Letošní rok byl nějaký ještě víc hektický než jindy, tak jsem moc rád, že po nějaké době si s Jonem jedeme vyčistit hlavu do vzdálených končin. Na minulé cestě po Argentině jsme si odskočili na chvíli do Chile na W track a moc se nám tam líbilo, tak jsme si řekli, že letos dáme Chile. 20.10. Přílet do Santiaga a AI plán Přistáli jsme na letišti v Santiagu a začali jsme na sebe koukat, co teď. Nikdo z nás neudělal žádný plán kam jet, kde budeme bydlet atp. Naštěstí žijeme v době AI, tak nám Jonášova AI doporučila, ať si koupíme let do města Iquique, tam si půjčíme auto a jedeme potom do pouště Atacama. Tak warum nicht. Latam vyprodáno, ale společnost SKY měla letenku, tak ji kupujme a bookujeme ubytko, 3h čekání na letišti, 1,5h let a večer už jsme v Iquique. Tam teprve zjišťujeme, kde to vlastně jsme. Iquique je město úplně na severu Chile, je na pobřeží a připomíná trochu Austrálii. Nad městem je obrovská písečná duna. Na to že má cca 250 000 obyvatel, tak je celkem klidné. BTW dodnes netuším, proč nás sem AI poslala právě sem. Do Atacamy všichni lítají do blízkého města Calama a nemuseli jsme jet 500km, ale i to vlastně nakonec byl fajn zážitek. 21.10. Relax v Iquique a trable s autem Pocourali jsme po snídani po městě – je tu krásné náměstí, Calle Baquedano: historická ulice s původními dřevěnými domy, věrná replika slavné chilské válečné lodě Esmeralda z roku 1879, městská pláž Playa Cavancha (odpo šel Jonáš spinkat a já se šel vykoupat. Vlivem studeného Humboldtova proudu tekoucího podél jihoamerického pobřeží je to teplotně takové Chorvatsku v dubnu 😊, ale bylo to fajn.). Na obídek parádní Ceviche. Jak jsem psal, bylo potřeba půjčit si auto, a to ještě navíc tak že ho vrátíme v jiném městě. Už jsem z toho byl trochu na nervy. Jen 2 půjčovny ve městě, žádná rezervace a za hodinu zavírají. Budím Jonáše a jedem do půjčovny Sixt. Tam si nás vyslechli a že to není problém, ale až za 5 dní, dříve volné auto nemají. Poslali nás do Avisu a tam se pán také jen zasmál, že bychom chtěli auto hned bez rezervace. Tak volám Uber na cestu na hotel a řeším s AI, co s tím budeme sakriš dělat, když chceme do pouště a nemáme auto. Těsně než Uber přijel, tak pán z půjčovný zavolal, že by auto nakonec měl, jen ho právě vrátili a nebude umyté. Sláva, zázrak bereme hooooo!!! 22.10. Cesta do San Pedro de Atacama Brzo ráno vyrážíme po krátké snídani ve městě na cestu. Cesta vede nahoru na dunu nad městem, tak máme krásný pohled na město na pobřeží pod sebou. Po cestě jsme navštívili. Humberstone Humberstone je opuštěné ledkové městečko uprostřed pouště Atacama, asi 45 minut od Iquique. Vzniklo v roce 1872 pod jménem La Palma. Později ho přejmenovali po britském chemikovi Jamesi Thomasovi Humberstoneovi, který tu zdokonalil těžbu ledku. Ten se v té době vyvážel do celého světa jako hnojivo a surovina pro výbušniny. Když Němci vynalezli syntetický dusík, chilský ledek přestal být potřeba. Město postupně chátralo, až ho v roce 1960 definitivně opustili. Dnes se tu dá projít divadlem, kostelem, školou, tržnicí nebo hotelem. Celé to působí jako časová kapsle, v níž se život zastavil uprostřed všedního dne. A připomíná to, jak skvělý byznys může externím faktorem prakticky skončit ze dne na den. Santa Laura Santa Laura leží jen asi kilometr a půl od Humberstone. Dominuje tu obří rezavá louhovací věž, kde se z vytěžené horniny vyluhoval ledek. Mezi zrezivělými stroji, dílnami a kolejemi to vypadá jako z postapokalyptického filmu. Místní tvrdí, že tu straší duchy bývalých dělníků, takže atmosféra je o to silnější. Továrna fungovala do 1960, kdy ji zavřeli spolu s Humberstone. Cerros Pintados Pak jsme se zastavili u Cerros Pintados, „malovaných kopců“. Ve skutečnosti to nejsou petroglyfy vytesané do skály, ale geoglyfy: obrazce poskládané z tmavých kamenů na světlém svahu nebo naopak vyškrábané do povrchu. Na zhruba 4 km dlouhém svahu jich je přes 350 a nejstarší jsou asi tisíc let staré. Najdete tu lamy, lidské postavy, ptáky i geometrické symboly. Archeologové se domnívají, že sloužily jako dopravní značky a orientační body pro karavany lam, které vozily zboží mezi Andami a pobřežím. Uprostřed nekonečné pouště je to jedno z nejsilnějších míst celé cesty. Chuquicamata Těsně před Calamou jsme míjeli Chuquicamatu, jeden z největších povrchových dolů na měď na světě. Obří jáma je dlouhá přes 4 km, široká asi 3 km a hluboká víc než kilometr. Nákladní auta na jejím dně vypadají jako hračky, přitom jejich kola jsou vyšší než člověk. Chile je největší producent mědi na světě a Chuquicamata je dlouhá desetiletí symbolem tohohle bohatství. Jonáš převzal řízení a jede jako drak, protože vybral ubytko s welness a už se vidí ve vířivce a v sauně. Bohužel cesta byla dlouhá a asfaltka už dávno skončila a přijeli jsme pozdě, ale jsme v Atacama už se těšíme na pouštní zážitky!.

23. 10.: Laguna Cejar a Valle de la Luna Laguna Cejar Laguna Cejar je slané jezírko uprostřed solné pláně Salar de Atacama, asi 20 km od San Pedra. Voda je tak slaná, že vás nadnáší podobně jako Mrtvé moře. Tyrkysová hladina, bílé solné okraje a v pozadí sopka Licancabur dělají z místa jedno z nejfotogeničtějších v celé Atacamě. Ale těch cca 8C co to mělo! Jsme vymrzlí ještě několik hodin potom. Valle de la Luna Údolí Měsíce leží jen pár kilometrů za San Pedrem a opravdu vypadá jako z jiné planety. Vítr a voda tu po miliony let tvarovaly sůl a jíl do ostrých hřebenů, dun a skalních útvarů, třeba slavných Tří Marií. Krásně jsme si tam prochodili všechny 3 hlavní traily. Vrátilili jsme se zase pozdě a Jonáš nestihnul znovu welness. 10.: Altiplánské laguny Laguna Chaxa Laguna Chaxa je mělké jezero uprostřed Salar de Atacama a jedno z hlavních míst, kde žijí plameňáci. Brodí se tu hned tři druhy, andský, chilský a plameňák Jamesův. Ranní klid, odlesky na hladině a růžová hejna na pozadí bílé soli patří k nejkrásnějším zážitkům celé Atacamy. Socaire Socaire je malá atacamská vesnička ve výšce asi 3 200 m s terasovitými políčky a koloniálním kostelíkem. Místní komunita spravuje vstup k lagunám Miscanti a Miñiques, takže se tu musí všichni povinně zaregistrovat. Nás zkontrolovali s QR kódem i SPZ auta, a pak jsme mohli pokračovat dál do hor. Laguny Miscanti a Miñiques Dvě altiplánská jezera ve výšce přes 4 100 m mají sytě modrou barvu, jakou jsem jinde neviděl. Rámují je stejnojmenné sopky s čepicemi sněhu a kolem se pasou vikuně. Vzduch je tu řídký a chladný a ticho až neuvěřitelné. Piedras Rojas Piedras Rojas („Červené kameny“) leží u solné pláně Salar de Aguas Calientes, ve výšce kolem 4 000 m. Rudé vulkanické skály, zbarvené oxidací železa, tu kontrastují s tyrkysovou vodou a bílou solí. Obvykle tu silně fouká, ale ty barvy stojí za to. Toconao Na zpáteční cestě jsme se zastavili v oáze Toconao, kde jsou domy postavené ze světlého sopečného kamene liparitu. Po dni ve vysokých horách působí zelená oáza jako příjemný návrat do civilizace. Už potřetí jel Jonáš jako drak kvůli "svému" wellness a tentokrát jsme tu včas. Na recepci se ale dozvídáme, že wellness jsou jen masáže, které je potřeba booknout 24h předem a jinak nic. 10.: El Tatio a Puritama Gejzíry El Tatio El Tatio je největší gejzírové pole na jižní polokouli a s výškou asi 4 300 m jedno z nejvýše položených na světě. Vstávali jsme kolem čtvrt na pět a v pět ráno už jsme vyráželi. Gejzíry jsou totiž nejkrásnější za úsvitu, kdy horká pára naráží na ledový vzduch. A ten byl opravdu ledový: kolem minus šesti stupňů, prsty mrzly a fotit se dalo jen chvíli. Jakmile ale vyšlo slunce nad hory, desítky sloupů páry se rozzářily a zima šla rázem stranou. Machuca Cestou zpátky jsme se zastavili v Machuce, maličké vesnici s pár domky a kostelíkem s doškovou střechou. Místní tu prodávají špízy z lamího masa. Ideální druhá snídaně po mrazivém ránu. Termas de Puritama Puritama jsou termální prameny v úzkém kaňonu ve výšce asi 3 500 m. Osm přírodních tůní propojují dřevěné lávky a voda má příjemných 30–33 °C. Po ranním mrazu na El Tatiu to byl ten nejlepší možný závěr dne. Ono se to nezdá, ale většinu dní jsme najezdili stovky kilometrů po nezpevněných cestách a vstávali brzo a vraceli se pozdě, tak jsem rád, že poslední den jsme zpátky docela brzo a užíváme si ještě také samotné město. Vlastně jsem původně netušil, že pojedem do pouště, ale nakonec to byla jedna z naprosto nejlepších částí, které jsme v Chile navštívili. Ono s tou AI je to vůbec zajímavé. Nesnáším trend, kdy je na všechno potřeba kupovat lístky online dopředu na konkrétní časy. Když je nemáte, jste v háji. Tady těch lístků bylo potřeba mrak. Moje AI udělal zadání pro Jonášova AI agenta, který to vyplnil, zaplatil, nakoupil. Ale pak jsme třeba takhle jednou ráno někam jeli a ani jeden jsme nevěděli, kam to vlastně jedem. To tvoje AI. To jo, ale moje AI to objednala kvůli tvojí AI...No ale moje AI to navrhla na základě tipů od tvojí AI... aha, no tak uvidíme, co tam bude :-).