Předpověď je poslední dobou špatná již tradičně, teď se ale bohužel naplnila. Nepšelo sice moc, ale byl to ten typ deště o kterém je každému jasné, že nepřestane. Takže ve 3 odpoledne sedíme v autě na parkovišti pod kopcem a nikomu se ven nechce i když je jasné, že to přijít musí. Cesta k chatě Ischler byla značená na 2 a půl hodiny, tedy jsme věděli, že i přes slabší jarní formu to za 2 dáme. A dali jsme. Ovšem úplně durch cugrunt. Chatařka byla stará škola, hned zatopila ve winterraumu a už se sušilo a v zápětí u stolu naopak hydratovalo. Cesta vzhůru přinesla i jedno zpestření - podařilo se mi zachránit dva nešťastníky, kteří se jen tak váleli vedle cesty, úplně promočení a promrzlí - 100€ a 20€ se jmenovali. Mohli jsme se tedy rozšoupnout 😃. Ovšem ani vylepšený rozpočet neodehnal náznaky trudomyslnosti některých členů výpravy a mluvilo se i o sobotním, tedy předčasném ústupu k autu. Musel jsem slibovat vrcholové azuro (to umím) a relativizovat předpovědi všech modelů. Nakonec s pátým pivem se uhrála alespoň plichta, tedy klasicky - ráno se uvidí. A ráno se vidělo - chcalo zas. Ale sporadický závan dat z internetu hovořil o tom, že někdy okolo 11 se vše vyřeší, svět bude zase krásný a my vyrazíme. Podařilo se - v 10:45 jsme vyrazili do mlhy, po čase přestáli jednu přeháňku pod stromy a pak už se začaly díky silnějšímu větru vždy na chvíli objevovat panorámata. Mlha ovšem byla stále ve velké přesile. K malému Schönbergu s obrovským křížem jsme se dopotáceli ještě ve větru a mracích, ale na velkém Schönbergu s malým křížem, který byl jen o kousek dál, už bylo o poznaní veseleji. Po pivním a kořalkovém obřadu se dokonce začala opona trhat a za pár minut bylo to skoroazuro, co jsem včera sliboval. Trudomyslnost tím definitivně skončila a vše bylo najednou zalité duhou. Tím se také zrušil záložní plán v podobě malého okruhu a šlo se na velký. Pokračovali jsme tedy sestupem na východ, pak na sever a následně na západ, kde v přibližně polovině dnešní trasy byla odbočka do ledové jeskyně. Ta překvapila a to pozitivně, byla rozhodně větší než se čekalo. Potom jsme pokračovali dál na západ, vynechali původně plánovaný Rauenkogel s C/D feratou (oficiálně kvůli nedostatku času z důvodu ranního špatného počasí, ale říká se i že jsme toho už měli dost) a přes sedýlko, které trochu zabolelo, zpět k chatě. Návrat nám oživili kamzíci, výhled na ledovec Dachsteinu, ale hlavně pivko na nečekaně prosluněné terásce u chaty. Následná jednodruhová plně vegetariánská večeře - čočka s mrkví a bramborem - hodně potěšila. Ne tedy všechny, ale mě ano. Piva a karty byli potom jasným závěrem dne. Neděle již vlastně nezajímavá, sestup stejnou trasou jako páteční výšvih k chatě. Bahno cestou nepřekvapilo, ale to, že sestup byl jen o minutu rychlejší než výstup, už ano. Takže zase jsem to moc pěkně naplánoval 😃 a i počasí udržel v jasných mezích (s jedním menším výkyvem).