Prahu jsme opousteli v tak odpornem pocasi, ze nam to pro tentokrat nebylo ani lito. Snad jen Emma, ktera vrhala smutne oci a bylo ji jasne, ze s nami tentokrat nejede, nas trochu donutila zapochybovat...Z Prahy jsme leteli do Rima, kde jsme meli par hodin casu a tak jsme se rozhodli si udelat vylet do nocniho Rima. Po vsech moznych prestupech z toho ale nakonec zbylo cosi jako: "Rim za 2 hodiny, aneb vse podstatne v poklusu". Martina byla ohromena katedralou sv. Petra ve Vatikane, jeste jsme stihli Coloseum a hura zpatky na letiste.V letadle vsechno v pohode, az na vtipnou argentinskou babku, ktera kradla, co nasla. Zacala tim, ze nam nabidla svoji vodu (aby ziskala nasi duveru) a hned po nas chtela nase tacky, ktere hbite sbalila do pritucniho zavazadla. A to si clovek porad mysli, ze tohle je mozne jenom v Cechach. V Buenos Aires nastalo par prekvapeni. Prvni bylo v tom, ze jsme pristali na jedne strane mesta a letiste, ze ktereho jsme odletali bylo na strane druhe, asi 50km. Nicmene taxikar to zvladl a dorazili jsme na letiste vcas. Coz bylo ale nakonec uplne jedno, protoze let do El Calafate mel 3(!) hodiny zpozdeni kvuli mistni letecke prehlidce. Ach jo... po dvou dnech v letadle nam to na nalade moc nepridalo...Vystup z ledadla na malicke letiste kousek od El Calafate byl ale majestatni. Uzasne modre jezezo Lago Argentina a za nim se tycily do vysky nekolika kilometru majestatne vrcholky And. Hned nam bylo jasne, ze tady se nam bude libit... Mozna by stalo za zminku, jake je tu pocasi. Pres den kolem 20C, v noci mnohem mene, ale nic dramatickeho. Slunicko zajde jen na par hodin, coz je pro nasince dost podivny pocit - obcas mate v pul desate vecer pocit, ze je jeste odpoledne, treba pul ctvrte. Prizpusobily se tomu i mistni cestovky, ktere vetsinu vyletu nabizeji jak dopoledne (od 7h), tak odpoledne (od 15h). Hostel na jednicku, i kdyz i zde stoji za to napsat jednu vec, se kterou se zde setkavame zatim skoro vsude. Neuveritelna privetivost a ochota mistnich obyvatel. Slecna v recepci nam nejen vysvetlila, kde co najdeme, ale nasledne i vsechno zaridila. A kdyz vsechno, tak vsechno. Vylety, listky na autobusy... dokonale. Pohoda. Hned prvni vecer jsme vyrazili do centra El Calafate. Centrum a cele mesto na nas dychlo hrozne privetivou atmosferou. Na prvni veceri jsme nemeli odvahu si dat pravy agrentinsky steak, coz se ukazalo byt velkou chybou v momente, kdy ho prinesli na vedlejsi stul - tvrde jsme zalitovali. Martin si zacal rvat vlasy a plakat, protoze si dal kure. Nicmene hned druhy den jsme si spravili chut a musime potvrdit, ze argentinske vino a steaky opravdu nic nepredci a to, s cim se setkavame v Cechach, se neda srovnat.Prvni den jsme podnikli celodenni vylet na katamaranu, ktery nas vozil po Lago di Argentina od jednoho ledovce k druhemu. Jezero je napajeno mnoha ledovci, ktere do nej prinaseji nejen vodu, ale i dalsi mineraly, kameni - takze je cele jezero mlecne bile. Teplota kolem 2-5C, ani v lete si v nem asi nezaplavete. I kdyz ryby pry v nem ziji. Krome uchvatnych scenerii, ktere Martinovi ani ve velkem vetru a zime nedovolili opustit prid lodi, byl cely vylet hlavne a jen o dvou ledovcich, ktere jsme navstivili. Ledovec Upsala je druhy nejvetsi v Argentine (a to jen o kousek) a trochu nam chybi slova, jak jej popsat. Ohromna masa ledu, kameni a buhvi ceho, valici se z hor prekonava vse, co jsme dosud videli. Jen pro predstavu - ledovec je napajen 33 mensimi ledovci, jeho delka je kolem 60km, v miste, kde se rozpada do jezera je jeho sirka 5-7km a vyska 130m. Pokud mate stesti a sviti slunce, cele tohle zari tak neskutecne modrou barvou, ze to vypada,, jako by ho nekdo cely polil inkoustem. K tomu si pripoctete i to, ze kazdych par minut se z ledovce ulomi maly kousek o nekolika desitkach metru a s ohromnym rachotem se zriti do hlubin jezera. Neuveritelne, podle nas je to jedna z veci, kterou vazne stoji za to videt.Jen mala vsuvka - cestou na lodi nas vysadili na maly kus pevniny, kde jsem nasel svuj raj a misto, kde bych chtel zit. Uz jsem videl hodne, ale tohle bylo neskutecne... jezero, kusy plavoucich ker, to vse v hlubokych udolich sevrenych vrcholky zasnezenych And, rozkvetle louky, kde se prohaneji jen zdivocele kravy (!), proste raj... (kravy jsou vazne divoke, od roku 1930 tu velmi zdivoceli :) a tak je tu dokonce strileji, protoze zerou co najdou, hlavne male stromy a tak zemezuji obnove lesa).Dnes jsme byli na nejznamnejsim ledovci Perito Moreno, ktery sice neni tak velky jako Upsala, ale zato se k nemu da dojet autobusem a z blizka a shora si jej v klidu prohlizet, jak se rozpada a sune krajinou (2m denne!).Vecer odjizdime do El Chalten, kde hodlame provadet treking na, jak jinak :), ledovci. S mackami, cepinem a plnou vybavou. Takze se ozveme za tri dny, az budeme zase nekde u internetu.Zajimavosti, co se nikam nevesly:1) cesty tu jsou jen z liteho betonu a jsou dokonale - tedy pokud jsou. Jinak je to obludna prasna cesta, po ktere, kdyz jdete pesky, tak vazne trpite2) rozhlehlost plani v okoli je neskutecna - porad mam na mysli Rohanske plane z Pana Prstenu3) $ zde neni USD, ale Argentiske peso, coz je kruci rozdil (18 vs. 6kc) a na zacatku vyletu nas to slusne vystreslo :)4) Prumerny plat je zde na jihu (jih je kupodivu bohatsi nez sever) 1.700$ (cca 10.000Kc). Ale v Buenos Aires pry tak 450$ (cca 2.500Kc). Jinak ale EL Calafate je vyslovene zapadni typ mesta - vsude berou napr. kreditky a celkove je to tu na vysi.5) pocitace zde ale patri do srotu a rychlost pripojeni je peklo - proto nemame silu na praci s fotkami, to zas az priste

Ahoj - zdravime z El Calafate, maleho mestecka v Patagonii. Jelikoz je tuuplne pekelne pomale internetove pripojeni, nezmuzeme se na vic, nez na parhesel: je to tu uzasne, krasne, nadherne.Mame za sebou prvni vylet na lodi po nadhernem jezere Lago Argentina. Celyden jsme proplouvali jako ledoborec mezi krami, bylo to fantasticke -ledovec Upsala ma 60km delku a 5-7km na sirku. Na vysku potom 130m a kdyzjste jen kousek od nej a vidite obrovske kusy ledu, jak se lamou dojezera... taji se vam dech!Priste napiseme vice. Pocasi na jednicku - jdeme na steak :)M@M

Tak uz vime, ze ne vsechny cesty v Argentine jsou v tak perfektnim stavu. Ony sice jsou, ale jen ty, ktere jsou zbudovane. Ostatni jsou jen prasne cesty, pravdepodobne uhrnute bagrem, po kterych ale mistni ridici jezdi v klidu stejnou rychlosti, jako jinde po asfaltu. Tedy kolem kila :). A to same se tyka nejen cest mezi mesty, ale i vetsiny komunikaci ve mestech - coz je celkem pruda, protoze kazde auto zvedne do vzduchu tuny prachu a vy je pekne polykate...El Chalten je naaadherne mestecko v podhuri Fitz Roy. Nemohli jsme se zbavit dojmu, ze jsme se ocitli v nejakem westernovem mesteku. Prasna cesta a kolem obcas nejaka budova. A nad tim se tyci krasne zelene hory se zasnezenymi vrcholky, ze sedel do udoli se vali ledovce a nad tim vsim cni naprosto neskutecna hora Fitz Roy. Cely El Chalten cita par desitek obyvatel, zbytek jsou turisti. Na to, ze jsme zde pobyli jen tri noci, jsme si jej ale zamilovali.V pohori kolem Fitz Roy jsme podnikli dva celodenni vylety, jeden organizovany - Icetrekking, a druhy na vlastni pest jiz bez macek :-). I kdyz cela oblast neni zas az tak velka a v podstate nabizi jen nekolik moznych vyletu, pokud nechcete taborit v horach, znamena to, ze pokazde musite prekonat velkou vzdalenost a se znacnym prevysenim. Na to jsme prisli hned prvni den, kdy jen cesta k ledovci zabrala ostrym tempem peknych 5 hodin - ale stalo to za to. Nejdrive jsme prekonavali divokou reku vytekajici z ledovce pekne zaveseni na lane, nasledne jsme si nazuli macky, do ruky cepin a jali se splhat po ledovci... Chuze po ledovci pripomina chuzi po ledu :-), ale notne zvrasnelem a nikoliv po rovine ale nahoru a dolu dle tvaru ledovce, obcas vas to donuti zdolat i kolmou stenu, coz jsme si vyzkouseli a velmi nas to bavilo (preci jen uz nejsme uplni zacatecnici, viz lonsky vystup na sopku Cotopaxi). Ale byl to zazitek, kdyz paprsek slunce rozzari praskliny ledovce, ze vsech tech prekrasnych odstinu modre, vas az prechazi zrak. Nadhera!Druhy den rano jsme popojeli mistnim tagem o cca 20 km do vesnicky El Pilar, ktera cita vsehovsudy jeden hostel, a odtud jsme vyrazili na uchvatny vylet k lagunam pod Fitz Royem. Meli jsme neuveritelne stesti na pocasi, modra obloha bez mracku a prijemnych 15°C, idelani na trek. Na jare a v lete zde neustale velmi silne fouka (a to vazne hodne!) a pocasi se meni z hodiny na hodinu a neni vyjimkou, ze i kdyz prijedete na par dni, nemusite vrcholek Fitz Roye vubec spatrit. Nejprve jsme sli nekolik kilometru do mirneho kopce kolem reky Rio Blanco, az jsme prisli na rozcesti pod Fitz Roy. Nasledovala ostra pasaz, prekonani nekolika set metru prevyseni, a hura, jiz jste u prekrasne laguny De los Tres. Fitz Roy odtud mate jako na dlani. Martin neodolal a v tristupnove lagune se smocil. Loni se ve stejny den koupal v Berounce a to mela 10C, tak proc se nesmocit i zde :). Pri sestupu dolu jsme zahledli odbocku k Piedras Blacas (Bile skaly) a tak jsme se vydali i tam, cehoz jsme vubec nelitovali. Vsude se valely obrovske balvany bile zuly (odtud asi to jmeno), na kterych se nam moc prijemne lezelo a pozorovalo, jak se nedaleky ledovec rozpada a se zurivym rachotem tristi do laguny. Pak uz jen cesta domu... zajimave ale je, ze zde svita kolem 4 rano a stmiva se az kolem 23h, to znamena, ze s navratem z hor opravdu nemusite spechat a tak se zde bezne vylety protahnou az k nevydrzeni. Ono, kdyz vyrazite v sedm rano a vracite se take v sedm ale vecer, po prekonani vice nez 35 km s 1000 m prevyseni, vychutnante si pravy argentinsky steak s vynikajicim cervenym vinem az do dna :o).Nevim, zdali je to z fotek patrne, ale tahle cast sveta je opravdovy raj. Typem hor nam vzdalene pripominali svycarske Alpy, ale pridejte si k tomu par ledovcu, par nadherne cistych, tyrkysovych lagun, uzasne hluboke lesy bez jedine znamky civilizace a k tomu vsemu okolo vas obcas preleti bud hejno papousku (!) a nebo vam par metru nad hlavavi majestatne krouzi par kondoru. Cele je to proste k pos.... asi tady zustaneme :).Co se neveslo:1) Cena vecere za dva prave a luxusni steaky + lahev mistmiho dobreho vina Malbec je cca 120$ (cca 600 Kc).2) Autobusy a kamiony maji na kolech zajimavy mechanizmuz, kterym za jizdy upousteji a nebo prifukuji pneumatiky, dle potreby.3) Porad nas prekvapuje, jak strasne mili a ochotni jsou tu naprosto vsichni, od ridice autobusu, pres slecny na recepci v hostelu, proste vsichni.4) Internet je tu vazne peklo... je to asi tim, ze je tu pouze spojeni skrze aatelity :(

El ChaltenFitz Roy

Povidani dodame behem dne, zatim posilame fotky z Torres del Paine.

Argentinu jsme opustili po petihodinove jizde autobusem, na ktere bylo zajimave hlavne prekroceni statni hranice. Ten tam je humor, pri kterem v Cechach s gustem troubime na celniky a z okynka vykrikujeme: "Shengen. Shengen" :). Tady jde legrace stranou. Vsichni se tvari hrozne vazne, nechaji nas vystoupit z autobusu a osobne prohledaji kazdy kus zavazadel. Pri tom vas prospikovavaji pohledy tak neprijemnymi, ze vubec nepochybujete o tom, ze jeden maly prestupek vas posle na zbytek zivota za mrize. Jeste by mozna stalo za to napsat par slov k mistnimu cestovani autobusy. Pro nasince je prekvapenim, ze i kdyz se jezdi na stovky kilometru velke vzdalenosti, autobusy jsou v perfektnim stavu a jezdi naprosto presne... nicmene, co porad nejak nejsme schopni pobrat je mistni "pampa". Jedna se o takovou podivnou louku, na ktere se obcas pase nejaka ovce, nebo krava. Problem tehle pampy je spis v tom, ze je neuveritelne obrovska. Tahne se celym kontinentem nekolik tisic kilometru. Takze pokud jedete autobusem z mesta do mesta, v zasade jedete porad rovne, porad 100 km/h a porad nikde nic, jenom jiz zminena pampa. Zadni lide, zadne hory, reky... proste nic.V mestecku Puerto Natales, ktere je asi tak velke jako Cernosice a je turistickym vychozim bodem do hor jsme rychle poresili nezbytne veci (potraviny, pujceni vybaveni na kempovani) a vyrazili jeste navecer na petidenni putovani do Torres del Paine. Hned prvni den jsme si vytycili nelehkou trasu, ktera koncila v prirodnim taboristi pouhych 45 min od nejvyssiho a nejznamejsiho bodu, tedy trojvezi Torres. Na popud mistniho spravce parku jsme si na druhy den naridili budika na 4 hodinu ranni, nebot jsme si nechteli nechat ujit vychod slunce, ktere pry ozari vrcholky hor a skyta neskutecnou podivanou. Kdyz zazvonil budik, malem nas kleplo. Obzvlast potom, co jsme se konecne vypakovali ze stanu a po nekolika minutach ostreho vystupu zacalo prset a vrcholky hor byly zcela skryty v mracich. Nedalo se nic delat a odlozili jsme vystup na 9 hodinu rano a doufali, ze se pocasi zlepsi. Nezlepsilo! :( Rozhodli jsme se tedy tento pohled ozelet a pokracovat ve vytycene trase dal. Cesta skrz narodni park nabizi dve varianty a my vybrali tu ktera svym tvarem pripomina "W". Po nekolika hodinovem sestupu z nejvysich mist se udelalo celkem pekne a vytahli jsme i sortky :-). Docela by nas zajimalo, jak vypada zima v Chile, nebot leto, ktere tu zazivame nyni nabizi teploty kolem 15°C a vitr o rychlosti 80-120 km/h. Poryvy vetru tu jsou opravdu velky pojem. Normalni vanek je kolem 65 km/h, ale bezne vitr prekonava i rychlosti hodne pres 100 km/h - coz je rychlost, pri ktere vas to odfoukne i s 20kg bahohem o nekolik metru jako pirko. Cely den, kazdou hodinu se stridalo pocasi, bylo to k zblazneni - porad jsme se museli svlekat a oblekat, dle toho zda zrovna foukal vitr a byly mraky, nebo svitilo slunicko. Ovsem vrcholek dne prisel v momente, kdy jsme se zastavili v jedne horske boude na caj, asi kolem 17h a v tu chvili se prihnal dest. Trpelive jsme cekali dalsi 2 hodiny, ale nakonec jsme se rozhodli pokracovat dal do asi dve hodiny vzdaleneho taboriste. V momente, kdy uz to vypadalo lepe a vyrazili jsme na cestu, se pocasi rychle zmenilo v silnou vetrnou bouri a dest tropickych rozmeru a uz u toho tak zustalo :-). Takze stan, veceri a vecerni toaletu v mistni ledovcove rece jsme museli zvladnout v desti a silnem vetru. Tuto noc jsme take pochopili, ze zapujceny stan nepatri k nejkvalitnejsim, a ze si pro nas pripravil par milych prekvapeni - zipy nesly temer zapnout, v podlazce byla dira, tropiko bylo na jednom miste natrzene a jedna tycka se vetrem nalomila, takze jsme pri kazdem poryvu vsechny nasledujici noci trnuli hruzou, kdy nam stan spadne na hlavu a bude definitivne vymalovano :-). Nicmene i s timto vybavenim jsme prezili pet dni v nadhernych horach, videli vse, co jsme mohli a stalo to opravdu za to. Koneckoncu fotky mluvi asi za vse.Na Stedry den jsme se z hor presunuli do mesta Punta Arenas (nejjiznejsi chilske mesto), ktere ma sice 120.000 obyvatel, ale porad je to takova otekla vesnice. Nechteli jsme to psat hned, ale po nekolika dnech v Chile mame jasno. Sluzby, jidlo i pohostinnost mistnich lidi se s Argentinou neda srovnat, leda snad je tu rychlejsi internet. Jinak ve vsem vitezi Argentina. Dnes odpoledne vyrazime na tucnaky (nebojte, nebudeme je mit ke stedrovecerni veceri :-) ), ale je tu jedna z nejvetsich kolonii, tak si je nemuzeme nechat ujit. Zitra mame v planu celodenni vylet na kole a potom preletame do severnejsi casti Chile, kde by melo byt uz opravdove leto - ale o tom az priste.Co se neveslo:1) V okamziku baleni batohu do hor vetsinou vazite kazdou malickost a rozhodujete se, zda vzit troje ci ctvery ponozky, protoze to budete vy, kdo to ponese na zadech do kopce - to ale nebranilo Martine si s sebou vzit sve oblibene gelove sedlo na kolo (neptejte se proc...) :o)))))2) Steaky v Chile se nedaji zrat, uz 100 km od hranic s Argentinou, tomu bychom nikdy neverili, ale uz to radeji nebudeme pokouset.3) PS: to sedlo jsem si sebou vzala na planovane cyklo vylety a do batohu do hor se mi dostalo omylem, nebot bylo zasprajcovane v kapse batohu pod spacakem....!Krasne vanoce vsem prejiMartin a Martina

Vulkán "Osorno" a "Puyehue"

Posledni povidani jsme zakoncili prijezdem do Punta Arenas. Hned na zacatek musime napsat, ze tady nekde zacal nas maly mindrak z Chile. Rozdil mezi touto zemi a Argentinou je propastny. Krasa mestecek, nabidka a chut jidel, ochota lidi, cistota - to vse je proste v Argentine o 100% lepsi a jeste ke vsemu levnejsi, coz uz nechapeme vubec.Punta Arenas je takove male, osklive mesto uplne na jihu Jizni Ameriky, na brehu Magallenovy uziny... neni tam vubec nic - par osklivych domu pobitych vlnitym plechem, ve kterych zije asi 120 tisic lidi. Ale maji tam tuny tucnaku, takze jsme se na ne vyrazili (s bandou foticich japonckych duchodcu) podivat. Na jedne plazi jich tam zije az 10 tisic, a tak jsme si je poradne uzili... Je to dost neuveritelne, kdyz kolem vas tohle desne sympaticke zvire pobiha i treba metr a vubec se vas neboji. Tucnaci jsou proste super :).Protoze jsme meli jeden volny den a nevedeli co s nim, pujcili jsme si kola a vyrazili na celodenni vylet do narodniho parku. Cesta byla asi 5 km do prudkeho kopce, prasnou cestou a potom, co jsme nekolik minut polykali prach, jsme si odvazne stopli (i s koly) mistni dodavku. Prima. Park nas dostal nekolika "drobnostmi". Na kazdem kroku jsme v nem narazeli na mistni obyvatele, kteri zjevne travi vanoce kempovanim a parenim u grilovaneho masa. Coz jsme v chranenem parku necekali :). Oni tu slavi vanoce vubec jinak, nez my. Pred pulnoci 24 jedi krocana, potom rozbali darky a ve dve rano se ti starsi zacnou navstevovat a ti mladsi zacnou kalit. My, tohoto neznali jsme si sli pekne pred pulnoci lehnout a ve tri rano jsme byli z toho mumraje dost vedle :). Ale zpet k parku. Po te, co jsme minuli uz asi dvacatou skupinu kempujicich jsme odbocili do mistniho lesa, ve snaze vystoupat na mistni vrchol a podivat se tak na krasu cele uziny. Po dvou a pul hodinach v hustem a dost strasidelnem pralese (ziji tu pry pumy a jina mila zviratka), jsme se po kotniky namoceni do mistni pampy (cti cesky hnusne, podmacene vresoviste, ktere nema nikde konce) ztratili. Po chvili jsme nalezli opet znacku a vyrazili na mistni vrchol. Po dalsich par kilometrech nas tato znacka privedla na puvodni misto, ze ktereho jsme vyrazeli :o)). Po sesti hodinach v lese, dost vystraseni, s mokryma nohama jsme se tedy vypravili zpet domu.Dalsi den jsme preleteli do Puerto Montt. Neco tak strasneho, jako je tohle mesto jsme jeste nevideli. A ubytovani jakbysmet. Ani se nam o tom nechce psat... spina, smrad, kanalizace ustici primo uprostred mesta do more, tuny divnych a spinavych "indosu"... brr. Veceri jsme radsi "pojistili" McDondou :). Jeste, ze nas z toho rano vytahnul pan z mistni pujcovny aut, ktery si tam pro nas dojel. Cimz zacina dalsi cast nasi cesty... mame auto! Huraaaa! Auto je volnost, auto je svoboda, auto je prima. Nas maly Yarisek je bily, sport edice a je s nim legra. Mame ho radi, vozi nas neskutecnym terenem, kde jsme si do vcera mysleli, ze muze projet jenom tank, tak tady vsude nas vozi, po svoje male pneumatiky v prachu a pekne na jednicku a nebo dvojku :o).Auto nam umoznilo se vypravit na mistni velky a krasny vulkan Osorno. Bylo neskutecne krasne pocasi a tak bylo vsechno uzasne. Vodopady pod sopkou, koupani v mistnim jezere, vylet na sopku, proste pohoda, dovolena. Cele to kazilo jen par letajicich "mutantu" - neco mezi cmelakem a hovadem o velkosti cca 5cm, ktere se vas snazi velmi chytre sezrat za ziva a jeste si k tomu prizve bandu sourozencu. Fuj. Vyhnali nas od vodopadu a vubec na ne vzpominame docela s hruzou v ocich...Jeste k sopce. Po te, co jsme vysplhali autem co to slo, jsme se jeste vyvezli o dalsich cca 300 vyskovych metru dal lanovkou a sli se projit k cervenemu krateru. Smerem dolu jsme se ale vydali mistni atrakci, jizdou na lane. Takovy mazec jsme jeste nezazili... predstavte si, ze nejakeho magora napadlo, natahnout nad sjezdovkou ocelove lano a prodavat to lidem s tim, ze se muzou dolu svezt! Nejdelsi usek mel 650m a rychlost, ktere jsme dosahovali byla hodne pres 60 km/h. Ale nebojte maminky, bylo to naprosto bezpecne a dost jsme si to uzili. Cool!Protoze hranice tu zaviraji ve 21h (!), coz jsme nestihli, museli jsme zustat jeste jeden den v Chile. A protoze mame radi vulkany, zjistili jsme, ze od naseho nahodou, v noci a v temnem lese nalezeneho neskutecneho ubytovani v chaticce, se kousek nachazi dalsi sopka. A protoze se na ni muze "jen tak", bez pruvodce, padlo rozhodnuti se na ni druhy den vypravit. Vyrazili jsme z 350m nad morem a vylet po cca peti hodinach zakoncili ve 2250m. Coz je nas naprosty rekord v nastoupanych metrech za den. Skoro 2km nahoru a dalsi 2km pekne vyflusani dolu! Vystup byl sice drsny, ale velmi prijemne jsme si ho osladili tim, ze jsme narazili na dva ceske nadsence, kteri byli desne fajn a celkem stejne na hlavu jako my. Takze zbytek dne s nimi byl hodne prijemny. Na sopku Puyehue budeme vzpominat vzdy s usmevem na rtech. I kdyz nam pocasi vubec nepralo a nahore bylo kolem 6C, chvilema i prselo a misto velkeho krateru jsme videli velke bile prd (mlha), stejne to byla legrace. Cesta dolu se totiz dala sjet po zadku na mistnich snehovych polich. Mentalne jsme se vratili na "zakladku" a hodne se u toho nasmali.Vcera jsme prejeli do Bariloche v Argentine. Prekonavani mistnich kranic je peklo a je to na samostatne (a hodne smutne) vypraveni. A kdyz mate auto, je to proste peklo na druhou. Ale povedlo se a s velkym ocekavanim jsme dorazili do mekky turistu teto oblasti. A druhy den z ni zase rychle utekli. Bariloche je proste velky "Spindl" se vsim spatnym, co z toho vyplyva... tuny paricich turistu, hluk a vlastne vsechno to, od ceho jsme utekli na dovolenou.Dnes jsme ale v prekrasnem mestecku San Martin de Los Andes. Cesta sem vedla po nezpevnene ceste kolem prekrasnych jezer a rek - uzasnymi horami, neuveritelnou prirodou - neda se to popsat. Po El Chaltenu je to jednoznacne nejhezci oblast, kterou jsme navstivili. Tady by se daly travit tydny a tyhle tydny by staly hodne za to!Tak ahoj, zase se ozveme za par dni. Mame v planu dalsi sopku a take nejake to sjizdeni divokych rek (rafting)!

Vystup na vulkan Villarica...Podrobnejsi povidani priste, zatim alespon par obrazku... ze sopky se intenzivne cmoudilo a tak to byl kolosalni zazitek!

Naposledy jsme se dostali k internetu v mestecku "San Martin de Los Andes", kde jsme druheho dne podnikli maly vylet na kolech. Byl to spis takovy sjezd z mistnich hor, kam nas pred tim prevezli auty. Na konci vyletu docela intenzivne prselo a tak to ani nestalo za moc. Co nas ale dostalo, bylo to, ze v Argentine se 30.12 menil o hodinu cas. A samozrejmne nam o tom nikdo nic nerekl. Takze jsme nejen zaspali, ale i zazili nekolik komickych situaci. Mistni manik na recepci byl naprosto neuveritelne hodny. Na jakoukoli otazku odpovidal s bohorovym klidem "Siiiii" a v zapeti zaridil naprosto cokoli. Takze nejen zdrzel vylet na kolech, ale jeste se nas na pokoj prisel zeptat, zdali nechceme pomoci s balenim veci a do kapsy nam na cestu pribalil par kroasantu! Co dodat, mame se v Cechach v oblasti pohostinstvi jeste hodne co ucit :).Vecer jsme prejeli Yariskem opet pres hranice do Chile. Pocasi stalo za prd a tak nas ani nemrzelo, ze Argenitinu definitivne opoustime. Cestou z auta jsme zahledli par uzasnych stromu xxx (na jejich jmeno si ale ted nemuzeme za boha vzpomenout) - ktere vypadaji jako smes smrku a kaktusu a pusobi tak dost neskutecne. Vecer jsme dorazili do mestecka Pucon, pred kterym jsme byli obcas varovani, ze je to centrum turistu v Chile. Nam se tam ale strasne libilo a nasledujici tri dny tam patrily k tem nejkrasnejsim. Cele mestecko je jako namalovane. Malicke, vsechno je po ruce... k tomu vsemu se nachazi na brehu krasneho jezera a hned za baraky na okraji mesta se tyci kourici sopka Villarica. Neuveritelne. Ve meste sice vsechno podrizeno turistum, ale tak nejak vkusne. Hotely tu sice jsou, ale male a malo, takze parada. A to nejlepsi nas teprve cekalo po zapnuti mobilu, ktery byl nekolik dni mimo signal. Prisla nam zpravicka, ze Petr a Iva, se kterymi jsme se potkali pred par dny v horach to zabalili na pobrezi Chile a ze na nase doporuceni prijeli za nami do Puconu. Parada! Vecer jsme tak zasli do par agentur zaplatit zalohy za vystup na Villaricu a rafting a potom se pekne upravili mistnim vinem v prima baru :). Nevim, kdo rika, ze v Chile a v Argentine jsou dobra hlavne cervena vina. Jednou jsme zde zkusili bile na ochutnavku (mame ho radsi nez cervene) a od te doby pijeme uz jen a jen bile vino, ktere je proste neskutecne dobre.Druhy den rano se na nas stesti konecne usmalo a behem vystupu na sopku Villarica (cca 2800m) se postupne udelalo krasne. Sice to zrana moc nevypadalo a mistni pruvodce nabizel i vraceni penez a zruseni cele akce, ale my jsme na nej nedali a i kdyz byl vrcholek jeste stale v mracich, jsme se vydali stoupat vzhuru. Vetsina lidi, kteri stoupaji na vrchol teto sopky, vyuziji pro prvnich par set metru lanovky - kterou jsme ale drsne opovrhli a vydali se po svych hned od pocatku. Diky tomu nas mnoho lidi predbehlo a my je museli nasledne pri stoupani v ledovci slozite predchazet. Diky prima guidovi, ktery nasi malou skupinku vedl bezpecne i mimo vyslapane trasy, jsme se na vrchol dostali i tak mezi prvnimi. Jeden z nejvetsich zivotnich zazitku na nas ale cekal az v momente, kdy jsme si konecne uvedomili, ze to, co jsme doted povazovali za mraky valici se pres vrchol hory nejsou mraky, ale ze nase mila a krasna sopecka moc pekne doutna. A kdyz tak stojite na okraji krateru a z pod nohou se vam vali oblaka dymu, ktery mimochodem strasne smrdi, stipe v ocich a nuti ke kasli, je to zazitek jako blazen. A k tomu ten vyhled! To je dalsi tresnicka na dortu! Nekolik nadhernych sopek, kterym vevodi majestatni vulkan Lanin (cca 3800m) a nebo treba i sopka Lllaima, ktera nasledujici den vybuchla - coz jste asi videli ve zpravach :). Nas pruvodce byl opravdu prima a obesli jsme si cely kourici kratek kolem dokola a vubec si to na vrcholu v nadhernem pocasi uzili. Cesta dolu byla opet po zadku - dokonce vam na to pujci takove klouzaci kalohoty. Takze opet hodne zabavy... proste, jak jsme psali minule - zakladka :).Kdyz prijdete na Silvestra odpoledne z tohoto vyletu, resite, co byste tak jeste mohli podniknout. My se rozhodli navstivit sice ponekud odlehla, ale zato o to krasnejsi "termas". Tedy prirodni lazne, vytapene horkymi prameny z mistnich sopek. Po narocnem dni to byl uzasny relax a v dobe, kdy v Cechach bouchali petardy, jsme se cachtali v privatnim bazenku a pili mistni sano. Dost pohoda :). Po tomhle vsem uz nam na pulnoc nezbylo mnoho sil a proto jsme zapadli do jedne dobre vypadajici restaurace a pekne si na novy rok cinkli kvalitnim a vytecnym steakem!Jenom mala poznamka - vsude tady na ulicich ziji smecky psu vsech moznych ras, kteri jsou neskutecne vlezli a kdyz si vas oblibi, jsou schopni s vami jit naprosto kamkoli. Petr se ukazal jako psomil a kdyz uz byl ten silvestr, dal jednomu z nich sousto toho uzasneho steaku. A ta mrcha si predstavte, to ocuchala, parkrat prevalila v morde a nakonec to vyplivla na ulici a zhnusene odesla pryc! Kdybychom to nevideli, neverime. Nicmene jeden vorisek nas nadchnul - dali jsme mu prezdiku "packa pres packu", coz presne popisuje jeho zakladni posez :)).Po vydatnem spanku a za nadherneho pocasi jsme se na Novy rok vypravili na raftu splout mistni reknu "Trancura". Byl to velky zazitek (pereje stupne 3-4), ale i tak se to s nasim lonskym sjizdenim reky "Apurimac" v Peru nedalo srovnat. Ale co... prima parta, prima pocasku, pohodicka... Po navratu do Puconu jsme stale nemeli dost a tak si na mistnim jezere pujcili vodni skutry a poradne to jeste jednou rozjeli. A to doslova. Adrenalin jako blazen, kdyz letite pres vlny i 60km rychlosti. Jupiiiiii....Dalsi den byl cestovni. Autem na letiste, vraceni Yariska a let s dvemi mezipristanimi na daleky sever Chile. Samotne pristani byl docela mazec. Skluzy pres kridlo nekolik set metru nad zemi, na to neni nasinec moc zvykly. Jenze v mistni vysce a pri silnem vetru to asi jinak nejde. Jeste prejezd busem par kilometru a jsme na nekolik dni v dalsim cili - "San Pedro de Atacama". Velmi rychle nam doslo, ze je zde vsechno jinak. Poust a zase jen poust. A k tomu male problemy s prechodem do vysek kolem tri kilometru.Dva dny jsme zde vyplnili poznavacimi vylety za mistnimi zvlastnostmi. A ze jich tu maji... Predevsim nejvetsi poust v Chile Atacama a kolem ni same aktivni sestitisicove sopky, ktere celou krajinu velmi vyrazne ovlivnuji. Prvni den jsme se jeli podivat na uzasne modre laguny ve vyskach kolem 4300m a cely den zakoncili zapadem slunce nad solnou pousti. Dnes jsme po drsnem vstavani ve 3:45 rano navstivili i velkou atrakci - horke gejziry chrlici vodu a paru do nekolika metru. Deje se tak ale jen mezi 6-7, tesne pred vychodem slunce, proto to ranni vstavani. Kdo chtel, mohl si v jedne z horkych lagun i zaplavat. Odpoledne jsme se jeste mrkli do udoli smrti a nasledne i do mesicniho udoli. Nazvy vypovidaji za vse. Docela silene misto. Ani nevime, jestli je to zde hezkde, nebo ne, ale nekdy nas ta obskurni mista, tvary, barvy a nebo vsechno dohromady dostane. Jenom mala poznamka - vsechno je to tam ze soli. Sul je pry po pousti az 1,5km hluboka! Fotky vam asi reknou vice.Zitra jedeme konecne do Bolivie. To znamena tri dny v terennim jeepu skrze hory, pouste, kolem lagun a kdovi co jeste nas tam ceka. Bolivie je pry silene chuda a tak naprosto netusime, kdy najdeme dalsi internet. Minimalne tak pet dni budeme asi uplne mimo. Tak zatim ahoj a priste z Bolivie!A btw: Stastny novy rok 2008!

Kdyz jsme naposledy zasedali k sepsani nasich zazitku v "San Pedro de Atacama" (Chile), ani nahodou jsme netusili, jaka "jizda" nas ceka. A to doslova. Meli jsme zaplacen tridenni prejezd terennim jeepem z Chile do Bolivie, s celou radou zajimavych mist, ktera jsme navstivili. Rano jsme nasedli do maleho mikrobusu a vypravili se stoupat k Bolivijske hranici, kde jsme meli presednout do jeepu. Hranice se nachazela na zcela uzasnem miste a ve vysce blizke 5km. Coz je docela mazec. Jinak ale celkem pohoda, tady uz nekontroval nikdo nic. I kdyz jsme na hranici prijeli jako prvni, nakonec jsme z ni odjizdeli az jako posledni. Cimz zacali takove "male" problemy s cestovni kancelari, od ktere jsme meli celou akci zamluvenu. Zatimco ostatni turiste nasedli do pristavenych jeepu, my jsme tam zbyli zcela sami a to uz zacinal byt Martin krajne nervozni. Nakonec se ale rozhrkany jeep objevil a my vyrazili vstric dalsim dobrodruzstvim. Tech nekolik dnu se podepsalo na psychice Martina, protoze nic nebylo tak, jak bylo domluveno. Ale zvladl to, pasaaaak :). Misto slibeneho noveho LandCruisera, se k nam dokodrcala asi 15 let stara Toyota LandCruiser, ve ktere nefungovalo vubec nic. Dokonce i ridic, ktery se mj. predstavil jako nas pruvodce, sedel obleceny do monterek a kazdou zastavku travil tim, ze auto zcela rozebral a zase slozil. Po nekolika dnech jsme ale pochopili, ze i kdyz jsou tu k videni i novejsi auta, vicemene se jedna o zcela standardni situaci. Mala poznamka: 100% aut na jihu Bolivie jsou Toyota. Nechapeme... Stravili jsme nakonec tri nadherne dny, prejezdem mezi horami, lagunami (tuny plamenaku, kam se podivas) a dalsi neskutecnou prirodou na nahorni plosine Altiplano. Je to legrace, jak v cele Bolivii nehraje nadmorska vyska vubec zadnou roli. Prvni noc jsme spali (spis tedy nespali a bdeli) ve vysce 4.280m a tak je to tady porad. Takze nas obcas boli hlava a bojujeme s dechem. Na alkohol zapomente! Tady se to proste neda, nejlepsi je coca caj, ktery vas spolehlive vyleci. Protoze jsme jeli tri dny autem naprostou pustinou, neni vlastne co vic psat a nezbyva nez doporucit, abyste nahledli do fotek, ty asi mluvi za vse. Jedine, co z prejezdu hor vybocilo, byla navsteva solne pouste "Salar de Uyuni". Jedna se o obrovskou solnou placku, na ktere je vsude (v tomto obdobi) par centimetru vody. Jakekoli rozmery a chapani prostoru zde pozbyva smyslu. Jedine, co obcas narusi nekonecnost solne pouste, jsou delnici, kteri rucne (krumpacem a lopatou) shrnuji sul do homoli, ktere potom svazi staricky nakladak do tovarny na sul. A jeste jedna zajimavost, i kdyz asi jen pro turisty. Uprostred pouste mistni lide postavili hotel, ktery je cely ze soli. Se vsim, co k tomu patri. Pokoje, postele, stoly, zidle - vsechno je ze soli.Ve mestecku "Uyuni" jsme narazili na prvni Bolivijskou realitu. Meli jsme puvodne zaplacene listky na bus do "Potosi" a nasledne az do "Sucre", ale nakonec jsme si vyhadali alespon nejake - a to jen do "Potosi". Cestovka nas pekne vysplouchla a hlavne to cele spatne zorganizovala. Nechteli jsme na miste zustat ani o den dele (nebylo tam naprosto co delat) a predstavte si, ze vsechny listky na bus byly vyprodane na dalsi dva dny dopredu. Z cehoz nas malem kleplo! Meli jsme ale kliku a potkali jsme prima "chicas" z Holandska a s nimi jsme se slozili na taxi/jeep, ktery nas za 200USD$ prepravil do 240km vzdaleneho "Potosi". Cesta to byla uzasna a zcele nezapomenutelna. Jeden zazitek za vsechny. Predstavte si, ze jste nekde totalne ztraceni v horach a ze desitky (mozna stovky) kilometru neni nic a nikdo. Dojedete obrovsky kamion, ktery se v jedne ze zatacek proste zasprajcl. To byla vazne depka, protoze to vypadalo, ze tam budeme nocovat - zadna jina cesta uz horami nevede. K nasemu uzasu se ale odnikud za 5min vyritil rychlosti 5km/h bagr, ktery bez velkych okolku do kamionu nekolikrat strcil obrovskym hrablem a krize byla vyresena. Nikdy nepochopime, kde se ten bagr vzal a ani nikdy nezapomeneme na zaber, kdy bagr stoucha do nakladaku. Parada!Dalsi den jsme navstivili nejvetsi a jedinou, pekelnou atrakci, stribrne doly v "Potosi". Mimochodem, toto mesto je oficialne nejvyse polozene mesto na svete (4.060m)! Navsteva dolu probiha asi nasledovne: nejdrive koupite hornikum nejaky darek (coca, nebo nejake piti) a v dalsi ulici si koupite nekolik patron dynamitu. Proste jen tak vlezete do kramu za cca 50kc si koupite igelitku s dynamitem, rozbuskou, posilovacem vybuchu a vubec vsim, co potrebujete na odpaleni velkeho kusu skaly. Dynamit bud koupite take jako darek hornikum a nebo si jej ponechate pro vlastni zabavu = vlastni vybuch! Kdo si pod predstavou navstevy dolu predstavi nejakou peknou prochazku pod zemi, ten je totalne mimo. V male skupince po sedmi jsme vyrazili sachtou do nitra hory. Nejdrive byla sachta celkem normalni a my v ni nemeli problem postupovat vpred, zahy se ale smrskla na malou skviru, ve ktere jsme se po ctyrech spousteli po kladach (!) az do minus tretiho podlazi. Valna vetsina navstevniku to tady zabali a jde zpet, protoze dole je to prave peklo. Neni tam misto, neda se tam dychat (pres pusu vam sice daji satek, ale prach smiseny s buhvi cim vam stejne vleze vsude) a teplota stoupa ke ctyricitce. A to cele ve ctyrech kilometrech nad morem. Chapete, ze jsme si za tohle silenstvi jeste zaplatili? Chudaci hornici... pry nepreziji v dolech vic jak deset let (oficialni prumer) a pracuji v podminkach jak z predminuleho stoleti. Navic je pravidlem, ze se jedna o rodinnou tradici a tak se obcas setkate i s dvanactiletymi detmi! A duvod? Prumerny bolivijsky plat je pry 500bs, zatimco tady si muzete vyrubat az 2.000bs (cca 4.500kc). Nejvetsi narez prisel nakonec, kdy si Martin dle instrukci prichystal zakoupeny dynamit a nasledne jej i sam odpalil. Mazec!Poznamka: pokud se divite, ze je mozne si na ulici jen tak koupit dynamit, vezte, ze jste v Bolivii. Parta mladiku z Anglie si tady pred dvema mesici zakoupila dynamitu co to slo a nasledne s nim zbourala hostel, ve kterem bydlela! :DZ "Potosi" jsme prejeli do "Sucre", coz je byvale hlavni a take krasne mesto. V "Sucre" prekvapive zafungovala i nase cestovka a vydala nam zaplacene letenky. Diky nim jsme letadlem preleteli do "La Paz" a hned odtamtud zase vypadli k jezeru "Titicaca" do mestecka "Copacabana". Cesta autobusem z "La Paz" mela jednu prima atrakci - cely bus se nalodil na dreveny (a dost spatne vypadajici) vor, ktery nas prevezl pres kus jezera. Cestu nam zkraslila i mlada bolivijanka/peruanka se dvema detmi, ktera si zakoupila jedno (!) sedadlo hned vedle Martiny. Je asi namiste zde napsat, ze ono mistni obyvatelstvo sice vypada krasne na fotkach, ale rozhodne nevoni. No nic...Nyni jsme uz dva dny v "Copacabana" a podnikame jednodenni vylety po okoli. Zajimavosti je rozhodne to, ze jelikoz je obdobi destu, celou noc straslive prsi, ale rano se vycasi a pres den je pro nasince i teplo na koupani. Ale pozor, odpoledne se zase zatahne a zacne intenzivne prset. Vcera jsme si udelali vylet na maly ostrov "Isla del Sol" a dnes se sli projit vlastne jen tak kolem jezera. Nakonec jsme ale usli 20km a totalne nas to vyridilo. Takze ted piseme uplne grogy. Ono to sice nevypada nijak daleko, ale jezero je v nadmorske vysce 3.810m a pokud nekam vyrazite, je to vzdy do kopce. Stale si nejsme schopni zvyknout na nedostek kysliku ve vzdychu a zabijacke slunce, ktere vas za par hodin spali na troud.Zitra vyrazime do "Sorata" za dvojici kamaradu z Argentiny, kteri jsou moc fajn a mame v planu tam s nimi podnikat par poslednich treku. Potom uz nas ceka jen jizda na kole dolu po "Death Road" a let s jednodenni zastavkou v "Buenos Aires" domu. Ale jeste pred odletem snad stihneme jeste neco napsat a take nabidnout nejake fotky.

Po dopsani predchazejicich zazitku jsme si zacali poradne "uzivat" Bolivii. Uvozovky jsou na miste... prvni, co nas nemile prekvapilo pri opousteni "Copacabana" byla naprosta absence jakehokoli bankomatu. Dokonce jsme se zacali obavat, ze hotel, ve kterem jsme bydleli tri noci, budeme muset opustit "na cerno" - treba ve tri rano. Nakonec jsme ale po mensim nervaku dostali svoje penizky v hotovosti z pobocky jedne mistni banky. Uff!Jelikoz mezi mesty, kam jsme se chteli dopravit, neexistuje prime spojeni, sedli jsme duverive na bus do "La Paz" s tim, ze vystoupime na krizovatce v pulce cesty a chytneme si jakykoli protijedouci autobus. Coz se ale nestalo :). Na krizovatce jsme vytvrdli nekolik desitek minut a misto regulerniho autobusu jsme se snazili chytit si mistni "micro". Jedna se vetsinou o malickou Toyotu (takova ta hranata krabice ala minivan), ve ktere se tisni minimalne devatenact lidi (a mnohdy i vice). Ridici techto vozitek nam sice ochotne zastavovali, ale my je s diky odmitali, protoze prisednout si na klin mistnim indianum nam nebylo po chuti :o). Nebylo to jednoduche, ale nakonec jsme se pomoci jednoho stopu a jednoho taxi dostali az do cile nasi cesty, do mestecka "Sorata"."Sorata" je umistena na naprosto neskutecnem miste - je prilepena na skale nad hlubokym udolim na polovine cesty mezi altiplanem a dzungli. Cesta zacina tim, ze autem projedete sedlem ve vysce 4.300m a nasledne 30km klesate z kopce, chvilemi utapite auto v tunach bahna, chvilemi mate pocit, ze se zritite do propasti, chvilemi, ze se pozvracite z mistnich zatacek. Je to malicke mesto, kde neni zadny signal mobilniho telefonu a pokud si chcete cokoli koupit, musite k mistnim trhovcum, obchody tu temer neexistuji. Nicmene, kvuli sve jedinecne poloze je to vyhledavane vychozi misto na jedny z nejzajimavejsich treku na svete. Nemeli jsme na to cas, ale uskutecnit dvanactidenni prechod Cordillera Real by bylo nasim snem. Asi se sem jeste v budoucnu vratime... Misto toho jsme zvolili pouze dvoudenni vystup k mistnim lagunam - Chillata (4.300m) a Glaciar (5.200m). Zapujcili jsme si stan, nakoupili vse nezbytne a vyrazili vstric novym dobrodruzstvim. V okamziku zahajeni vystupu (3.100m) svitilo krasne slunicko a vse vypadalo naprosto idealne. Po nekolika stech metrech se ale pocasi zacalo radikalne menit. Prislo mnoho mraku z dzungle, ktere se zarazily o vysoke hory, takze jsme stoupali nejprve v huste mlze a po chvili i v hustem, tropickem desti. Nevzdali jsme se a po nekolika hodinach uspesne prekonali vysoke prevyseni (s plnou bagazi, pres 1 km) a dorazili na taboriste k prvni lagune. Vycerpani, hladovi a zmrzli jsme vybalili zapujceny stan a stejne jako pred mesicem v "Torres del Paine" s hruzou zjistili, ze stan nesplnuje ani v nejmensim nase ocekavani. Stan totiz nebyl zadny prcek, ale jednalo se o ohromnou obludu pro nejmene sest lidi, coz na taboristi umistenem na skalach u malicke laguny v horach byl zavazny problem. Stale v hustem desti jsme pobihali kolem dokola a resili prastarou otazku: "Kam s nim?". To jsme ale jeste nevedeli, ze stanu chybi zrejme jedna vrstva podlazky a ze do nej zespoda huste tece. Jen pro predstavu - sundate si boty, slapnete kamkoli do stanu a za vami zustava mokra tapota. Vetsi depku si ani snad neumime predstavit. V neprestavajicim slejvaku jsme si dali alespon neco k jidlu a vzhledem ke kvalite stanu a pocasi se rozhodli dale ve vystupu nepokracovat a obratit se na cestu zpet. A to opravdu s tezkym srdcem, letos nam pocasi na vrcholove vystupy moc nepralo. Jesteze ale tak, protoze dalsi dny se pocasi dale zhorsovalo, takze bylo jedine dobre, ze jsme utekli z hor pryc. Vecer jsme nalezli i nase kamarady z Argentiny a rozhodli se s nimi stravit par dalsich dni. Jen poznamka na zaver: v "Sorata" jsme nalezli penzion vlastneny Petrou z Nemecka, coz byl vazne kauf - konecne horka sprcha, normalni periny a bezva jidlo! Diky!! A jeste jedna poznamka ke stanu: nemyslete si o nas, ze jsme blbi, ze jsme si ten stan nezkusili - ale jak si chcete vyzkouset podlazku, kdyz je v kancelari sucho?Druhy den jsme se spolecne s Carolou a Robertem vypravili uz tradicne mistnim "micrem" do "La Paz", kam jsme se po krasnych 4 hodinach nakonec zcela zmackani dokodrcali. V "La Paz" nam pak byla odmenou prima vecere v kubanske restauraci. Martina ve vidine brzkeho navratu zacala plnit vsechny batohy roztodivnymi darecky pro siroke okoli, takze se mate na co tesit :).Dnes jsme se vypravili do "Tiwanaku", coz je kultovni misto pro mistni obyvatele. Jedna se o ruiny kdysi hlavniho mesta civilizace Aymara. Jen pro predstavu. V Bolivii jsou dnes tri oficialni jazyky - Aymaru (civilizace Aymaru 600-1100nl), Quechua (civilizace Inku, kteri byli v Bolivii jen 80 let na prelomu 14-15 stoleti) a nakonec spanelstina. Aymaru zde stale hraje velmi vyznamnou roli, hlavne u chudeho obyvatelstva, prevazne zijicich v horach. Takze jsme si to nemohli nechat ujit. Bylo to celkem zajimave, obrovske sochy nam pripominaly ty, ktere jsou v Chile na Velikonocnich ostrovech.Zitra se ale mooooc tesime, protoze konecne sjedeme na kolech svetoznamou cestu smrti (Death Road), ktera je jedna z mala, co spojuje nahorni plosinu altiplano a dzungli. Pro predstavu se muzete podivat sem: http://www.fundumper.com/weird/road_of_death_2.jpg