinách drželo skvěle. Zapotil jsem se ale pár kilometrů od domova, kdy šotolina neohlášeně přešla v písek a já se bál ubrat abychom tam nezůstali. Drama se ale nekonalo.

Dnes to bude stručnější - celý den se nedělo nic jiného než Legoland (tedy plus to, že jsem si cestou zpět, když všichni spali, zase neodpustil zaskotačení po písčité cestě - oficiálně to byla zkratka 😀). Legoland příjemně překvapil, i když jsem si plně vědom, že to bylo větším dílem mimosezonním termínem, protože formovače front na atrakce byly evidentně připraveny na něco jiného, hrůzostrašného. Takhle to ale bylo vždy jen maximálně pár minut čekání, někdy úplně bez. Není to žádná uřvaná matějská, i ty atrakce jsou takové klidnější, pohodovější - v podstatě to byl takový celodenní relax a to bych na tomto místě nečekal. I model velkého vstupného a všech atrakcí zdarma je super. Z negativ je potřeba vypíchnout dvě věci. Za prvé ... je tam spousta "dokupů". Tu fotka zachycující vás na horské dráze, tu akce tref plechovku a vyhraj medvěda, občas vyhřívací kabiny, světelné meče, růžové deštníky atd atd. Tomu jsme se ubránili. Za druhé ... je tam dost draho. To se týče už těch dokupů, ale i jídla. Nejlevnější byla asi cukrová vata za 45 korun, ovšem dánských, takže cca 150 Kč a to mě teda připadá už hodně. A tomu jsme se už neubránili. A ještě poznámka na závěr. Pár atrakcí je tu docela vlhkých a člověk z nich vyleze tak trochu zcákaný. V létě jistě příjemné zpestření, ale v 10 stupních ... no pro nás vikingy vlastně pohoda 😀.

Pro velký včerejší úspěch jsme si Logoland dnes zopakovali (naštěstí tu funguje něco jako prodloužení vstupenky a tedy to není za plnou cenu). Nejdříve jsme ale museli vyklidit a uklidit své bydlení na západním břehu, vrátit klíče, vytřídit odpad a o půl dvanácté jsme byli zase před branami. Dnes byl zážitek trochu jiný. Ubylo lidí, ale i stupňů celsia a přibylo trochu deště, ale zase jsme už nikam nespěchali, atrakce si víc užívali a navštivili jsme vše, co jsme včera už nestihli. Já byl přemluven i na jednu megahustou horskou dráhu (natáčet to nešlo, takže to opravdu není ta na videu 😀) a když nás to táhlo nahoru, říkal jsem si kam to zase lezu. Pak jsem zavřel oči při pádu dolů a zbytek byl už proti tomu začátku zívačka ... a tak jsme s Hugem šli ještě jednou a já už nechal oči otevřené pořád. Jako vše je i toto o tréninku. Dnes mě ale nejvíc oslovilo 4D kino, tedy klasické 3D plus voda a vítr. Jelikož to byl animák, byl 3D dojem dokonalý a když nás olizoval pes, voda cákala řádně. Po páté hodině, když atrakce skončily, jsme zadali do navigace novou adresu a hodinu se přesouvali na východní pobřeží, kde jsem se pokoušel vloupat do dvou chat, než jsme konečně našli tu naši - holt navigace ještě nejsou dokonalé 😀. Už nejsme tak v divočině jako ještě včera, ale zase máme 8 postelí. Takže kdyby chtěl někdo přijet, je vítán 😀.

Dnes nebyl žádný plán a tak jsme nejdříve vyrazili pěšky k moři, ale nevlídno nás tam dlouho nenechalo. Pak jsme zajeli do nedalekého Juelsminde, ale byl to propadák. Městečko polomrtvé, skoro vše zavřené ... tak jsme alespoň natankovali a nakoupili a vrátili se do příbytku. Uvařili oběd a přišla únava, z které jsme se vyprostili až někdy pozdě odpoledne a vyrazili na náhodně vytipovaný nedaleký výběžek a nakonec se z toho vyklubala docela fajn procházka - moře, škeble, rybáři, zima, vítr ... Byly z toho cca 4 kilometry, pár hezkých fotek a nemálo škeblí v Hugově kapse.

Na závěr výletu jsme si dali zde často chválené zoo ( https://www.givskudzoo.dk/en ) a musím říct, že pověst nelhala. Už jejich zvolený model je naprosto super - primárně je to koncipováno jako safari, tedy návštěvníci vjedou vlastním vozem a zážitek je tedy takový opravdovější - nejsou ploty, skla a mříže, ale zároveň jsou v areálu tři parkoviště, kde lze vystoupit, protáhnout se a pokochat zvířaty i klasickou zoo formou. Na celé zoo je vidět, že plocha výběhů není problém. Ke všem zvířatům přistoupili dosti velkoryse, což opět přidává na autentičnosti. Vrcholem je pak návštěva lvů, kde je sice zakázáno stahovat okýnka, ale kdo by smečku fotil přes sklo. I když ... vrcholů je vlastně více, například velký výběh goril, procházka mezi berberskými makaky (jeden mě drápnul, když jsem na něj chtěl sáhnout, a uplně se mi vybavily zažitky z Maroka), volně se pasoucí zebry a žirafy atd atd. Dalšími pozitivy jsou občerstvovny s dobrým jídlem, ale i venkovními plynovými grily, kde si člověk může připravit jídlo vlastní, smějící se a mávající personál (nejsem úplně zvyklý, aby na mě holky mávaly, ale tady to bylo nějak často :)) a hřiště - záměrně nepíšu dětská hřiště, protože mám podezření, že jsem se tam vyřádil více než Hugo ... třeba na velkých trampolínách, kterých tam bylo minimálně deset, jsme skákali až na hranici infarktu.

Byl to trochu stres - vzbudit se, nasnídat, zabalit, uklidit, vynést popel a odpadky, naložit auto, natankovat, odjet do Billundu, vrátit auto a odletět. Ale jak jsme nasedli do auta, vše šlo naprosto hladce. Překvapili nás zase, jako minule v Kodani, při vracení auta - v kanceláři ho ani neviděli, natož aby vědeli jestli je v pořádku a je dotankované, dal jsem jim klíčky a už se smáli a přáli šťastnou cestu. Žádný podpis, žádné papírovaní, krása. Samotný let byl o hodně kratší, protože nám foukal parádní severák a cesta tak trvala o 15 minut méně. Při zahájení klesání to byl ale smutný pohled na tu českou květnovou krajinu - všude žluto, řepka, samá řepka a zase jenom řepka - "bio"palivo a korunky pro Bureše.