Tak a je to tady, jedu do Ruska! Do země netušených možností, do země Stalina a Lenina, do země zaslíbené komunismu... jak jsem se k tomu dostal? Jako držitel Microsoft MVP titulu pro nás občas někde v EMEA uspořádají konferenci, kde se můžeme seznámit s ostatnímí MPV, prodiskutovat některé problémy, které nás tíží a vůbec získat dobré konexe mezi sebou a hlavně na týmy v Microsoftu. Když se hlasovalo, jestli chceme jet po předchozích podobných akcích v Praze a v Cambridge, raději do Chorvarska, nebo do Moskvy - Moskva drtivě zvítězila. Je jasné proč. Do USA a do Evropy dnes jezdí každý a pokud má člověk alespoň trochu peněz a času, není problém se vydat vlastně kamkoli. Ale do Ruska? Mno, tam se našinec přeci jenom trochu bojí, neví co má vlastně čekat... takže na dovolenou bych sem asi nejel (možná někam do hor na Ural).Můj výlet začal na pražské Ruzyni, kde jsem nasedl do letadla ATR a nechal se vrtulemi unášet do Varšavy. Protože jsme tam měli pár hodin, vydali jsme se autobusem do centra. Co napsat k Varšavě? Nevím.. divné město. V centru jsou kolem sebe naprosto nesmyslně poskládány historické budovy s ultramodernímí skoro mrakodrapy, takže to působí tak nějak podivně. Staré centrum města je krásne, ale maličkaté... je tady prostě vidět, že po druhé světové válce toho tady moc nezbylo. Asi škoda...Další let a hurá, už jsem v Moskvě. Všude plno velmi pohledných žen v uniformách a všechny se tváří velmi přísně! Na úsměvy nereagují ani trošku, což trochu kazí můj dojem z nich... Přicházíme k celní kontrole a první problém. Fronta k proclení šíleně dlouhá a prochází jí tak jeden cestující za 5 minut, možná méně. Po 20 minutách tomu pořád ještě nechci věřit, protože to vypadá, že tu přespíme! A tak mě napadá spásná myšlenka! Zkusíme vchod pro ruské občany. Azbuku ještě (sice pomalu a s obtížemi) ovládám a tím pádem můžu číst, proč nezkusit i to, jestli se domluvíme! Nechce se mi věřit, ale klaplo to a za 5 minut jsme u východu. Tralala :). Přebírají si nás zástupci z Microsoftu, nasedáme do taxíku a jedeme do hotelu. Cestou vjíždíme do šílený zácpy na dálnici (má čtyři pruhy), takže nabíráme docela slušné zpoždění... nakonec ale přijíždíme k našemu paneláku jménem Hotel Aeroport. Je to legrace. Všechno tu lehce smrdí (ale je to akceprovatelné), celá koupelna je od JIKO (takže česká), paní na recepci mi pořád říká "tavárišč" (soudruhu), prostě pohoda :) Lidi z MS mizí a prý si máme na vlastní náklady sehnat a zaplatit taxi, které nás zaveze do hospody za ostatními, kteří tam již jsou. Trochu se vzpouzím, ale nakonec nám nic jiného nezbývá, takže jedeme. Taxíkář jede asi 30km a okamžitě se ztrácí (a to pořád někam volá a ptá se na cestu). Možná je to divadlo, aby nahnal kilometry, kdo ví. Cena je nakonec asi dvakrát větší, než by měla být, ale náš český Microsoft zástupce Tomáš to platí, tak co... bavíme se pohledem na luxusní auta, která míjíme mezi Ladami a Moskviči. S taxíkama je to tady ale vážně legrace. Jen si to představte. Přijdete na recepci v hotelu a řeknete: "Chci taxi". Paní řekne: "No problem" a vyběhne z hotelu na silnici kde začne stopovat... ale ne taxíky, ale prostě jakékoli auto... to zastaví, o něčem se zuřivě dohadují s řidičem a je to, máte taxíka... :) Před chvilkou jsem napsal, že paní vyběhla na silnici. Mno, tak to není zrovna správné označení. Netuším vůbec, jak to napsat, ale tady je všechno prostě obrovské. Ne obrovské, ale OBROVSKÉ! To znamená, že třeba ta naše silnice (Lenigradskij prospekt) má šest pruhů na každou stranu. Uprostřed probíhá právě rekonstrukce tak, aby na jednu stranu měli devět a na druhou dvanáct pruhů. Je to vlbec možný?!? Co mě překvapilo, že dělníci na stavbě makali do dvou do rána a v šest už makali zas! Mno, nějaké forma kapitalismu dorazila i sem...Dorazili jsme se zpožděním do hospody "Jolki Palki" a začalo něco, co se dá nazvat snad jenom smršť (a pro některé možná smrt). Přišel číšník a hned na mě: "Chces vodku"?. Tak já na to že jo a on přinesl každému skleničku a lahev vodky "Ruskij Standard"!! Neuvěřitelný co? Následně se vrchní vrhá do lidí, v každé ruce lahev Johny Walkera a do třídeckových skleniček nalévá každému, kdo se na něj podívá. Chápete to?!? Ja pořád ne... Pil jsem vodku co to dalo, byla vážně prima, takže když nám ujel Microsoftí bus, bylo nám to nejen jedno, ale těšili jsme se, že poznáme i noční Moskvu! Strach z neznámého byl ta tam (je nás sedm chlapů) a tak hurá do ulic. Bavíme se s kde kým (já vážne umím ješte rusky - ale kdo po litru vodky neumí, že?) a vrcholem je scénka, kdy mi nějaký místní občan zaníceně vypráví vtip, který završí přípitkem a řvaním na celou Mosku: "za Ródinu, za Stálina, za Lénina". To je maso, co? To je mazec! Vrháme se do metra. V metru mají stále turnikety, takže pořád všichni říkají "Nu pagadí" (česky "Jen počkej zající"), což vede u místních k mnoha úsměvům a zase k veselé komunikaci s námi. Ale musím říct, že metro mě dostalo. Je krásné a zase OBROVSKÉ. Vagóny jsou stejné, jako v Praze, ale vlaky jsou asi 3x delší. Jenže ty stanice. Všude dokonale čisto (alespoň vevnitř, venku je to už horší), žádné nápisy, pořád vidíte někoho, jak uklízí. A stanice? Prostě nádhera. Je to takové secesně koloniální. Všude tuny mramoru. Ne, že bych miloval tenhle styl, ale prostě vás to ohromí. Je to asi nejhezčí metro, co jsem kdy viděl. Udělám pár fotek a jenom doufám, že to nebyla třeba jenom jedna trasa. Ona má dneska Moskva 10 miliónů lidí a dalších 5 sem denně dojíždí. Takže metro je asi 2x větší než v Londýně, nebo Berlíně. A zastávky jsou mnohem dál od sebe, přejet jednu trasu je i na dvě hodiny. Vystupujeme asi 20 minut pěšky od hotelu. Jdeme kolem několika prostitutek, pasáků, dělníků na stavbě a nakonec končíme na baru v hotelu. Někteří už umřeli cestou (Martin Žugec), jiní usínají uprostřed věty (Petr Šetka) a ostatní si dávají Krušovice! Ráno snídaně a potom ve velmi prořídlém stavu nás autobusy dopravují do budovy Microsoftu. Zase je to hrozná dálka, zase se ztrácí řidič autobusu, už to vypadá na místní kolorit :). Všude se strašně staví. Dálnice, silnice, mrakodrapy, nové cihlové domy (bere mě umělecké dílo v podobě dálničního mostu přes řeku Moskva)... něco jako centrum Berlína na začátku devadesátých let. Projeli jsme i nějakými sídlišti, která jsou zase obrovská - nejméně dvacet pater, atd., ale těch budov je tady do tisíců... a všude tolik místa. A ty silnice! Minimum jsou čtyři pruhy. Všude je uklizeno, tráva je posekaná, v trávě rostou okrasné stromky, občas je z písku vyobrazen nějaky motiv (bílá hvězda), nebo nápis Moskva. Hmm. Fakt jsem překvapený... Uvídímě dneska, právě vyjíždíme na pětihodinovou prohlídku Moskvy, takže víc napíšu zítra... ale zatím je můj názor na Moskvu jednoznačně pozitivní!

Den druhý začal zběsile rychlou snídaní a přesunem do Microsotu, kterou mnozí, i díky naprosto přesným řidičům, nestihli. Po pár uvodních slovech a obědě přišla ta nejzajímavější část, přednáška o historii Moskvy (dost odbytá) a následný pětihodinový autobusový výlet po městě s profesionální průvodkyní. Dá se říct, že jsme z Moskvy viděli mnohé. Místní metro, místní sídliště, centrum města a kdoví co ještě. Začali jsme prohlídkou pravoslavného kostela pár set metrů od Kremlu. Tenhle kostel mi přichystal jedno zásadní překvapení v tom, že je pouze šest let starý! To byste neřekli ani náhodou! A i příběh místa je vážně zajímavý. Na tomto místě byl postaven kostel na oslavu vítězství nad Napoleonem někdy v devatenáctém století. Ten ale komunisti následně zbořili a začali stavět něco, co se vymyká představám i těm nějvětších megalomanů! Budova měla mít asi osm set metrů délku, dvě stě metrů na výšku a na vrcholu této budovy měla následně stát 180m vysoká socha Lenina! Celkem to mělo mít něco málo přes 400 metrů! Paráda :). Nicméně to na mě působí tak, že ruský člověk je sice velký, ale občas taky blbý a dost často se vrhá do něčeho, na co prostě nemá. Budova se zřítila už dvakrát během výstavby, takže nakonec bylo od více než smělých plánů upuštěno a na místě vznikl plavecký bazén. Ten zde byl do devadesátých let, kdy jej vykoupili věřící sponzorováni soukromými společnostmi a za šest let zde vystavěli kostel znovu, dle původních plánů. Cena 640 miliónů eur doufám mluví za vše! Nicméně kostel je to hezký a ač vlastně zánovní, tak byste to do něj vůbec neřekli! Dál jsme pokračovali nad město na místní vrch. Byla tam celkem hezká vyhlídka na město a velmi mě pobavily dva skokanské můsty postavené kvůli olympiádě. Hehe, představte si, že na Petříně jsou skokanské můstky :o). Super bylo i auto "Čajka" - to je to, co v něm jezdili ti mocní po Rudém náměstí při přehlídkách - které nejspíš kvůli turistům parkovalo kousek od nás. Ukázali nám i další divné budovy. Parlament (Nejvyšší Sovět), sídlo prezidenta, sídlo členů vlády a další místa. Všechno zbytečně velké a většinou i ošklivé. Na závěr ale přišlo asi to nejlepší. Vystoupili jsme kousek od Kremlu a šli se projít v jeho okolí. V parku můžete vidět věčně planoucí oheň, jako oslavu padlých vojáků za druhé světové války. Nedaleko sedí imitátoři (ale skvélí) Lenina, Stalina a Putina, kteří si berou za fotku s nimi asi 200kč.Celý Kreml je obehnaný vysokou zdí z rudých cihel. Ta je tu už prý několik století a s komunismem to nemá nic společného. Občas nějaké vežička, nebo věž, tu bílá, tu zlatá, vážně krásné. Kolem řeky je i stezka, kde můžete obout inline brusle a s mnoha dalšími si pěkně zabruslit. Přícházím na Rudé náměstí a musím říct, že na to, jak je tady všechno veliké, jsem čekal, že bude větší. Ale i tak rozměry 1km na 300 metrů jsou slušné. Na jedné straně je Kreml a Mauzoleum, na druhé GUM. Dále kostel Vasilije Blaženého a další budovy. Kreml odtud není skoro vidět, zato mauzoleum s nápisem Lenin ano. Po chvilce zjišťuji. Že Lenina (jo, myslím tu mrtvolu) neuvidím. A to jsem se tak těšil. Znáte to... až mi bude šedesát, budu moci říct, že jsem byl v Rusku, viděl Lenina a tudíž můžu každému radit. Jenže otevřeno je krom pondělí a pátek (zavřeno) každý den jen od deseti do jedné, takže mám smůlu. Může za to i fakt, že jakmile se nějakého rusa zeptám na Lenina, kouká se na mě jako na magora. Asi tak, jako kdyby nějaký blázen chtěl vidět Gottwalda na Vítkově (pamatujete, že tam taky chvíli byl). Hmm... dokonce tu mají vtipné pořekadlo: "Dokud nebude Lenin pochován, bude jeho duše stále létat nad Ruskem a zkurví všechno dobré" :D. Po celé jedné staně námestí se táhne GUM. To je jejich výstavní obchodní dům... nebo alespoň byl. Zvenku je to celkem hezká historická stavba (nebo tak aspoň vypadá) a vevnitř to vypadá stejně jako v každém velkém českém hypermarketu. Všechny slavné firmy jsou tu... D@G, BOSS, atd. Ale i když je to vlastně jenom obchoďák, je to o mnoho lepší (a dražší), než cokoli v čechách. Je to prostě pořádná budova z cihel! Hodně se to liší od toho, co mi o tomto místě všichni povídali... Na konci náměstí je kostel Vasilije Blaženého, což je ten kostel, co vypadá jako z pohádky. Je dokonale opravený a nad všemi jeho barvami až přechází zrak. Je to takový bombónek. Vlastně se mi tenhle styl nelíbí, ale musím uznat, že je to prima, hezké a roztomilé... Chce se mi na záchod, tak jdu na místní umělé TOI záchody, které jsou zadarmo, prima čisté a je v nich i toaletní papír. Vážně to vypadá, že se v Rusku hodně změnilo. Jediné, co kazí celé náměstí, jsou zbytky bývalého největšího hotelu na světě, hotelu "Rasíja". Vešlo se do něj až šest tisíc hostů a byla to asi dost hnusná budova. Alespoň zbytky tak vypadají. Prý zde bude jiný (ale menší) hotel, tak uvidíme. Ještě jedna cesta autobusem po Moskvě a už jsme na večeři. Cestou mě znovu a znovu ohromuje skoro stejná sedmice budov, různě rozmístněných po Moskvě. O co se jedná? Znáte v Dejvicích hotel Internacional? Tak ho zvětšete asi 10krát a získáte nejen novou dominantu Prahy, ale také představu o čem mluvím. Tyto budovy nechal vystavět v padesátých a šedesátých letech Stalin na oslavu 800 let od založení Moskvy. To byl důvod, proč jich mělo být osm. Postavili jich ale jen sedm a dnes jsou v nich různé hotely, ministerstva, universita, nebo prostě obyčejné byty. Osmá stojí v centru Varšavy - ale to se asi jenom tak říká, původně jich mělo být opravdu osm a ta v Polsku je bův ví (nebo komunista ví) proč. Jsou to ale úžasné stavby. Jsou svým způsobem krásné a vsadím se, že nikde jinde na světě nic takového nenajdete. Perlička o jedné z těchto budov říká, že proto, že stojí na špatném podloží, musí být zem pod budovou uměle ochlazována. Takže chladí, co se dá. A už tak dělají přes šedesát let :). Tohle je vážně možné jenom tady...Na večeři se všichni shodují v tom samém. Jak je tohle možné? To nám někdo celá léta lhal? A proč? I ti, co tu byli třeba před patnácti lety nechápou, změna celé Moskvy je prý obrovská! Protože jsem čekal špínu a hnus, jsem vážně ohromen. Moskva není žádné podřadné město. Je to moderní a hodně sebevědomé město, které si nezadá s Londýnem, Berlínem a dalšími metropolemi. Spíš je na tom v mnoha věcech lépe. Je mi líto, ale tohle město je dál, než celé čechy. A nebo (a to nám fandím) možná tak na stejné úrovi. Neuvěřitelné, že? Měli byste vidět ta auta, to jak jsou oblečeni místní (hlavně ženy), to, jak je všude čisto... Ta čistota je ohromující, ta vás asi zaujme na prvním místě. Měl bych to napsal nějak takhle. To, jak toto město žije dnes, nemá s dobou minulou vůbec nic společného. Nebýt děditsví z dob komunismu (hlavně ty šílený paneláky), řeknu, že je Moskva krásné město. Nikdo z nás to nechápe, nidko nevěří a nikdo nerozumí.

Poslední díl o Rusku jsem psal na nádraží v Moskvě. Těsně po tom, co jsem zaklapl víko notebooku, tak jsme se rychle přesunuli do vlaku směr Petrohrad. Vlak byl asi kilometr dlouhý, ale na to už si pomalu zvykám, tady je všechno velký. Protože jsem nejel první třídou jako někteří kolegové, seznámil jsem se i s jinou Ruskou realitou... ne, nebudu přehánět, bylo to celkem v pohodě, kupé i vybavení asi tak jako naše noční vlaky do Popradu (alespoň co si z dětství pamatuji). Jediné, co mě rozhodilo, byla paní, která mě odmítla pustit na toaletu s tím, že jsme v "sanitarnaja zona" a že 40km od Moskvy se nesmí na záchod. Nějak jsem to přežil a nařídil si budíka o něco dřív (ještě že tak), protože se následně ukázalo, že v Petrohradu je to samé a ti, co si nedošli dostatečně brzy na záchod, měli smůlu :).V Petrohradu nás naložili do autobusu a začali vozit po městě. Hned na nádraži je bezva nápis: "Gorod geroj, Leningrad" (město hrdina, Leningrad)! Ale jinak "Pítr", jak mu tady říkají, je město, které sice není tak čisté, jako Moskva, ale zato má ducha a poetičnost. Jsou tu krásné památky a celkově vypadá zajímavěji. Akorát tu asi není tolik peněz, takže Lady a Moskviče na každém rohu. Navštívili jsme Petro-Pavlovskou pevnost, muzeum vojenské techniky, Hermitage Museum a nakonec vše završili výletem na lodi do nádherných záhrad plných fontán jménem Petergof. Původně to prý bylo letní sídlo místní šlechty a je to celé hodně inspirováno Francií. Opravdu nádhera. Opět, stejně jako v Moskvě vše v naprosto dokonalém stavu, až tomu nechceme věřit. Jediné, co mě rozhodilo byla věta naší delegátky, která mi při debatě s ní mimoděk řekla, že Čechy zná, že to je bývalá sovětská republika - něco jako Bělorusko, nebo Ukrajina. Huh! Cesta zpět lodí se opět zvrhla do nechutné pijatyky (když ta vodka je tak dobrá a je jí tady všude tolik!), takže průjezd kolem Aurory jsme přívítali v notně podroušeném stavu. Ubytování jsme měli zajištěno v obrovském a správně komunistickém hotelu "Pribaltiyskaya". Tohle monstrum vypadá uplně děsivě, hlavně za mlhy a deště. Pobavil mě kolega David, který si stoupl na recepci a asi půl hodiny hučel do místních slečen, že jak to, že tenhle hotel má čtyři hvězdy, když by si zasloužil tak možná jednu. A hned jim chtěl nějakou odšroubovat. Tak to jsem se vážně nasmál :). Ale abych byl spravedlivý, hotel byl fajn a v pohodě.Ale ráno jsem měl rázem jiný názor. Rusko nám dalo poznat kde jsme, protože tohle se asi jinde nemůže stát. Přišli jsme na recepci s nápisem TAXI, že bychom rádi na auto na letiště. Odpovědí nám byla otázka, zdali máme rezervaci. Samozřejmě, že ne, my na to. A to byl konec. Že prý žádná auta nemají a že si musíme nějaké chytit na ulici... nechce se nám věřit, že je to možné. Trochu už nás tlačí čas, takže Igor Vít po chvíli rusky přemluví jednu ze slečen, aby zavolala svému strýci, který se prý živí jako taxíkář a který by pro nás dojel. Přijíždí po půl hodině s děsivě vypadající Ladou. Má hodně podhuštěná kola a vypadá dost rozpadle. A protože ví, že spěcháme na letiště, rychle nahází naše věci do auta, nás čtyři zmáčkne dovnitř a začíná JÍZDA! Kalí to s náma klidně i hodně před kilo městem v plném provozu. Zaujali mě některé jeho fígle. Například při odbočování vlevo, jede zásadně v pravém pruhu, předjede všechna odbočující vozidla a odbočí doleva jako první. Na červenou projíždíme několikrát, to je vážně běs! Během toho je schopen se kdykoli otočit a začít se bavit o čemkoli a zapomenout na to, že vlastně řídí... jů, že prý jsme z Prahy? Jeho žena tam tři roky pracovala. A než se stačíme rozkoukat, už jí vytáčí na mobilu a cpe Tomášovi Kosánovi, který si s ní chtě nechtě musí povídat :D. Nicméně tohle peklo nás dostalo na letiště včas (a taky draho). A zase zážitek, na který asi nikdy nezapomenu!Letadlo z Petrohradu do Varšavy je v pohodě, takže už jenom dvě hoďky a poletíme zpátky do čech. Vrtulové ATRko s námi letí asi 50 minut (to jsme byli asi vážně kousek od Prahy), když tu se ozve ona slavná věta: hovoří k vám kapitán... ehmm... máme "malé" problémy na letadle a musíme se vrátit zpět do Varšavy. Hehe... půlka letadla se začne okamžite opíjet, další říká, že jedou domů vlakem... mno, nakonec jsme byli prý "jen" bez radaru, ale stejně, příjemné to nebylo. Jelikož jiné letadlo nemají, nechávají nás po třech úděsných hodinách na letišti spát v přilehlém hotelu Gromada a ráno nás jiným letadlem dopravují do Prahy.Co tedy napsat na závěr. Bylo to zajímavé. A ne málo. Rusko už asi není to, co bývalo. Alespoň ne tak, jak mi to líčili táta a děda. Je to moderní a sebevědomá země, která má zjevně obrovské zdroje, peníze a začíná to být všude vidět. Nevím, jak to vypadá jinde, ale tato města jsou fajn a kdyby v celém Rusku nebylo tak hnusně draho, řeknu, ať se tam jedete podívat...