Nase cesta do jihovychodni Asie zacina letem do hlavniho mesta Vietnamu Hanoi pres Moskvu se spolecnosti Aeroflot. Kolegove z Letiste Praha mi uz pred odletem rikali, ze nema dobrou povest, a tak se ji prezdiva nelichotive Aerosrot :-). Letadlo dikybohu doletelo, ale nas Boeing 737 toho pamatuje asi opravdu hodne. Navic neskutecne nepohodlne sedacky, ktere se nedaly ani sklopit, zadna LCDcka s filmy, ktere jsem se myslel, ze jsou pro dalkove lety jiz dnes bezny standard. Proste peklo a poprve se mi v zivote stalo, ze jsem let neprospal. Naplasti budiz, ze diky Klare a Lubosovi jsme se dostali na letisti v Praze i Moskve do VIP salonku, kde je alkohol zdarma, a tak jsme se (primarne ja se Stopkinem) behem 30 minut slusne posilnili na let kombinaci vina, vodky a martini :-). V Hanoi sedame na bus, ktery nas z letiste prevezl do centra a zde se nechavame ukecat od kolo-riksy na cestu do hotelu. Do ted mi hlava nebere jak muze byt clovek schopen uvest nekolik kilometru na kole sebe a dalsi 2 lidi vcetne plne polni - klobouk dolu. V hotelu se potkavame s Vencou, ktery priletel o den drive a spolecne ihned kupujeme listky na nocni vlak do severovietnamske horske oblasti Sapa - nas prvni cil cesty. Volny cas do vecera jeste venujeme jeste malemu pocourani mestem a pak hura na nocni vlak s luzkovou upravou - konecne spanek!

Vlak nas dovezl kolem 5h rano do Lao Cai, kde uz ceka nekolik desitek minibusu, ktere nas za 30 000 dongu (cca 30 Kc) vezou do hor do 30km vzdaleneho mestecka Sapa blizko od hranic s Cinou. Ubytovavame se v hotelu Lotus za slusnou cenu 8$ pro tri a hned rychle na snidani. Lehce neprijemne je, ze jakmile se clovek objevi na ulici, je hned vsude mraky babicek v mistim obleceni a nabizeji suvenyry. Vetu "Do you want to buy something from miiiiii?" clovek slysi minimalne s frekvenci 10x za minutu :-). Hned po prijezdu jsem pochopil, ze jsem lehce zanedbal pripravu tepleho obleceni. Je tu pekelna zima, ale nastesti se celkem rychle dela hezky, a tak po sloficku vyrazime do blizke vesnice Cat Cat. Je to dnes bohuzel spise takovy skanzen pro turisty, ale v krasne hornate krajine, ktera je lemovana fotogenickymi ryzovymi poli. Uz pred odjezdem jsem si udelal neco s kolenem, a tak se ani trochu netesim na cestu zpatky nahoru do Sapy. Nastesti tu cekaji Vietnamci s motorkami a za 20 Kc si kazdy z nas jednoho najmul a za chvilku jsme zpatky ve meste. Vecer se jeste toulame mestem, pojime neco z mistnich specialit a zpatky na hotel. Celkem brzo se stmiva (cca 17:30) a teplota prudce klesa k nule. Neskutecna zima pro cloveka v tricku a letni mikine, a tak uz v posteli citim nastupujici teplotu, kasel, rymu - ach jo, ja hlava skopova - jedine teple obleceni - Moiru jsem nechal chytre v batohu.

3.den Sapa Dnes maji ostatni na programu celodenni medium-hard trek, kde navstivi vesnicky s horskymi kmeny v oblasti Travan a bambusovy les. S mym kolenem a jeste navic nocni horeckou to na nejake trekovani moc nevypada. Navic jsem jeste minule zapomnel napsat, ze jsme se Stopkinem den predtim koukali na zapas Manchester a Arsenalu v mistni hospode asi do 3h do rana, a to mi take nepridalo. Rano do sebe nacpu kupu prasku a spim az do 12h. Probudil jsem se docela funkcni, a tak snidanicka, koupel (pozor je tu tepla voda!!!), pujcuju motorku a hura na one-man trip do okoli. Ve Vietnamu je zakladem vseho motorka, jezdi na ni kazdy - chlapi ale i babicky, deti, zensky. A tak neni si problem motorku pujcit i zde v Sape - 1600m vysoko nad morem. Prekvapilo me jen, ze jsem nedostal zadny papir, nic nevyplnoval, zadna kontrola ridicaku, zadne pojisteni. Jen platim 120 Kc, dostavam klicky a modlim se, at se nekde nevysekam. Lisaci z pujcoven toho pak pry vyuzivaji a chteji za kazdy skrabanec neskutecne castky. Rozhodl jsem se navstivit vesnici Tai Phin, ktera lezi vysoko v horach necelych 20km od Sapy. Cestou se casto zastavuji a kocham se vyhledem na ryzova pole, ktera jsou snad vsude. Nikde ve Vietnamu nejsou ukazatele, a tak je potreba se neustale ptat na cestu. Kazdopadne s vyjimkou buvola vyhruzne stojiciho uprostred silnice se zadne neprijemne prekvapeni neobjevi. Ve vesnici ziji prislusnici kmene Dao a cernych Mongu. Zeny stale chodi ve barevnych puvodnich krojich a dnes se jich bohuzel vetsina venuje spise otravovani turistu se snahou jim cokoliv prodat. Hned na zacatku si me 2 odchytly, ale nejsou ani trochu neprijemne a provazi me celou vesnici. Jedna mi vysvetluje, ze drive pracovala kazdy den na poli s deckem na zadech a je rada, ze uz tuhle drinu nemusi delat a zivi se prodejem suvenyru. Prekvapive take zjistuji, ze to neni babicka ale je ji jen o nekolik malo let vice nez me - 35, ale diky tezkemu zivotu by ji clovek hadal mnohem vice. Ukazuje mi dum svoji sestry a buvola, ktereho si koupili 3 rodiny dohromady (stoji 15 000 000 dongu). Buvol je pry dulezity, protoze jim pomaha na poli, ale pry kazdou zimu ve vesnici spoustu buvolu umira a to je pak pro kazdou rodinu tragedie. Ve vesnici vlada take postavila novou zakladni skolu, maji spolecnou umyvarnu, ktera je ve skutecnosti jen chlivek se sudem s vodou. S diky odmitam nabidku se jit vykoupat :-). Dosli jsme az na konec vesnice, kde je hluboka jeskyne. Kdo chce jit ale dolu do podzemi musi si pronajmout babicku se svetlem :-). Vedle jeskyne se buduje trziste, kde se bude jeste o neco lepe licit na nebohe turisty - komerce proste dnes vladne i komunistickemu Vietnamu. Na konci si davam Vietnamske kafe s megalsadkym tatra mlickem a musim si holt neco koupit u svych babicek - pruvodkyn. Kupuju decku, kterou jsem usmlouval z 500 000 dongu za 80 000 dongu :-), ale druha babicka zacala horekovat, ze to je nefer, ze si musim koupit od obou. Takze jsem si koupil neco co nevim co je (Stopkin rika, ze je to povleceni na polstar) za dalsich 100 000 dongu a jedu zpatky. Protoze jeste neni tolik hodin rozhoduje se, ze si projedu kousek cesty do Lao Cai, kde jsou nadherne vyhledy. Asi po 10 kilometrech se mi otevira krasny vyhled do udoli, tak na posledni chvili brzdim na odpocivadlo do zatacky. Ale wow - kola motorky obalena bahnem, kterym jsem projel, podkluzuji a ja padam z motorky a motorka jede dalsich 10 metru. Nic se mi nestalo, ale motorka z cinskych plastu to na rade mist nevydrzela. Ach jo - to bude problem. Nastesti se vracim, nenapadne ihned parkuju motorku mezi ostatni a vesele, ze si nikdo niceho nevsiml, hloupe domlouvam pujceni stejne motorky na dalsi den. Pak uz jen sraz s ostanimi, vecere a spinkat. 4.den Sapa Rano klicove rozhodnuti - co dal? Vlastne nevime kam dale pojedeme. Ve hre je Laos nebo Vietnam. Za asi pul roku jsme to nebyli schopni rozseknout. Hlasujeme tedy a vysledek je 2x pro Vietnam (ja a Lubos), 1x pro Laos (Venca), 1x asi pro Vietnam (Klara) a 1x mne je to jedno a stejne uz to neovlivnim (Stopkin) :-). Kupujeme tedy nocni vlak do mesta Hanoi a rovnou ranni letenku Hanoi -> Saigon resp. spravne Ho Chi Minovo mesto. Mame jeste skolo pulden, a tak si pujcume vsichni motroky a jede se podivat na Stribrny vodopad (Silver Waterfall), ktery je 100 metru vysoky a soutesku, ktera na nekolika kilomtrech oddeluju jedno z nejstudenejsich a nejteplejsich mist ve Vietnamu. Je to zajimavy metorologicky jev, ktery ale nestihame testovat na vlastni kuzi, a tak jen fotka a zpet. Na zpatecni ceste zastavujeme u mistnich a sledujeme kouhouti zapasy. Jeste se chvili toulame na motorkach krajinou a pak opoustime hotel. Tentokrat si ale panove vsimli moji poskozene motorky a chteli 2 000 000 dongu :(. Zapiral jsem co to slo a nakonec kdyz jsem prosel zdravotni prohlidkou, ze nemam poskrabane ruce, znejisteli a spokojili se s 400 000 dongu = 400 Kc, coz jeste nakonec jde. Dalsi lehce horka chvilka nastala, kdyz jsme zjistili, ze jediny vecerni bus do Lao Cai, odkud jede nas vlak, je plny :(. Nastesti se podarilo levne najmout soukrome auto, a tak vlak stihame i s veceri a hura na kute v luzkovem voze, ktery je jeste luxusneji nez minule - je tady dokonce umelohmotna kvetina :-).

5. den Saigon Vlak prijel vcas, tak bez problemu pristavame pred polednem v nejvetsim meste Vietnamu, ktere se oficialne nazyva dnes Ho Ci Minovo mesto po uctivanem vudci, ale vsude rozumi i americkemu Saigon. Saigon je jako Hanoi ale vseho je tu nejak vic - vic lidi, vic motorek, vic hluku, vic chaosu, vic vjemu. Proste clovek se zabavi jen tim, ze kouka na krizovatku a nevericne sleduje jak ty stovky, nekdy snad i tisice motorek si kazda sama za sebe hleda skulinku kudy projet smerem, kterym potrebuje a to asi bez nehod, i kdyz ridici napriklad jednoznacne neuznavaji znacky jako napriklad cerveny semafor :-). Prochazime centrum mesta, ale prepadla me nejaka ospoalost, tak se 10 korun vracim mototaxikem (normalni motorka s ridicem) na hotel a dava si slofika. Probouzim se kolem 20h, coz ostatni naopak se chystaji do postele a tak jeste vyrazim na vecerni prochazku, davam si pivko v baru, kde pisoar je obrovske LCDcko :-). To jsem jeste nevidel - najdete ve fotkach. 6.den Cao Dai temple, Cu Chi tunnel Dnes ze Saigonu vyrazime busem do chramu Cao Dai. Cao Dai je nabozenstvi, ktere ve Vietnamu vyznava asi 4 miliony lidi a je to takovy mix krestanstvi a budhismu. Krome nadherneho chramu, pusobive bohosluzby me nejvice prekvapilo, ze mnisi se musi modlit denne dohromady asi 7h!! Dalsi zastavka je asi jeste zajimavejsi. Ve Vietnamske valce byl Vietkong nucen se maximalne skryvat pred nalety americanu, a tak asi 60 km od Saigonu v oblasti Cu Chi vybudovali neskutecnych vice nez 200 kilometru podzemnich chodeb vcetne mist pro prespani. Lide zde byli v kuse zavreni i nekolik tydnu ci mesicu. Rozsirene chodbicky pro turisty jsou tak male, ze musite byt skrceni nebo lezt po ctyrech. Neumim si predstavit ty puvodni tunely - fuj. Tam byt zavren takhle dlouho bez jakeho koliv poradneho zazemi, svetla, toalet atp. Diky temto tunelum se ale vojaci Vietkongu objevit v teto oblasti skoro kdekoliv, a tak prepadali americany takrka primo v jejich zakladne, a ti nemohli dlouhe mesice pochopit jak je to mozne. Kdyz to pochopili, na cele toto uzemi shodili neuveritelne mnozstvi bomb vseho druhu. A jak vime ani to jim nakonec nebylo nic platne, i kdyz meli Johna Ramba :-). Videli jsme jak vypadal vylez z tunelu, ukazky ruznych vazne smrtelnych pasti na americany a mohli si zkusit prolezt cca 100 m tunelu. Ja to ale diky kolenu a nutnosti byt porad prikrceny vzdal po par metrech. Ostatni kluci to ale hrdine zvladli uplne cele, i kdyz obzvlastne pro Vencu a jeho mohutnou postavu to bylo asi peklo. Nejvetsi zazitek ale asi pro me byla moznost vyzkouset si strelbu s kalasnikova AK-47. Se stopkinem si kupujeme dohromady 10 naboju a hura na strelnici. Nebylo to tak jednoduche jako ve strileckach na pocitaci, ale prekvapive ani tolik nekope. Vecer uz jen pivka, se stopkinem jeste cekame na zapas Arsenalu se Sachotrem Doneck. Sachtor vyhral - hahahaha, to mam radost :-). V baru kecame s Irem, ktery pracuje ve Vietnamu uz 2 roky jako ucitel. Fandi take Arsenalu, tak si se Stopkinem notuji o Nasrim, Wallcotovi, Bendtnerovi a dalsich techto radoby-fotbalistech ;-). Pak uz kolem 5h rano do postele. Uffff v 7 stavame na prelet na Phu Qouc.

7. den prelet na Phu Quoc Predpoved pocasi na jihu Vietnamu je dost pekelna, ale nastesti nachazime jedno misto, kde nasledujici 3 dny nema prset - ostrov Phu Quoc, a tak kupujeme letenku a hura na ostrov. Vrtulova letadla ja sice nerad, ale behem 2 hodin bez problemu pristavame ve meste Duong Dong na ostrove. Taxikar nas bere o par kilometru dale blize k plazim a doporucuje ubytko. Jsou to jednoduche pribytky s bambusovou strechou, ale blizko k mori, tak podle naseho hesla "nejlepsi je vzit to prvni, co uvidis" se ubytovavame. Prvni den ale dostavame nejakou provizorni chatrc bo je vse obsazene, ale zase za jen 5$ na osobu. Pak uz se jen flakame, odpocivame a vecer si uzivame barbecue primo na plazi. Clovek si vybere z more cerstve vytazenou rybu, steak z tunaka, kraba nebo jakoukoliv dalsi morskou potvoru a behem chvilky za par desitek korun ji ma na stole. Mnam mnam. 8. Phu Quoc - motorky sever Dost bylo lenoseni, dneska pujcujeme motorky a hura na cestu kolem ostrova. Jedeme na jih, ale protoze asfaltka brzy konci a protoze je v planu na jih jet take za snorchlovanim, menime po navsteve perlove farmy smer na sever. Ale i tady po par kilometrech asfaltka konci a strida ji prasna cesta s castymi vymoly. Prijemne to zrovna neni, clovek musi stale davat pozor na cestu a za chvili take chytame vcetne nasich veci nadech do cihlova od prachu, ktery je vsude ve vzduchu rozviren motorkami. Cesta se zda nekonecna, obcas bloudime, obcas se ptame, obcas se rozhodujeme trochu dle nahody, a tak do vesnice na severu dorazime po mnoha hodinach a navic tu vlastne vubec nic neni! Jen rozestavena cesta a nejaka vesnicka, koupat se tu neda. Protoze nechci vzdat hledani viewpointu, ktery by tu mel byt, navrhuju zahnout do vesnice. Viewpoint sice zadny ale nakonec z toho byl jeden z nejlepsich zazitku na Phu Quocu. Cesta totiz vedla do vesnice a pak vesnici podel pobrezi. Nebyla to ale ve skutecnosti zadna normalni cesta v podobe, kterou zname z domova. Lide tu bydli pod plechovymi strechami, ktere je chrani proti slunci i desti a vic nez bydleni to pripomina Vietnamskou trznici. No a presne tudy jsme snad kilometr projizdeli - pripadal jsem si jak kdyz na motorce projizdim nekomu obyvakem a loznici. Uz jsem to chtel nekolikrat obratit, ale kdyz jsem bezradne koukal kolem sebe, mistni ukazovali at jedem klidne dale. Sice uz se blizila tma a daleka cesta zpet trochu strasila, ale kdyz my mame se Stopkinem takovahle mista radi a taky se radi ztracime (mam podezreni, ze uz to posledni dobou snad i aktivne vyhledavame :-) - nakonec je z toho vzdy nejlepsi zazitek. Ostatni tak jeli rychle domu a my zustavame v necem jakoby kavarnicka na necem jako coca-cola. Je videt, ze tady turista asi nikdy nebyl protoze se na nas chodi koukat mistni jako na zjeveni, jeden typek poslal syna, aby vymenil jednu marlborku za mistni tuberiho tycinku, na motorce mi sedi kouhout. Proste pohoda. Po pul hodce se ale i my vydavame zpet, klasicky zjistujeme, ze nemame mapu, nevime kudy jet a nemame ani jeden nic proti komarum - sakra sakra. Navic po pul hodine cesty jsme dojeli na nejaky statek ci co a cesta dal nevede. Tak se zase pul hodiny vracime zpet, mezitim se setmelo a tak si rikame, ze nema cenu spechat a davame si u cesty polivku. Jsou v ni nejake ruzne divne veci ale chutna dobre, platime kazdy asi 10 Kc a pote co me stipne prvni vecerni malaricky komar, jedeme domu. Prestoze jsme se ptali stale na cestu, kde to jen slo, jeli jsme buhvi kudy a stale se nemuzeme se Stopkinem dohodnout zda to byla stejna cesta nebo ne jako ta, kterou jsme prijeli :-). Potkali jsme take cloveka, ktery se na motorce tezce vysekal a vypadal dost nezive :(. Chvili jsme u bouracky pockali zda nemuzeme nejak pomoci, ale mistni kolemjedouci se o nej uz snazili postarat, ale nevim nevim - nikde zadna nemocnice, silnice pro sanitku neprujezdna - verim ale i tak, ze vse snad dobre dopadlo! Po nekolika hodinach otravne jizdy dzungli, kdy se clovek musel vyhybat nebezpecnym mistum pri spatne viditelnosti a hadum, kteri na Vas vsude cihaji na silnici a chteji Vas kousnout do nohy (nakonec se vzdy ukazalo, ze had je jen kus klacku nebo neco podobneho, ale i tak... :-), se zastavujeme u staveni, ktere se vynorilo ze tmy a zda se ze je to hospoda hura!! Vychazi pan - ptam se ho na coca-colu a on nechapave na me kouka, co ze to chci. Stopkin rika: hele a nema ten chlap vojenskou uniformu? Hospoda zkratka nebyla hospoda ale mozna asi vojenska zakladna, kterych je tu na ostrove nekolik. Ale nestrili po nas a naopak posilaji cloveka na motorce, ktery s nami jede az na dalsi krizovatku a ukazuje spravnou cestu. Pak uz je to brnkacka a za dalsi hodinu jsme doma. Z radosti, ze jsme prezili, vyrazime na kulecnik do blizkeho baru. Super hudba, pekny stul, docela dobre a levne pivo Saigon Red a navic male barbecue. Stopkina porazim 3:1, huraaaaaa! Pak uz hrajeme s mistnima a docela se nam se Stopkinem dari. Bar je fakt super - majitel chlapik z Evropy a pomaha mu jeho Vietnamska zena. Domu jdeme k ranu a trochu lituju Stopkina, ze za 3h vstava na snorchlovani. Ja si asi trochu pospim.

9. den Phu Quoc - motorky jih/snorchlovani Po vcerejsim pozdejsim navratu vstavam trochu pozdeji, davam si snidanicku u more a premyslim co delat. Zbytek nasi grupy je na celodennim vyletu na snorchlovani, me zase boli dost koleno a tak je na vyber den proflakat nebo nekam na motorce. Rozhoduju se pro kombinaci: proflakat den na motorce. Vydavavam se na jih na plaz Long Beach, ktera se tahne nekolik desitek kilometru po jizni strane ostrova a pak se uvidi. Nedojel jsem daleko, protoze prece musi byt i to naplanovane flakani. Po trech kilometrech proto stavim v prvni kavarnicce po ceste, ktera ani neni kavarnicka jako spis altanek na brehu more a par plastovych zidlicek, ale je to prijemne misto a da se tu vykoupat. Sedi tu zrovna nejaka particka mistnich Vietnamcu, kteri me hned zvou nadsene ke stolu. Maji tu vazne party: chladicka plna piv Heineken a mraky grilovanych krabu. Takove pozvani se neda odmitnout. Jeden z nich umi dobre anglicky, tak se klasicky ptaji odkud jsem a kdeze je ta Ceska Republika atp. Liji do me pivka, uci me "Na zdravi" vietnamsky (can laj an (vykani) a can maj em (tykacka), maji hroznou radost jak mi ta vietnamstina nejde a nechapou, ze neumim jist kraba :-). Asi po hodine odjizdi pryc a me se nechce po tech pivkach hned ridit, tak si skocim do more, pokecam se servirkou, ktera je nestastna, ze jsem tam nic neutratil :-) a zase jedeme dale. Cesta na jih je docela dlouha, obzvlaste po prasne ceste, ale kdyz se to proklada koupanim, docela to utece. Protoze mam do vecera jeste spoustu casu, oteviram pruvodce a nachazim super tip: asi 10 km dale na protilehlem pobrezi je nejkrasnejsi plaz na ostrove s bilym piskem. Plaz je fakt super, nikdo krome skupinky daleko ode me (vecer jsem zjistil, ze skupinka v dali byla pravdepodobne Lubos, Klara, Venca a Stopkin :-)) tam neni, tak se koupu az do vecera. Zpatky si to chci zkratit vnitrozemim bo tam ma byt asflaltka. Nasel jsi ji, ale cesta byla vazne o strach. Uzka silnice, jezdi tu prevazne nakladni auta na ruzne stavby po ceste a nakladak motorka tady ve Vietnamu proste nezajima. Prednost ma vzdy silnejsi vozidlo basta. Jednou dokonce nakladak proti me zacal predjizdet a vjel do meho pruhu jen troubil at vypadnu, takze jsem v 60 km/h musel sjet z cesty do pisku a stali pri me vsichni svati, ze jsem to ustal. Fujjj, jeste ted mi z toho neni dobre. Kazdopadne jsem v poradku vratil a potkal s ostatnimi. Vecer hrajeme sedmu ja se Stopkinem proti Lubosovi s Vencou. Ac nerad musim proste priznat, ze nam dali na frak a vyhrali zaslouzene kazdy 3 pivka. Ale pockejte priste! Jeste musim napsat neco o bydleni. Prvni den jsme bydleli v provizorni chatrci a ted jsme povysili do lepsi chatrce. Kazdopadne lepsi chatrc je peklo, z veci mi vybehla zaba, kazdy vecer zabijime nekolik megavelkych svabu a stonozek, o komarech ani nemluvim, jeste ze je tu alespon moskytiera. Nicmene nekdy ve 2h v noci se ja i Stopkinem budime, protoze pres nas neco prebehlo. Fujjj! Oba celkem tvrde spime, takze je jasne, ze to nebude nic uplne maleho. Bojime se spat, protoze co kdyby to bylo fakt treba neco jedovateho. Hned za plotem je volna priroda. Rozebrali jsme celou postel, v matraci nasli nekolik svabu ale jinak nic. Doted nevime co to vlastne bylo, ale nejpravdepodobnejsi je jesterka Gekon. 10. den Phu Quoc - trh, dest, hospoda Dopoledne prochazime mistni trh ve meste Duong Dong. Je to fakt masakr: slepice pordavaji zive v igelitovych taskach, muzete si koupit zaby, ktere maji k sobe privazane nozicky, aby neutekly, spousty neznameho ovoce atp. Take tam na jednom miste byl jakysi velkoobchod s ledem. Kdyz jsem videl v jakych podminkach se s ledem pracuje (pozdeji mame potvrzeni, ze voda byva pouzita primo z Mekongu) nemam po zbytek dne chut na cokoliv s ledem :-). Na fotkach je take videt mistni jakoby kino. Odpoledne uz se kazi pocasi a prsi a prsi a prsi a to jeste netusime, ze tak bude uz skoro po zbytek cele dovolene porad. 11. den Phu Quoc - odpocinek Den nicnedelani.

Special message for maarthy & kralik - prave se stopkinem kalime pivka za 5 Kč ;). Je to tu v Hoi An mazec - 20h prsi v kuse a reka se vylila z brehu. Ke kavarne, kde jsme byli rano nás odpoledne dovezla lod.

Období destu je tu. Jsme prave na pul cesty mezi Hanoi a Saigonem v krásném městečku Hoi An. Jako jedno z mala mest ve Vietnamu nebylo zasazeno valkou a tak si zachovává specifickou atmosféru danou původní zástavbou. Kromě rady chrámu a pagod je nejvetsim zazitkem posezeni v jedne z mistnich kavarnicek na brehu reky a pozorovani ruchu městečka. Přijeli jsme sem uprostred obdobi destu a je to znat. Vcera pršelo cely den, dnes rano nás navnadilo neprseni, ale rychle zacalo zase znovu :( a o poznani vice. Reka se již vcera vylila z brehu a dnes je cele nabrezi pod vodou vcetne mostu. Trh je take zatopen. Je ale videt ze jsou zde na to vsichni priraveni. Zeny toho ihned vyuzivaji a nabizeji projizdku lodkou po zatopenych částech města. Se stopkinem za 25kc kazdy nastupujeme do loďky ze které babička vyliva nejprve asi 20 kyblu vody. Safety first :). Jinak je ale Hoi An vyznamnym centem siti. Můžete si zde nechat na míru usit za par stovek korun oblek, kosile, kostýmy od vehlasnych značek jako je La Goste, Dolce Gabbna atp. Lubos s Klarou si vybrali jeden z lepších obchodu a dnes si přes noc ušite obleceni vyzvedli a pry super! Ja jsem domu koupil moji kocicce ruzove kimono na vecer, tak uz se tesim domu ;). Jestli nás povoden pustí dále, ozvu se z Hue.

Dnes jsme po obede dorazili do byvaleho kralovskeho mesta Hue. Jsou tu vsude zaplavy a cast mesta je totalne nepristupna. Uz me ten dest ani trochu nebavi (i kdyz dneska jsou i chvilky bez deste) a Hue se mi take zrovna moc nelibi. Cele mesto bylo ve Vietnamske valce rychle obsazeno Vietkongem, a tak ho nasledne Amici v nekterych castech doslova srovnali se zemi. Mesto tak dnes pusobi na Vietnam hodne moderne, ale i tak se dochovala rada historickych staveb. Navstivili jsme alespon kralovsky palac, jehoz casti jsou postupne obnovovany. Prekvapil me predevsim svoji obrovskou rozlohou (areal ma prumer nekolik km), jinak zadna slava. Pamatky me dnes proste nejak neba, tak premlouvam Stopkina na odtrzeni od zbytku grupy a davame si u mistnaku bucek na grilu - ma se to pry jist tak, ze kazdou nakrajenou kosticku obalite v nejakem zelenem listi (vypada jako kopriva, ale chutna uplne jinak) a namocite do chilli - docela mnamka. Po jidle kulecnicek: dneska prvni rundu vyhral stopkin a ve druhe jsem mel na male. Zachranilo me jen to, ze dal v rozhodujici hre cernou i bilou zaroven, jupiii! Zitra snad bude zajimavejsi den - jedeme do demilitarizovane zony. Ale jestli bude zase prset...ja nechciiiiiii. Ale jedna zajimava vec prece - juknete na fotky na mistni gynekologii :-),

Zlatým hřebem a take zaverecnou tečkou za naši vypravou po Vietnamu měla byt návštěva jednoho z adeptů na novodobý div světa - fotogenicka zátoka Halong Bay. Bohužel vsevse zkazilo již první den. Půlka dne zabírá v nepohodlnem autobusu z Hanoie, pak jsme čekali dost dlouho na kapitána který zaspal! Jako první dostáváme pokyny o tom, ze pit vlastní pití muzeme jen za poplatek 10 dolaru :( a ze je zde asi 10 způsobu jak Nám nekdo vykrade zavazadla. Po návštěvě blízké jeskYne plujeme Uz skoro po tmě a vydime prd. I ta chvilka ale stačí k tomu aby člověk pochopil jak je to krasne misto. Vecer Uz jen konečně se stopkinem porazime venču a Luboše v sedme a jdeme spat. Tesime se na další den. Bohužel další den je jeste horsi- všude je mlzny opar a nevidíme Uz vůbec nic. Pak Uz zase jen mnohahodinove trmaceni busem do Hanoi. Tak snad někdy priste. Brzo rano se vracime domu - Uz se tesim.