Jak nejsou ty služebky tak létat jednou ročně přináší mírnou nervozitu. To, že je jasné, že při vzletu musí letadlo škrtnout zadkem a nikdy se tak nestane, mě ale udivuje pořád. Zase neškrtlo a doletěli jsme v cajku až do paty Itálie. Hned na letišti jsme nafasovali italskou plečku s velkým displayem, který skoro nic neumí, vyšeptalým motorem, který na jedničku a na dvojku vydává rozmanité zvuky a asistent jízdy v pruzích je tam v beta verzi. Fiat 500. Ale základní vlastnost umí. Jede. S Bari jsme se seznámili v restauraci u přístavu, kde parkovací automat bral mince, které došly a bral i kartu, kterou vzápětí odmítl, prachy z ní strhnul a parkovací lístek nevydal. Jj Itálie. Takže parkování jsme měli díky mincím asi na 3 hodiny, prohlídkou města a obědem strávili asi 4 a za stěračem nás čekal pozdrav od policia locale. 18,20 euro. Hovadskej systém. Neplatím. Jinak Bari hezký, trochu takový ten italský bordel na ulicích, hezké katedrály, kostely a otravný elektrokoloběžkaři ... za mě mor posledních let. Jsou otravný, nebezpečný a blokujou chodníky. Dal bych jim pěstí, ale asi nedám😀. Pak hodinový přesun do Matery, kde budem spát.

Matera je fakt krásné město. Auta jsme nechali v garážích v nové a nehezké části města a minibus nás přemístil do části staré na prudkých svazích se rozprostírající. Dalo by se tušit, že je to turistický skanzen a asi i je, ale bydlí tu i místní. Město je částečně vydlabané do tufu a částečně z něho vystavěné, takže takový byl i hotel a díky tomu bylo v pokojích příjemně. Pod městem je ještě kaňon s říčkou a na druhém svahu jeskyně, které byly osídlené už strašně dávno. No jako fakt hezké to tu je, výhledy, spousta schodů a díky tomu minimum koloběžkařů. Večeře byla v horní části, byla několikachodová a pro mě významná v tom, že po několika sklenkách vína jsem již zvládl pozřít i chobotničku se zakroucenými chapadly. Pak večerní procházka městem, katedrála někde navršku a do pokojíku spát. Ráno snídaně v místnosti se skleněnnou podlahou pod níž byla hluboká do toho tufu vydlabaná nádrž s přitékající vodou. No a pak ještě denní prohlídka města, trochu obšírnější a s návštěvou obrovských podzemních nádrží, kde dříve schraňovali vodu. Po pozdním obědě odjezd k městečku Monopoli, kde budeme trávit 4 dny Hugo si pobyt v Mateře užil nejvíce, po večeři obdržel horečku a celý den pak prospal.

Nebydlíme přímo v Monopoli, ale de fakto na venkově, v klidu a u bazénu, kde jsme strávili i polovinu prvního dne. Poté jsme se přesunuli autem na pláž, kde nejprve proběhl oběd a poté pár hodin na lehátku. Já mám pomalé rozjezdy, tak jsem moře ještě neokusil. Druhý den měl být de fakto stejný, ale zpestřila ho horečkou pro změnu Berta , takže jsem s ní zůstal na pokoji, ona většinu prospala a ja si četl. Parádní odpočinek. Večer dlooooouhá večeře v Polignanu. V noci se Berta ze spánku ptala "co se zbytkem té horečky, když už většina byla úspěšně použita na vypálení bacilů" 😀. Třetí den horečka ustoupila a na pláž jsme zase jeli všichni. Ale dál není moc co psát, prostě snídaně, pláž, oběd, pláž, večeře. A další den přesun do Lecce.

Bydlení v centru má své výhody, ale v případě příjezdu autem i svá negativa - člověk se trochu opotí a to i když má v autě klimatizaci. Ale dopadlo to dobře a v umění najíždění do turistů jsem pokročil na další, i když stále nízký, level. Původně jsme cestou chtěli stihnout ještě prohlídku Ostuni, případně i večerního Lecce, ale stihli jsme zase jen večeři na střeše hotelu, která se opět a zase protáhla. Pokoje luxusní, designér má potenciál, ale málo zkušeností - všechno co může v pohotovostním režimu svítit, tak svítí. Včetně všech vypínačů. A ještě ke všemu spánku lahodícím modrým světlem. Zkušenost pro přístě - chce to vozit malé balení montážní pěny (nebo alespoň nějaké přelepky :)). "Ráno" celkem rychlá prohlídka města včetně dominantní věže s krásným rozhledem a půlhodinový přejezd na Mora Mora beach, kde se válení a koupaní zase přerušilo obědem. Mimochodem Itálie má jako vetšina zemí nějakou toleranci na alkohol, ale celé to má postavené ještě trochu jinak - stručně řečeno, alkohol za volantem se řeší až ve chvíli, kdy se něco stane, což mě připadá fér. Zároveň je jasné, že zavedení tohoto systému u nás by sice z dlouhodobé perspektivy bylo dobré, ale jako každé jiné velké povolení opratí by v krátkodobém horizontu vedlo k vlně tragédií. A to si nikdo nelajskne, takže zase nic. Tady to ale funguje a lehce se na to zvyká a v zásadě to s všudypřítomným vínem nejde jinak :). A zítra už "domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, doprdele to je mi smutno".

Návrat domů zabral vlastně skoro celý den, nejprve bylo nutné se probudit, nasnídat a vymotat se z Lecce. Ve chvíli, kdy se toto povedlo, jsem byl už v klidu. Necelé dvě hodiny cesty na letiště s natankováním a pěkná rezerva, která pomohla utratit v shopech ještě nějaké "zatím ještě" eura. Vrchol tohoto dne se blížil - vyhlídkový let. Letěl jsem už mockrát, ale aby skoro celou dobu byl krásný výhled na zemi, to se mockrát nestane. V kombinaci s mapou a GPS se krásně lokalizují místa přeletu a tak nebylo těžké rozpoznat Bari (to šlo tedy ještě bez mapy :)), chorvatský Hvar, Vídeň, Brno (to bylo trošku dál a lehce pod mraky), D1, Prahu s Cukrákem v popředí, Karlštejn, Ameriku, Svatého Jana pod Skalou a Brdy. Pilot s námi sice trochu seknul o zem, ale to se mu za ten krásný let dalo odpustit.